Japonci mi udělali obrovskou radost tím, co vypustili do kosmu jako vedlejší náklad spolu s poměrně konvenční sondou k Venuši pod názvem Planet-C [www.space.com] (tedy - tato sonda nás sama o sobě asi ničím nepřekvapí, obávám se ... ).

Sice svým projektem Ikaros [www.hackingtheuniverse.com] definitivně předběhli jak americkou amatérskou Planetary Society [www.planetary.org], která se téměř o to samé snaží snad už celá desetiletí, tak současně sebrali (opravdu jen velice hypotetické a jen opravdu čistě teoreticky možné) prvenství i projektu czCube [www.czcube.org]. Faktem je, že i když je tenhle meziplanetární pohon pro amatérské využití podle mě do budoucna nejvhodnější, tak se jen stěží dalo očekávat, že lokální český tým bez důkladně zajištěného financování předběhne profesionály (zvláště pak, pokud jim do toho bude kecat takový blufující všeuměl a Jára da Cimrman, jako jsem já :-) Americkým kosmickým amatérům prvenství naproti tomu uniklo jen o chlup: nejlevnější raketa, kterou se jim pro svůj pokus podařilo sehnat (což byla repasovaná balistická střela odpálená z ruské ponorky z éry studené války) zkrátka nezafungovala tak jak měla.

Každopádně: první skutečná solární plachetnice [wiki.solarsails.info] každopádně v tuto chvíli už letí v kosmu a samotná solární plachta by se měla rozvinout během několika dní [www.jaxa.jp]. Samozřejmě doufám, že výsledky tohoto technologického experimentu umlčí zbývající skeptiky :-) (pokud se ukáže, že to nefunguje, tak se jako propagátor tohoto typu pohonu naopak znemožním...)

No a tady je oficiální web projektu Ikaros na webu japonské kosmické agentury JAXA [www.jspec.jaxa.jp] - včetně zmínky o plánované misi k Jupiteru a asteroidům zvaným "Trojané", kterou Japonsko plánuje vypustit jako první praktickou vědeckou aplikaci tohoto typu pohonu (tedy nejen jako technologický experiment).