Nepokládám se za "zbraňového geeka" (či "militantního otaku", nebo jak to nazvat) - poměrně důsledně se snažím svojí fascinaci technologiemi směrovat "humáním směrem", tzn. ke kosmickému výzkumu, ekologickým technologiím, apod. To, zda je technologie elegantní, je nakonec naprosto nezávislé na tom, jestli jejím smyslem je někoho zabít nebo ne - a záleží na každé jednotlivé lidské osobnosti, jak se s tím vyrovná. Víceméně lidi, které na zbraních fascionovala ta technologie, si vždy dokáží najít náhradu: ti, které fascinovala moc a zabíjení, to budou mít holt těžší.

Jenže na NETu občas narazím na odkazy, které vyrazí dech natolik, že se o ně prostě musím podělit. Když jsem v zimě hledal podklady pro článek o záhadné spirále spatřené nad Norskem, a došel k tomu, že nejspíš šlo o test ruské rakety Bulava, tak mi to nedalo abych nepřečetl i něco o obřích jaderných ponorkách třídy Tajfun [en.wikipedia.org] - právě z jedné takové byla totiž chronicky nespolehlivé Bulava odpálena i v prosinci - a odtud byl už jen krůček k nalezení článku, obsahujícího unikátní detailní fotografie tohoto stroje zvenčí i zevnitř [englishrussia.com].

Fotografie mi samozřejmě vedly k zamyšlení nad tím, jak moc vlastně bylo spojení komunistických myšlenek a ruské imperiální gigantománie absurdní a nepravděpodobné. Rusové měli sklony ke gigantismu už dávno před Stalinem - už před bolševickou revolucí disponovali například největším letadlem tehdejší doby, po širokorozchodné trati mezi Moskvou a Petrohradem dnes sviští německé superexpresy přímo v původní přímé trase vytyčené ještě za cara, v Kremlu si nemohli odpustit mít už za cara největší zvon a největší kanonu. Prostě Rusové v sobě tuhle tendenci mají zcela nezávisle na komunistické ideologii - která původně měla spíše humanistický podtext a nebýt zcela specifické řady náhod, které vedly k úspěšnému zneužití této ideologie v rámci ruského bolševismu, tak by se bývala zřejmě snažila dát věcem spíše lidský rozměr a stěží by byla spojována se stavbou megalomanských monumentů nebo obřích zbraňových systémů.

Rusko ponechalo jako oficiálně nasazenou jedinou z těchto vyrobených obřích ponorek - tu používá při oněch spektakulárně neúspěšných testech Bulavy (takhle tedy americký zbrojní miliardovou zakázku na protiraketový deštník zaručeně nedostane, jestli ti Rusové trochu nepůjdou do sebe...). Další Typhoony se nachází ve více či méně pokročilém stádiu vyřazení z provozu a sešrotování - dvě z nich evidentně vidíte na těch fotografiích v tom článku, na který odkazuju. No a na jedné z nich (ale ne na té schopné bojového nasazení) se Putin před časem osobně zúčastnil nějakého ruského námořního cvičení - a právě kvůli tomu jsem se asi odhodlal napsat tento článek: představte si scénu jak s Jamese Bonda... Putin letí osobně vládním vrtulníkem či stíhačkou či čím (nejspíš se svým na zakázku vyrobeným mobilem v náramkových hodinkách na ruce) někam do Murmanska nebo kam, aby nasedl na jeden z těchto obřích rezavých kolosů, usadil se v salónku ve stylu nezaměnitelné soc-realistické estetiky, která vám neustále připomíná, že máte tu moc ve jménu pracujícího lidu zničit půlku světa jenom stisknutím tlačítka - a velí vojenskému cvičení. Skutečně trochu scéna jako s tím ruským miliardářem z loňského filmu 2012 ...

Celkově myslím, že ta obrovská hromada oceli poháněná hromadou uranu přesahuje rámec jednoduchých protiruských či antikomunistických či všeobecně pacifistických nálad.. je to fascinující artefakt, který nás vede k zamyšlení, co to ta naše průmyslová megacivilizace vlastně dělá... na co jsme spotřebovali všechnu tu energii a suroviny, co po nás zbyde, apod. Užijte si to.