Chvála iracionality a redefinice racionality

Nepřekvapuje, že katolická církev, v dnešní době podle mě jedna z nejkontroverznějších rádoby autorit v oblasti etiky, má největší strach z toho, čemu říká "relativismus" - mravní i filosofický. Descartes, osobnost, která je v mnohém zodpovědná za moderní dobu a moderní myšlení - bohužel včetně toho, co se zřejmě časem ukáže jako velké omyly - vyslovil hned po slavném "myslím, tedy jsem" ještě jednu tezi, a sice tezi, že "Bůh nás má rád, tedy nám nelže" - dnešními slovy, šlo v podstatě o víru v identitu objektivní a subjektivní reality. Duše je v tomto pojetí zcela oddělena od hmotného světa a ovládá reálně existující těla v reálně existujícím světě pomocí jakéhosi astrálního dálkového ovládání - pokud se já a Fritjof Capra nemýlíme. (Descarta pochopitelně četl jen Capra, já jsem postmodernista... ;-)

Dnešního člověka by vůbec nepřekvapilo, kdyby se ukázalo, že byl během svého života uzavřen ve virtuálním vesmíru, ve kterém všechny jeho smysly byly systematicky ohlupovány ve stylu firmu Matrix. Zatímco v minlých staletích si byli podobné paranoidní pojetí světa schopni představit pouze velcí myslitelé, schopí značné abstrakce, uživatelé psychedelických drog, mystici, snílci, blázni, apod., dneska se tahle koncepce stává běžnou součástí myšlenkového světa průměrného člověka, součástí popkultury.

Ve skutečnosti je problém daleko hlubší - je třeba si přiznat absenci záchytného bodu, ze kterého lze vidět svět nějak "objektivně". V libovolném okamžiku máme k dispozici souhrn našich smyslových vjemů a vzpomínek na smyslové vjemy - přičemž můžeme mít větší či menčí pocit "pravosti" těchto vzpomínek či vjemů.

Jednou ze základních myšlenek moderní prožitkové psychologie (Stanislav Grof, apod.) je nutnost opustit staré klasifikování psychické reality na objektivní realitu, plné vědomí, změněné vědomí, halucinaci, sen, vizi, apod. Realita, kterou vnímáme, se nám může někdy jevit jako racionální gemetrický prostor, řízený vědecky poznatelnými přírodními zákony, a někdy se nám může jevit naopak jako hřiště archetypálních nevědomých sil. Nepochybuji o zážitcích lidí, kteří viděli UFO - a pokud toto UFO nebylo objektivní realitou, nesnižuje to vůbec hodnotu jejich zážitku, právě naopak! Samozřejmě - kritériem objektivnosti nějakého prožitku je obvykle množství lidí, kteří daný zážitek měli. Ovšem samotná mnohost pozorovatelů může být v některých případech také halucinací - takže nezbývá, než se spolehnout na jakousi "síť pravděpodobné objektivní reality", kdy se jednotlivá "objektivní pozorování" navzájem potvrzují, a zbytek - zázraky, zjevení, symbolické významy, nepravděpodobné náhody a synchronicity - lze klasifikovat jako individuální nebo sdílebnou halucinaci, těch, koho se to týká.

Jak daleko mohou jít sdílené halucinace ? Klasický příběh praví, že domorodci, které objevili evropané na ostrovech v Karibském moři, nikdy neviděli velkou loď, jejich jazyk pro ni neměl žádné označení, loď byl objekt nejvýše velikosti kanoe, ale nikoliv velikosti domu. "Legenda" praví, že domorodci zaocánskou plachetnici prostě odmítali vidět - z jejich hlediska se cizinci prostě zjevili ve vzduchu. Je naše vnímání opravdu podmíněno komunikačním jazykem dane komunity ? Není vědomí a vnímání nakonec spíše kolektivní fenomén ?

Douglass Adamas si s těmito myšlenkami vtipně pohrává v pozdějších dílech Stopařova průvodce po Galaxii (což je v podstatě základní přiručka nezbytná pro pochopení filosfie New Age) a zavádí celou jednu třídu jevů klasifikovaných jako Problém Někoho Jiného. Myslím, že většině lidí je jasné, že nešlo jen o humoristickou nadsázku - vědomí (a nevědomí) prostě podobné hry hraje. Lidské oko mimochodem není nijak extrémně kvalitní kamera, a mozek při vyhodnocování okolní scenérie do značné míry využívá fantazii, fraktální kompresi, a podobnost scény s "daty s předchozích měření" - s obrazy uloženými v paměti. Zejména v místech, kde se pohybujeme velice často, můžeme přehlédnout i dost zásadní změny, zejména v místech, která běžně vnímáme pouze periferním viděním - mimochodem prakticky vše, co vidíme periferním viděním, je halucinace, kterou na dané místo dosazuje mozek tak, aby vytvořil věrohodnou iluzi okolního světa. Pokud se ocitneme v neznámem prostředí, trvá nám nějakou dobu, než se rozkoukáme - mj. proto, že se musíme postupně zaměřovat na jednotlivé výrazné vjemy v tomto prostředí, abychom získali nějaké informace. Podezřelý objekt v periferním vidění nás spíš přiměje k zaostření pozornosti, diky kterému mozek získá další informace pro vytvoření věrohodného obrazu reality - a dříve, než tyto informace získáme, může mozek narychlo na nezmapované místo dosadit něco vzdáleně podobného něčemu, co již známe, nebo dokonce nějaký archetypální výjev či objekt. Pravděpodobně se ukázalo, že tento postup je efektivnější, než nějaký všeobecný vjem kategorie "hic sunt leones", po kterým bychom vnímali vše, o čem nemáme dost informací. Mozek/vědomí se spíš snaží zoufale držet podobnosti s něčím, co už zná a umí nějak zaškatulkovat.

Je zřejmé, že nejdéle setrvávající halucinace a výjevy z našeho nevědomí se budou objevovat v místech, kde nemáme možnost rychlého ověření všemi smysly - ve vzduchu, mimo náš dosah, apod. (A samozřejmě i tam, kde informace získáváme jen díky médiím či přístrojům... příkladem mohou být legendární "kanály na Marsu" v minulém století...)

Filosofii zkušenosti v její nejčistší podobě lze považovat za myšlenkový svět, který si vytvoří "vygumovaná neuronová síť", ve které je vymazána alespoň část naučených hodnot přiřazených vstupům jednotlivých neuronů, a/nebo za síť přepnutou do stavu učení. Je jasné, že nacházet se ve stavu zpochybnění obecně uznávaných pravd příliš často nebo příliš hluboko je přinejmenším nepohodlné, pokud ne rovnou nebezpečné - lidské vědomí občas potřebuje relaxovat a ignorovat neuvěřitelnou komplexnost jevů ve světě kolem sebe. Ovšem na druhou stranu, naprostá neschopnost tohoto nadhledu podle mě spoustě lidí značně komplikuje život. A existuje také fenomén zvaný "smyslové přetížení" - smyslovým zahlcením můžeme mozek násilně přepnout do "relaxačního režimu" - asi tak, jako kdybychom v místnosti zhasli světlo tak, že najednou zapneme všechny elektrické spotřebiče a vyhodíme tím pojistky !

Jednou z hodnot, které filosofie zkušenosti zpochybňuje, je hodnota vědeckých pozorování a "kdykoliv opakovatelných" vědeckých měření. Doba, kdy byly popsány běžné jevy pozorované neošetřenými smysly, je už pryč - většina dnešní vědy se zabývá výsledky měření a pozorování, které jsou prováděny poměrně složitými přístroji, a měření jsou navíc často ještě vyhodnocována počítačem. V dnešní době je prakticky nemožné narazit na někoho, kdo by plně ovládal veškeré know-how spojené jak s daným vědeckým oborem, tak se všemi použitými měřícími a pozorovacími nástroji - většinou nezbývá, než "věřit" funkčnosti aparatury jako celku. V astronomických i mikroskopických měřítcích tak vlastně nepozorujeme ani tak působení daných přírodních jevů na naše smyslu, jako spíš pozorujeme výstup ze souboru poměrně složitých přistrojů, jejichž funkčnosti sice můžeme všeobecně rozumět, či spíše "věřit", ale u kterých nutně neznáme všechny detaily. Čas od času se tak dostáváme do situace, kdy se ukáže, že nové vědecké teorie nebyly ani tak postavené na měření vlastností objektivní reality, jako spíš na pozorování vlastností přistroje, kterým byla realita doměle pozorována - a věřím, že v tomto směru nás možná čeká ještě nejdno překvapení...

Evolucionismus a memetika, myšlenkové směry tak oblíbené např. u redaktora webu Scienceworld.cz, lze na "experiencialismus" naroubovat velice snadno. Kromě zcela vědomých memů mohou soutěžit o přežití také nevědomé, iracionální memy a používat buď symbiotické, nebo parazitní strategie. Tyto memy nevstupují do života jako psané či mluvené slovo, ale jako širší vzorce smyslového vnímání, jako archetypy vynořující se z nevědomí ve snech, vizích, zvláštních pocitech které se vynořují ve specifických situacích, apod. Obrazně řečeno, spolu se starými Řeky můžeme prohlásit, že bohové mezi sebou bojují o pozornost smrtelníků.

Bylo by samozřejmě vhodné aplikovat zásady memetiky i na tenhle text, která jste přávě dočetli ;-) Za pozornost vám děkuje váš oblíbený mem xChaos ;-)