Volně související starší článek: První kosmickou turistkou se stane perská princezna

Pokus o komentář: vypuštění malé družice je zhruba ekvivalentní ovládnutí technologie vojenských raket středního doletu. Dosažení oběžné dráhy je sice ekvivalentem mezikontinentálního dostřelu, ovšem relativně malá a lehká družice (jak se v tomto případě dá předpokládat) na nízké oběžné dráze má daleko menší hmotnost, než jakákoliv jaderná hlavice, kterou by Irán byl schopen zkonstruovat. Ovšem hlavici lze na raketu umístit místo posledního či předposledního stupně, a tím by se nosnost pravděpodobně výrazně zvýšila - šlo by pak ovšem o střelu středního doletu - nikoliv o střelu mezikontinentální.

Irán je rozhodně první islámskou zemí, které se podařilo vlastními silami dosáhnout oběžné dráhy. Navzdory tomu, že Západ léta udržuje výrazně vřelejší vztahy se sousedním Pákistánem, tak je to ale sousední Pákistán, který disponuje vlastními jadernými zbraněmi (které mu stylově vyvinul mítní "šílený vědec", jak vystřižený z nějaké Bondovky...) - ovšem nedisponuje mezikontinetálními vojenskými střelami. Máme tu tedy jednak polo-demokratickou islámskou zemi s neustálými sklony k vojenským převratům a politickým atentátům, která na jednu stranu disponuje jadernými zbraněmi a na druhou stranu USA hodlají na jejím území honit teroristické bojůvky vlastními silami a na vlastní pěst - a jednak polo-demokratickou islámskou zemi, ve které vedle sebe paralelně existuje vyspělá a vzdělaná občanská společnost s demokratickými instinky a současně středověký fanatický fundamentalistický režim: je více než logické, že to jsou právě ony intelektuální a technologické elity země, které jsou schopné samy vypustit na oběžnu dráhu satelit - a ne sebevražední fundamentalističtí fanatici zhypnotizovaní jakousi přízračnou verzí šíitského islámu, jehož propagandistické techniky byly upgradeovány někam na úroveň marxismu-leninismu či fašismu (pokud jsem to dobře pochopil).

Irán ani Pákistán nejsou každopádně arabské pouštní země, ve kterých velbloudi dávají dobrou noc. Letmý pohled na demografickou situaci v Iránu [cs.wikipedia.org] navíc napovídá, že je tam obrovské množství dospívajících mladých lidí právě vystaveno nepředstavitelným rozporům mezi oficiální ideologií a západním životním stylem; navíc, paradoxně, volební právo mají v Iránu občané již od 15 let věku - ovšem demokraticky volené orgány tam jsou podřízeny fundamentalistickým duchovním strukturám. V zemi, kde "duchovní vůdce" má právo prezidenta odvolat, potom pravděpodobně schopnost vypustit vlastní družici má obrovský propagandistický význam, protože evidentně jde o součást politické hry mezi nacionalismem a fundamentalismus - je jasné, že masy mladých Iráců daleko snáze podlehnou mýtu o mocném a technologicky vyspělém národě, než fundamentalistickému věšení politických odpůrců na jeřábech nebo kamenování...

Tedy, nezbývá nám, než se pevně chytit myší a klávesnic, a sledovat, jak se to vyvine dál...