Proč nám jaderná energie neotevře cestu ke hvězdám...
Publikoval(a): xChaos () 21. červenece 2008 16:22
Zobrazení 3524 z toho via RSS 446 Google 48
Komentářů: 13
Rubrika: Kosmír a věda

Objevil jsem na Oslu.cz asi rok starý článek, který se snaží argumentovat pro větší využití jaderné energie skrze její hypotetické využití při expanzi člověka do kosmu. Jsem velkým příznivcem kosmického výzkumu - a právě proto bych rád s touto neskutečně naivní vizí polemizoval...

Článek Je možná kosmická budoucnost lidstva? [www.osel.cz] přináší v první polovině řadu zajímavých technických informací o aktuálním stavu využití jaderné energie a jejích perspektivách do budoucna. Zejména je zajímavé si tu první polovinu přečíst, protože se zabývá skutečnými plány jaderných energetiků, které se týkají vyhořelého paliva - cílem není jeho dlouhodobé uložení - ale naopak zpracování v rychlých reaktorech tzv. 4.generace (kde je ve hře plutonium, vysoké teploty, chlazení tekutým sodíkem, apod.).

Pro TečkuCZ je ale daleko zajímavější druhý část článku, která zmiňuje klišé diskutovaná v 50. a 60 letech 20. století - tzn. např. věty Pro cestování a zásobování energií v rámci Sluneční soustavy jsou jaderné zdroje na bázi štěpení dostatečné. Umožnily by v budoucnu energetické zabezpečení pro vytvoření a udržení jednak stálé základny na Měsíci ale i na Marsu. a zejména: Pokud se jedná o kosmické lety k nejbližším hvězdám, je pro jejich uskutečnění nejspíše nutné realizovat termojaderný nebo anihilační pohon. Výroba antihmoty je energeticky velmi náročná, potřebný dostatek energie by však jaderné elektrárny mohly poskytnout.

Rozeberme to popořadě: nejprve tu Sluneční soustavu. Pro začátek je třeba připustit, že cca od oběžné dráhy Jupitera je výkon fotovoltaických článků už skutečně problematický, kvůli vysoké vzdálenosti od Slunce, a že optimálnější řešení, než radioizotopové generátory na bázi izotopu plutonia Pu-238 se asi hned tak nenajde (malé jaderné reaktory nejsou z mnoha důvodů příliš praktické - viz článek Radioaktivní odpad na oběžné dráze). Ale jakmile se vrátí do oblasti, která se jeví perspektivní pro skutečné osídlení kosmu člověkem, a nejen bezpilotní výzkum -tzn. oběžná dráha Země, Měsíc a nejspíš i Mars (ovšem ani oběžná dráha kolem Slunce, která by ležela blíže ke Slunci než dráha Země, není z energetického hlediska úplně k zahození, a už léta se uvažuje i o obydlení vrchních vrstev atmosféry Venuše obřími vzducholoděmi plněnými dýchatelným vzduchem - ten by tam poskytoval vztlak, a výhodou je např. přítomnost využitelných surovin v atmosféře a gravitace podobná pozemské) - tak se situace radikálně mění: máme k dispozici sluneční energii, ale navíc na rozdíl od povrchu Země nejsme omezeni vlivem atmosféry a počasí, a na oběžné dráze či na obou pólech Měsíce navíc ani střídáním dne a a noci ! Preferovat v této situaci štěpnou jadernou energii před solární se jeví jako čirý nerozum: v kosmu budeme mít dost problémů právě už s odstíněním kosmického záření, a vystavovat kosmonautu dalšímu radiačnímu hazardu ve vzdálenosti pouhých desítek či stovek metrů od obytných prostor se jeví jako naprostý nerozum a zbytečnost. A zatímco jaderné raketové motory by okrajově mohly mít proti solárně-elektrickému pohonu (či slunečním plachtám) jisté marginální výhody (jaderný pohon např. umožňuje plynule měnit tah a optimalizovat výkon buď směrem k maximálnímu tahu, nebo maximálnímu specifickému impulsu - "specifický impuls" je veličina, kterou lze laikům asi nejlépe popsat jako "spotřeba paliva na 100 km" - až na to že ve vesmíru nejde o žádných 100 km, ale počítá se schopnost způsobit změnu v rychlosti - delta V), tak používat jadernou energii k výrobě elektrické energie ve volném kosmu či na Měsíci nebo Marsu je čirý nerozum. A důvod ? chlazení obecně (ve vakuu nefunguje výměna tepla s okolním prostředím - veškeré teplo je třeba vyzářit - a podívejte se někdy na schémata ISS, jak velké radiátory má její čpavkový chladicí systém... a to přitom celkové množství tepla vytvořeného elektronikou a experimenty na ISS dosáhne max. cca 100 kW, po instalaci všech solárních panelů.... tedy termální radiátory lodi s jaderným pohonem o výkonu v řádu megawattů by pak dosáhly rozměrů podobných rozměrů solárních panelů. A to nemluvím o tom, že většina pozemních jaderných systémů obsahuje množství mechanických součástí, tekuté pracovní médium (vodu, sodík), apod. Alternativou k mechanickým turbínám je použití termoelektrických systémů (podobných těm, které se používají v izotopových generátorech - viz podobný předchozí článek Radioaktivní odpad na oběžné dráze - to je právě případ systémů, které používaly od 60tých do 80tých let ruské špionážní družice) - nicméně zásadní výhoda takového systému (právě mimo speciální případ, kdy prolétáte v podstatě horními vrstvami atmosféry a chcete snížit tření o zbytky atmosféry a prodloužit životnost družice) oproti klasickým solárním panelům není zřejmá.

Nejen účinnost, ale i EROEI (resp. energetická návratnost) solárních fotovoltaických systémů přitom v poslední době dramaticky vzrůstá. Využití jaderného štěpení v blízkém kosmu je tedy se vší pravděpodobností třeba označit za mytologii 50tých 20. století: funkční jaderný pohonu sice v 60.letech v USA a 60-70. letech v tehdejším SSSR sice skutečně byl vyvinutý - ale už třeba jen dlouhodobé skladování pracovní látky (vodíku) pro tyto motory je stejný problém, jako pro dnešní "kryogení" raketové motory (kyslík+vodík). Paradoxem jaderného raketového pohonu tedy je, že pracovní látku je stejně vhodné spotřebovat během několika prvních týdnů letu, protože dlouhodobé skladování kapalného vodíku zatím není zcela zvládnuté. Pro dlouhodobé kosmické lety navzdory všem experimentům připadá v úvahy nadále hlavně tradiční hydrazin nebo (již úspěšně otestovaný a použitý) iontový pohon - a je to právě nukleárně-elektrický iontový pohon, který nenabízí oproti solárně-elektrickému iontovému pohonu vlastně žádné skutečné výhody.

Ještě daleko vtipnější než v blízkém kosmu je ale pro-jaderná propaganda co se týče mezihvědných letů. Zde je jasně vidět, že sečtělost a všeobecných rozhled jaderných inženýrů skončil někde u Lemova propagandistického díla "K Mrakům Magellanovým", a nedospěl ani ke Star Treku :-) Na fúzní pohon zapomeňte - ten by možná dokázal uvést do (z hlediska vesmíru) pomalého líného pohybu generační kosmickou loď, která by letěla k nejbližší hvězdě tisíce let palubního času. Ovšem šance, že by tento pohon byl funkční i po tisících letech, aby umožnil u cíle zabrždění na oběžnou dráhu, pokládám za nulové... všechny alespoň trochu realistické projekty dosud počítají jen s průletovými bezpilotními sondami.

Trochu lépe než fúze dopadne antihmota... jenže... je tu jeden háček: všichni znáte určitě slavnou Einsteinovu rovnici E=mc²... jenže znáte také Ciolkovského rovnici [cs.wikipedia.org] týkající se v podstatě jakéhokoliv teoreticky myslitelného způsobu reaktivního pohonu, při kterém se zdroj energie nachází na palubě kosmické lodi ? Právě, že i pokud uvažujeme hypotetický 100% účinný fotonový pohon poháněný např. 100% účinnou anihilací antihmoty - tak nám pořád nakonec vyjdou monstra velikosti Červeného trpaslíka. Jediným realistickým navrženým opatřením je tzv. Bussard ramjet [en.wikipedia.org]- v podstatě loď, která za letu shromažďuje palivo ze svého prostředí - řídký, rozptýlený mezihvězdný plyn, soustřeďovaný pomocí magnetického pole - v praxi ovšem naše stávající technologie spíše dříve umožní cestu na Měsíc ve stylu barona Prášila, než něco podobného (viz onen článek na Wiki)

Daleko pravděpodobnější, než externí zdroj paliva, je jednoduše externí zdroj energie: např. pohon lodi laserovým či mikrovlnným svazkem, umístěným mimo loď samotnou. Ovšem i to má své háčky, a dostatečně úzké soustředěné paprsky o potřebné energii ještě dlouho nebudu schopni vyrobit - resp. budeme schopni dostatečně zajímavým způsobem urychlit maximálně tak automatizovaná tělesa o hmotnosti řádově gramů [en.wikipedia.org ](na druhou stranu - budeme jich pak schopni vysílat velká množství mnoha různými směry...). Ani k tomu ovšem nebude potřeba jaderná energie - daleko důležitější je rozvoj nanotechnologií a informačních technologií, co se této linie uvažování týče.

Co je nejspíš realistické očekávat během našeho života, co se mezihvězdných výbojů týče ? Jak jsem psal už v článku o chystané amatérské české solární plachetnici, tak překvapivě: poměrně realistickým "prvním stupněm" pro každou mezihvězdnou misi bude manévr provedený pomocí solární plachty, zahrnující relativně blízký průlet kolem Slunce (a zřejmě také gravitační urychlení při průletu kolem Venuše). Tento manévr sám o sobě má potenciál udělit sondě rychlost v řádu desítek kilometrů za sekundu (směrem od Slunce/Země), a to zcela bez spotřeby jakéhokoliv paliva. Teprve za oběžnou dráhou Marsu, po odhození již nepotřebné plachty, má cenu začít spotřebovávat nějaký druh pracovní látky a využívat energii dostupnou na palubě. Pravděpodobným druhým stupněm přinejmenším u prvních pokusů s mezihvězdným letem bude kombinace radioizotopového generátoru s iontovým pohonem, delší životnost (i když stěží lepší konstrukční číslo) by pak mohl zajistit běžný štěpný reaktor. Vzhledem k tomu, že u jakéhokoliv reaktivního pohonu hraje kromě specifického impulsu velkou roli i tzv. konstrukční číslo (poměr hmotnosti lodi k hmotnosti pracovní látky a paliva), tak se dá předpokládat, že fúzní reaktory bude ještě minimálně stovky let mimo hru...

Závěr: zamýšlet se nad motivy příznivců jaderné energie je zajímavé. Řada z nich to jistě "myslí upřímně", a věří tomu, co sami píší. Nicméně v řadě ostatních případů si troufám říct, že jde o v podstatě pseudonáboženské, iracionální přesvědčení. Řada autorů píše spoustu sáhodlouhých pro-jaderných článků, mísících relativně užitečnou popularizaci dosavadních vědeckých poznatků s vysloveně iracionalistickými a v dnešní době v podstatě již ryzce tradicionalistickými a překonanými pohledy na technologie, které případně mohou být využity při expanzi člověka do kosmu. Navzdory dosud obecně oblíbené vědecko-technologické mytologii 50. a 60. let spadá představa o kolonizaci kosmu pomocí jaderné energie s největší pravděpodobností do sféry toho druhu sci-fi, která se zabývá alternativními historiemi.

Dokázali by Římani doplout do Ameriky pomocí flotily veslic, z nichž část by vezla potraviny pro otroky-veslaře, které by se v poslední části cesty nakonec přeložily na jedinou zbylou loď, určenou k dosažení cíle, zatímco podpůrné nákladní lodě by se během cesty postupně vraceli zpět ? Proč ne.. horolezci a polárníci takhle postupovali ještě v 19. a 20. století... jenže to nic nemění na tom, že lidstvo nakonec ovládlo planetu jinak: díky plachetnicím, tedy díky využití větru, obnovitelného zdroje energie - ne díky flotilám galér poháněných otroky... a proto podobný postup očekávám i v kosmu: lidstvo se rozkouká, a začne používat místní zdroje, dostupné v novém specifickém prostředí, do kterého bude expandovat. A to navíc (stejně jako v historii) nejlépe na decentralizované, soutěživé a tržní bázi.

Kosmické lodi nebudou "létajícími jadernými elektrárnami" - ale vzejdu z úplně jiného způsobu uvažování... pohádka o kolonizaci kosmu pomocí jaderné energie zkrátka není součástí takové budoucnosti, jaká se nám jeví jakožto pozorovatelům žijícím v 21.století. A manažeři a akcionáři těžkého, jaderného a energetického průmyslu mají ve skutečnosti daleko přízemnější cíle, než je kolonizace kosmu: za vším hledejme spíše peníze, marnou touhu po neměnných životních jistotách a manažerské či vědecké kariéry...

Všechny články v rubrice Kosmír a věda

Přezdívka
Ochrana proti spamerům

Komentář (nelze použít HTML, konce řádků budou zachovány)

Ondrej \'SanTiago\' 23. červenece 2008 15:38
Ciolkovského rovnice sama o sobe nemusi vest k obludne velkym lodim - to jen v motoru s malym v_e (treba raketove motory). U motoru s dostatecne velkym v_e (ci specifickym impulsem) (napr. iontove ci VASIMR) uz konstrukcni cislo nevychazi tak obludne.

Co se tyce gravitacniho praku, neni tam problem pri lidske posadce s maximalnim zrychlenim? Jde vyuzit gravitacni prak tak, aby se dosahlo vyznamne rycgh

xChaos 24. červenece 2008 11:06
Koncept VASIMR znám, ale i když pro meziplanetární lety to může (u některých konkrétních sestav planetoletů - zejména pokud chceš odlet typu "all-up" z nízké oběžné dráhy, a ne třeba setkání posádky s připraveným planetoletem už na vysoké oběžné dráze Země) skutečně dát lepší výsledky, než čistě solárně-elektrický iontový pohon (kvůli možnost dynamické změny impulsu i tahy, s tím že děláš tradeoff jednoho parametru výměnou za druhý - a vyšší tah ti umožní hlavně proletět radiační pásy rychle, takže posádka může nastoupit hned na nízké oběžné dráze, na které lítá třeba ISS) .

Nadále ale tvrdám, že Ciolkovského rovnice účinně blokuje možnost využití jak jaderné energie, tak dokonce i anihilace při mezihvězdných letech: budeme v těchto případech prostě muset začít přemýšlet diametrálně jinak. Hvězdy prostě nejsou v dosahu dnešního způsobu myšlení - jádro nejádro. Je to jako chtít přeplavat Atlantik - a nevymyslet nejdříve aspoň ten vor.

Jinak o gravitačním praku jsem pokud vím nepsal.

Ondrej \'SanTiago\' 26. červenece 2008 11:23
> Nadále ale tvrdám, že Ciolkovského rovnice účinně blokuje možnost ..

Pokud budes mit specificky impulz ~ 30000 (jako se udava u VASIMRu), tak podle Ciolkovskeho rovnice staci mit zhruba 85 % puvodni hmotnosti jako reaktivni hmotu na dosazeni rychlosti blizke rychlosti svetla a nasledneho zabrzdeni. Jina otazka je, jak rychle se rychosti svetla dosahne, ale to uz neni limitovano Ciolkovseho rovnici.

> Jinak o gravitačním praku jsem pokud vím nepsal.

A co "(a zřejmě také gravitační urychlení při průletu kolem Venuše)"?

Jinak kdyz bys za Marsem odhodil plachtu, tak budes mit problem s brzdenim u cile.

Ondrej \\\'SanTiago\ 26. červenece 2008 11:41
Krom toho, abys dosahl trochu rozumne mezihvezdne rychlosti, musel bys zrychlovat (kdyz jsi omezen odolnosti cloveka vzhledem k zrychleni) aspon na draze 1/10 ly, tedy zrychlovani nekam do Marsu je smesne.

Krom toho i kdyz zcela zanedbam pohon, jadernou energii potrebujes pro bezny provoz lodi ve stredni fazi letu (tedy dost daleko od zdrojove i cilove hvezdy na nasazeni solarnich panelu).

Ondrej \'SanTiago\' 26. červenece 2008 11:43
Mimochodem, tve webove forum me poskozuje prezdivku.
Ondrej 'SanTiago' Zajicek

Ondrej SanTiago Zaji 26. červenece 2008 23:43
Aha, tak jsem se prehledl o tri rady, takze ten vysledek s 85 % puvodni hmotnosti je nesmysl.

xChaos 27. červenece 2008 00:06
tak tedy: i kdyby tvůj odhad/výpočet byl správný, tak mít 85% původní hmotnosti jako reaktivní hmotu je podle mě dost problém: i kdyby si neměl reaktivní hmotu a použil hypotetický fotonový motor (pokud má fungovat plachta, měl by fungovat i ten...), tak to znamená, že by ~42.5% hmotnosti lodi musela tvořit antihmota... a je to konstrukčně reálné ? a pokud nepočítáš s antihmotou, tak jsi mimo už úplně.... a proč by se antihmota měla vyrábět pomocí jaderné energie (při popsaných problémech s chlazením jaderných systémů v kosmu ...předpokládám, že palivo pro hvězdolet budeš chtít vyrábět v kosmu, a ne na Zemi, ne ?) a ne obyčejnou konverzí slunečního záření (v kosmu všudypřítomného, alespoň poblíž Země), to netuším...

ad gravitační prak: ok tedy, celou dobu píšu o bezpilotních sondách, aby bylo jasno... tedy o věcech, o kterých se už reálně uvažuje, stačí si projít pár míst na webu... ale s urychlovacím průletem kolem planet uvažují běžně i pilotované mise...uvědomuješ si, že na palubě nebude nikdo pociťovat žádné zrychlení, při podobných gravitačních manévrech ? :-) (nebo bude ? podle mě je to pořád volný pád - jenom volný pád _jinudy_ :-) pointa létání je přece zkusit spadnout na Zem, ale netrefit se do ní :-)

ad odhození plachty za drahou Marsu: u průletové bezpilotní sondy nepočítáš s bržděním

co se týče úvodního zrychlování: protože potřebné množství reakční hmoty na palubě roste u jakéhokoliv reaktivního pohonu exponenciálně, tak tě podle mě právě těch nějakých 50 km/s na začátku, kdy reakční hmotu ještě nespotřebováváš, může dost vytrhnout: je to stejný princip, jako u jakéhokoliv jiného vícestupňového pohonu, ale tento typ urychlovacího stupně má v daném typu prostředí (ve vzdálenosti od Slunce menší, než je cca dráha Marsu) prostě zdaleka nejlepší poměr výkon/hmotnost - a proto se ho tam zřejmě vyplatí zapojit....

co se týče využití jaderné energie v mezihvězdném prostoru, tak s tím jediným souhlasím: tam už skutečně bude potřeba reaktor: radioizotopové generátory vydrží maximálně desítky let, zatímco vhodné palivo lze před vložením do reaktoru v podstatě neomezeně skladovat (tisíce let určitě...). Ale pro pohon lodi to bude mít význam minimální, a protože pracovní látka dojde určitě v nejpozději v řádu let, tak se pořád na pohon nějakého typu reaktivního pohonu jeví dostatečné spíš ty radioizotopové generátory. ale když už bude na palubě reaktor, tak by to skutečně mohlo jít použít - ale pro významnější urychlení na nějaké smysluplné zlomky rychlosti světla to stejně nestačí. prostě jaderná energie na palubě sice bude - ale stěží jako kritická součást pohonu...

otázka taky je, zda nebudeš chtít spíš nějaký mikroreaktor s velkou životností (stovky a tisíce let), ale relativně malým tepelným výkonem - a jestli pro první stupeň nepoužiješ jen radiozotopové generátory (životnost jen desítky let, ale zato daleko lepší poměr hmotnost/výkon, než u mechanicky relativně složitého reaktoru...).

v případě také zmíňěného projektu Starwisp (urchlení 100g těžké sondy pomocí mikrovlného svazku generovaného vnějším zdrojem) navíc opravdu na palubě jaderná energie nebude, nebo max. opět to Pu-238: starwispy by byly urychlované na významnou část rychlosti světla energií zvenčí, a jejich životnost by pak stačila v řádech desítek let - a reaktor v hmotnosti řádu gramů by podle mě tak jako tak nebude možné postavit. klíčové faktory jsou zde prostě miniaturizace elektroniky a možná i nanotechnologie - nikoliv jaderná energie.

co se týče toho, že se v přezdívce nemůžou používat apostrofy a úvozovky, tak je to víceméně jednak zbytečné (šlo by to obejít), jednak chystaná nová verze TečkyCZ nebude ubastlená v PHP ani jiném skriptovacím jazyce, ale bude napsaná přímo v C a takovéto věci se tam budou řešit jednodušeji, a pouze za jediným účelem (ochrana při vkládání stringů do SQL databáze)

Ondrej SanTiago Zaji 27. červenece 2008 12:04
> jak tedy: i kdyby tvůj odhad/výpočet byl správný, tak mít 85% původní hmotnosti jako reaktivní hmotu je podle mě dost problém: i kdyby si neměl reaktivní hmotu a použil hypotetický fotonový motor (pokud má fungovat plachta, měl by fungovat i ten...), tak to znamená, že by ~42.5% hmotnosti lodi musela tvořit antihmota... a je to konstrukčně reálné ? a pokud nepočítáš s antihmotou, tak jsi mimo už úplně....

S antihmotou nepocitam, pocital jsem s nejakym fuznim reaktorem pohanejicim nejakou formu elektromagnetickeho pohonu. Pri v_e vyrazne mensich nez c by hmota jaderneho paliva byla zanedbatelna vuci reaktivni hmote (jak me vyslo kvuli zminene chybe), pro vetsi v_e (potrebnych k dosazeni vetsiho delta_v pri rozumnem pomeru hmoty) uz to je nepouzitelne a i kdybych predpokladal vyuziti jedne hmoty zaroven jako jaderneho paliva a jako reaktivni hmoty, tak se (odhadem) stezi dostanu nekam k 1/100 c.

> ad gravitační prak: ok tedy, celou dobu píšu o bezpilotních sondách, aby bylo jasno...

Aha, to jsem nepostrehl

> uvědomuješ si, že na palubě nebude nikdo pociťovat žádné zrychlení, při podobných gravitačních manévrech ? :-)

To mas asi pravdu, to me nedoslo. Vim, ze se pouzivaji u vesirnych sond.

> co se týče toho, že se v přezdívce nemůžou používat apostrofy a úvozovky, tak je to víceméně jednak zbytečné

Zda se, ze hlavni problem neni s uvozovkami a apostrofy, ale ze se prezdivka orizne na nejakou delku.

xChaos 28. červenece 2008 10:40
Ondrej SanTiago:

No, vidím, že se postupně blížíme ke shodě v řadě dílčích otázek: se zdrojem energie na palubě se dostaneš k 1/100c, zatímco koncept Starwisp s externím pohonným paprskem se klidně dostane k 1/10c. Budu na toto téma psát článek pro VTM :-) a jinak ten externí pohonný paprsek v kosmu vůbec nemusí být výhodné pohánět fúzní energií: může být výhodné ho pohánět solární energií, a to např. formou nějakého přímého koncentrátoru slunečního záření do koherentního svazku.,.

Ad oříznutí přezdívky: je to zbytečné, nevidím důvod, proč by lidi nemohli mít klidně 30ti znakové přezdívky, v novém chystaném systému. Je ostuda, že jsem se ho nedokopal dodělat, zatím, ale třeba na dovolené - s notebookem, ale bez přístupu k netu - si na to konečně najdu čas :-)))

Ondrej SanTiago Zaji 29. červenece 2008 14:48
Jiste, pokud jde o vesmirne sondy, tam je takove reseni rozumne. A pro pohon zarizeni (treba pripadneho vrhace paprsku pro Starwisp) na orbitach ve vnitrni casti Slunecni soustavy je solarni energie asi idealni. Nicmene kdyz uz se v clanku zminujes o kolonizaci kosmu, tak vetsina zde zminenych technologii je jen stezi pouzitelna pro velkou kolonizacni lod, ktera by v cilove slunecni soustave mela take zastavit. Jediny me znamy typ pohonu, by neco takoveho v dohledne budoucnosti byl schopen, je (termo)jaderny pulzni pohon (viz treba projekt Orion). I kdyz je pravda, ze uvazovat o mezihvezdne kolonizaci, kdyz jeste nemame sobestacne kolonie na vnitrnich a vnejsich planetach, je dost predcasne

xChaos 29. červenece 2008 16:34
no, mě přijde, že pro kolonizaci Marsu a blízkého kosmu kolem Země je solární energie docela dostačující (kolonizace Měsíce je z řady hledisek problematická - já osobně místo návratu na Měsíc se kterým přišel Bush prosazuju jako mezistupeň před cestou na Mars výpravu po protáhlé eliptické dráze, které by trvala aspoň měsíce a vzdálila by se milióny km od Země... taková výprava by umožnila ověřit realizovatelnost cesty na Mars s daleko menším rozpočtem, než bude mít návrat na Měsíc...)

mluví se o tom i v NASA - viz mise k asteroidům, apod.

každopádně: zpět k jaderné energii a cestě ke hvězdám: kolonizační loď s pulsním jaderným pohonem je halucinace, bavme se o reálných konceptech :-) která konkrétně bezpilotní mise by užila více, než malý jaderný reaktor (se skladovatelným palivem - ovšem každopádně na bázi stávající, známé technologie, kterou není třeba donekonečna "testovat" na Zemi - a navíc nejspíš v hodně jiné podobě, než jsou ultrabezpečné, ultrarobustní pozemní reaktory ?) či plutoniové generátory, a která mise s lidskou posádkou v rámci sluneční soustavy by ty samé generátory potřebovala akutněji, než max. jako záložní zdroj ?

Ondrej SanTiago Zaji 30. červenece 2008 00:11
Jo, s tim souhlasim, v takovych pripadech je vyuziti solarni energije rozumne.

Tom 15. ledna 2010 14:06
Koncept VASIMR se zdá poměrně dost životaschopný. Ovšem ten příklad s Římany v Americe Vám dle posledních výzkumů moc nevyšel, neboť bylo objeveno, že Římané Ameriku navštívili.

Akce, plány, termíny Audio, video, písemno Dojmy a pocity Experience Globální vesnice HowKnow Hrobor a smrtor Kosmír a věda Linux a internet Nesmrtelní chrousti Pí-ár a spam Povídky a fikce Samohyby Slunce, vítr, voda Technologické úlety TečkaCZ U.R.Log Vyšší dívčí Y2K012 bug Zátoka Pirátů   Nejnovější komentáře Nejnovější články Nejčtenější v roce 2010 Nejčtenější v roce 2009 Nejčtenější v roce 2008 Nejčtenější v roce 2007 Nejčtenější v roce 2006 Nejčtenější v roce 2005 Nejčtenější v roce 2004 Nejčtenější v roce 2003 Nejčtenější v roce 2002 Nejdiskutovanější Všechny články Editorial, kontakt   Statistiky TečkyCZ RSS kanál TečkyCZ TečkaCZ na Facebooku TečkaCZ na Twitteru Vstup pro členy