V případě (desktopového) Linuxu patřím k těm, kteří dlouho trpěli (a v jistém smyslu dosud trpí) typickými problémy "early adopters" jakékoliv jiné technologie. Nepatřil jsem rozhodně mezi "early adopters" třeba u GSM mobilů, ICQ, Facebooku, DivX filmů, Bittorrentu a řady dalších vychytávek - ale rozhodně patřím mezi "early adopters" Linuxu - byť dejme tomu ne mezi ty nejvíce hardcore geeky z roku 1995, ale spíše mezi "druhou vlnu", kteří na Linux postupně přecházeli v posledních letech 20. století (u mě za tu cenu, že jsem se poněkud nezvykle držel o několik let déle různých mutací MS-DOSu, a zcela vynechal rané verze MS Windows). Nicméně my, kdo jsme dejme tomu "not entirely early adopters" z této "druhé vlny" jsme byli postiženi vadami raných distribucí snad ještě více, než ta úplně první vlna, která nedala dopustit na totálně DIY přístup a distribuce typu Slackware (chápu, že toto pro nově příchozí do světa Linuxu už zní asi stejně, jako když nás uživatele domácích 8-bitových počítačů s Basicem zaučovali v 80. letech veteráni, kteří se sami učili programovat pomocí děrných štítků a blikajících žároviček). První vlna totiž alespoň byla NUCENA vědět co dělá - zatímco my jsme se zoufale snažili najít nějakou natolik chytrou distribuci, který by to věděla za nás. Bohužel neúspěšně.

První vlna "uživatelsky přítulných" linuxových distribucí se vyznačovala (pro uživatele zvyklé na občas i docela vyspělý a uživatelsky přívětivý DOSovský shareware) naprostou nefunkčností čehokoliv, co v distribuci mělo být "uživatelsky přítulné". Jakýkoliv jenom trochu aktuální hardware s železnou pravidelností nebyl detekován - a pokud ano, tak v té době byly stejně použity různé neefektivní generické ovladače, které výkon PC značně degradovaly. (Dlužno považovat, že na vině byl i nešťastný trend konce 90. let, v rámci kterého byly ovladače pro PC hardware dodávány pouze proprietární a pouze pro Windows - a právě tento trend je díky letitému úsilí linuxového sektoru naštěstí už minulostí...)

Někde v této době nesnadných počátků má asi původ oblíbená replika nás první (či druhé) vlny uživatelů Linuxu na "zasvěcené" teorie, že Linux se šíří na základě osobního doporučení uživatelů (případně: Linux vám nainstaluje na počítač váš známý, což je jiná verze téhož). Tato replika zní zhruba takto: Já kdybych doporučil Linux kamarádovi, tak mi za to zlomí zápěstí. Linux se šíří tak, že ho nainstaluješ na počítač holce, se kterou se vyspal - a to ve chvíli, kdy se zrovna nedívá. Toto má zřejmě volnou souvislost též s postupným úbytkem žen v informatice od konce 2. světové války, o kterém jsem také psal již dříve - a který nevysvětlitelně učinil z IT jakýsi mužský klášter - ačkoliv otcové zakladatelé (Alan Turing, Von Neumann, apod.) naší sekty nic podobného nehlásali !

Ovšem od těchto dob uplynulo moře vody - a po několika více či méně úspěšných pokusech o "blbuvzdornou" distribuci se objevil Ubuntu Linux - distribuce, o jejímž dalším směřování rozhodují převážně lidé se zkušenostmi z jiných oboru - nikoliv převážně skalní IT specialisté a programátoři. Což v důsledku znamená, že tato distribuce má některé společné rysy např. s Mac OS: banda odborníků rozhodne, co je pro vás "ergonomické" - a další release Ubuntu vám to tak trochu vnutí. Jakkoliv je tenhle přístup zpočátku trochu protivný každému, kdo původně Linux preferoval právě proto, aby unikl "osvícenému diktátu" Microsoftu, tak je třeba přiznat, že s sebou nese jednu výhodou: a sice masovost uživatelské základy. A to takové uživatelské základny, která více než první a druhá vlna uživatelů Linuxu požaduje, aby věci prostě bez přemýšlení fungovaly "out of the box". Třetí vlna uživatelů Linuxu jsou prostě lidé, kteří by ho okamžitě přestali používat, kdyby jim nefungoval tak, jak očekávají. A právě na tyto uživatele se orientuje distribuce Ubuntu. Volný trh zase jednou vítězí - a paradoxně - mezi konzumenty, kteří poptávají na tomto volném trhu služby je i řada jeho zarputilých kritiků, kteří by se původního, skutečně svobodného D.I.Y Linuxu nejspíš nedotkli ani dřevěnou tyčí - nejspíš proto, že potřebné technické vzdělání pokládají za odporný výplod odporného kapitalismu :-) (ale existují samozřejmě i čestné vyjímky, které respektuji - můžete se přihlásit v komentářích pod článkem, jestli chcete...)

O své zkušenosti s předchozím releasem Ubuntu 9.10 jsem psal již dříve - a nyní se mohu pochlubit něčím, co jsem se v dřívějších dobách ani neodvažoval zkoušet - a sice automatickým "povýšením" instalovaného systému na verzi 9.10. K tomu jsem se odhodlal hned na dvou počítačích - na dýchavičném second-hand desktopu s pouhými 512 MB RAM (kde jsem ze zoufalství dokonce začal experimentovat s Google Chrome místo abych se spokojil s pomalým a paměťožravým Firefoxem - tedy samozřejmě myslím Google Chrome browser pro Linux, ne Chrome OS), a potom na netbooku Eee ("počítač pro ženy v domácnosti"). Na skutečném počítači mé ženy bohužel už není automatický upgrade z jakési prehistorické verze Ubuntu (možná to byla moje první instalace Ubuntu vůbec - a pořád funguje :-) a žena se skutečně nedívala, jak to instaluji) možný, takže budu muset vypálit CD (což je proces, který v éře USB flash disků už dělám velice zřídka... a pozor... vlastně bych se mohl podívat, jestli BIOS toho stroje náhodou neumí bootovat z USB...)

K "přechodu na vyšší verzi" (zábavný překlad "povýšení" jsem kdysi někde zahlédl, ale překladatelé bohužel zřejmě přešli na nudnější jazyk) není vcelku co dodat - nová verze systému bootuje tak závratně rychle (tedy jak kde - na desktopovém stroji ano, na Eee jsem přeci jen chvíli čekal), že jeden známý, který upgradoval přes vzdálenou plochu, dokonce měl pocit, že žádný reboot ani neproběhl - až tak rychle nový systém startuje (jde opravdu o jednotky sekund). Podstatné je, že až na několik excesů (např. přechod na novou verzi Mozilla Thunderbird se mi ani trochu nelíbí - ale to není ani tak chyba autorů distribuce, ale spíše chyba vývojářů Thunderbirdu, kteří zase jednou "mysleli za roh") všechno funguje víceméně tak, jak by člověk čekal. Tedy na Eee o něco lépe, na desktopu s ATI kartou o něco hůře.

Každopádně (na rozdíl od předchozíh upgradů) jsem nepozoroval žádná zásadní kataklyzmata - např. když jsem se před časem pokusil "poslušně" použít doporučovaný poštovní klient Evolution, tak jsem díky jakémusi divnému implicitnímu nastavení (nebo mému nepochopení tohoto nastavení) přišel o všechny IMAP složky na serveru ve svém nejstarším mailboxu (tedy o archív pošty za cca 10 let). Distribuce Ubuntu zvolna směřuje k tomu, že bude pro "předvídatelně" se chovající uživatele ještě srozumitelnější, než Windows (nebo minimálně než jejich kradené verze bez oficiální podpory)

Nedávno jsem byl svědkem zajímavého rozhovoru v pizérii při čekání na pizzu: do obchodu dorazil "osobní ajťák" paní pekařky/kuchařky, a ona si začala stěžovat, že se jí ve Windows začala objevovat hláška, že jsou kradené, a že ona neví, co s tím má dělat - že se jí to nelíbí. Pochopitelně - spousta instalací Windows pochází "od dobrých známých" a jejich legálnost se příliš neřeší (jiný problém je, že nový počítač si dnes stále téměř nelze koupit bez Windows - já např. před časem sháněl Eee notebook bez Windows... ale nejlevnější nabídka na trhu Windows prostě zahrnovala a z druhé ruky jsem notebook kupovat nechtěl....). Zapojil jsem se do debaty, a navrhl jako řešení Linux. Osobní ajťák paní kuchařky nejprve kroutil hlavou - ale pak položil stejný dotaz, jako já - zda paní uživatelka používá jinou aplikaci, než webový prohlížeč. A vyšlo najevo, že dokonce i většina her, které si hrají děti, jsou online hry ve webovém prohlížeči !

Zpět k nejnovějšímu Ubuntu: z estetického hlediska je trochu problém již zmiňovaný "hnus fialový" na přihlašovací obrazovce: fekální asociace, které vyvolával tradiční hnědavý odstín Ubuntu, zřejmě marketingové poradce dovedl až radikální změně stylu. Zatímco na desktopu jsem si rychle vybral původní téma "Human" (a na ploše už jsem měl obrázek dávno jiný), a většina ikon se pak umoudřila (a pouze několik málo jich zůstalo zatvrzele růžovofialových i nadále :-), tak s přihlašovacím dialogem nemám až takovou trpělivost, a nechal jsem ho fialový (aspoň hned vidím, do jaké verze Ubuntu se vlastně loguju...).

A na závěr obligátní odkaz pro nováčky: zájemci o Ubuntu 10.04 si mohou image CD stáhnout zde [www.ubuntu.com].