A dost! Žhářský útok proti Romům a zásah proti antifašistům místo proti nacistům - to je příliš!

Stejně jako Masaryk - dávno před tím, než se stal prezidentem ČSR - veřejně vystupoval jako kontroverzní radikální filosof a intelektuál, odvažující se veřejně obhajovat právo na sebevraždu v tehdy převážně katolickém a sociálně konzervativním prostředí, jsem i já celá léta obhajoval harm reduction přístup k drogám a legalizaci konopí, zejména pro usnadnění jeho lékařského užití. Fotografii TGM si mj. dala na obal jedné ze svých desek americká kapela Faith No More. Ale nevím jestli vědí, že tento člověk než se stal politikem a vojevůdcem, tak zastával na svou dobu poměrně radikální intelektuální stanoviska...

Stejně jako Masaryk kdysi v atmosféře všeobecného antisemitismu dokázal rozkrýt tzv. Hilsnerovu aféru jako snůšku nesmyslů a postavil se tak proti sílícímu proudu, který o několik desítek let později skončil celoevropskou katastrofou, se nyní veřejně stavím proti vražedné populistické xenofobii neschopných, nevzdělaných, ustrašených čecháčků, kteří si svoje psychopatologické problémy, vzlínající z prostředí maloměstské tuposti, pivní apatie a neschopnosti individuálního růstu vybíjejí na zástupném problému kulturně nekompatibilní menšiny, vykolejené ze svého tradičního životního stylu umělým zásahem státu v éře reálného socialismu.

Masaryk jistě přestává být avantgardním intelektuálem ve chvíli, kdy se dostává k moci. Stát který vytvořil, nebyl jistě ideální - ale měl rozhodně větší potenciál se ideálu přiblížit, než ledacos co na jeho území bylo předtím, a než ledacos co ve stejné době existovalo okolo.

K četbě Karla Čapka - nejen jeho knížek pro děti - a skrze něj i k obeznámení se s postavou prvního československého prezidenta mě přivedla moje babička, která zažila 2.světovou válku na vlastní kůži - nemohla studovat kvůli uzavření českých vysokých škol, byla místo toho nuceně nasazená v továrně, kde se seznámila s mým dědečkem, naučila se za války na protest proti systému a kvůli možnost poslouchat britské rozhlasové vysílání anglicky. Její blízcí byli bezprostředně ohroženi nacistickým běsněním, zažila strach a hrůzu, kterou nacisté rozsévali. K reálnému socialismu byla velice kritická, zejména k éře stalinismu - ale přesto připouštěla, že národ by tehdy nejspíš vítal i ďábla, kdyby mu pomohl zbavit se německých okupantů. Toto nemá žádný efekt učit se ve škole - jedině někdo, kdo tu dobu zažil na vlastní kůži, mohl svým dětem a vnoučatům bezprostředně potvrdit, že těmto konkrétním kapitoly z dějepisu na základní reálně-socialistické škole je dobré věřit - samozřejmě, s přihlédnutím k drobným detailům, jako Prahu neosvobodili Rusové, ale naopak ji zakázali osvobodit Američanům, apod. Ale generace mojí babičky dnes vesměs mrtvá. Toto autentické vyprávění prarodičů slyšela jen dnešní střední generace. A zatímco ve dvaceti jsem se domníval, že střety "antifašistů" a "neonacistů" jsou zbytečný folklór, od kterého je na místě se spíše distancovat, tak dnes jsem upřímně zděšen tím, co dnes slabomyslní čecháčkové bez kosmopolitního nadhledu provádějí. Nejde už nějaké kmenové rvačky hormony vybuzených mládežníků, kteří se stejně potřebují porvat a na fotbale je to nebaví - ale začínají se objevovat i zbabělé vražedné útoky proti domácnostem s dětmi !

Český neonacismus je jakýmsi tragickým pokřivením Masarykových filosofických úletů - protože hlásá jakousi celonárodní sebevraždu. Z hlediska Hitlera jsme přeci byli druhořadým, slovanským národem, rasově nečistým, který i když možná neměl být plošně vyhlazen, tak měl být rozhodně přesídlen někam na Sibiř a využit pouze k otrocké, nekvalifikované práci. Pouze psychicky zcela labilní a narušený jedinec může obdivovat skupinu, která měla s jeho vlastním národem takovéto záměry. Přijde mi to tak samozřejmé, tak do očí bijící, tak přirozené, že jsem nikdy necítil potřebu angažovat se v nějakých akčních anarchistických a antifašistických skupinách - a zabýval jsem se spíš abstraktními, "iňtouškými" spekulacemi o svobodě projevu a komunikace a technologiemi umožňujícími svobodný masový přístup k informacím. A díky Internetu bude 21.století hodně jiné, než bylo století 20-té. Masová média jsou dnes v podstatě vyřazena ze hry a nejsou použitelná k ničemu jinému, než k zábavě - Hitler i Stalin by dnes byli směšní, davovou psychózu si dnes lidé užívají na rockových koncertech a tanečních parties. Barevný film a televize zjemnily sílu hřímajících řečníků zneužívajících rozhlasové vysílání (síla tohoto média se mimochodem opět projevila při genocidě ve Rwandě, ke které dal impuls právě politický projev v rádiu...).

Zaslechl jsem dnes v rozhlase projev odstupujícího premiéra Mirka Topolánka komentující dnešní události v Ústí a ve Vítkově - a okamžitě jsem se vyděsil. Tento člověk by evidentně rád dostal v blížících se předčasných volbách hlasy neonacistických psychopatů, kteří je dnes dávají např. Dělnické straně - ale možná usiluje i hlasy, které urval extremista Čunek - protože proč jinak by ve svém projevu proti extrémistům házel do jednoho pytle extremismus "pravicový" s extremismem "levicovým" ? Předně - fašisté nejsou žádná pravice - fašisté jsou v řadě názorů něco jako "tvrdý" (či spíše "natvrdlý") střed - jde tedy vlastně o "středový extremismus", dá se říct. Pravicovými extremisty ve smyslu konzervativního křesťanského fundamentalismu jsou spíše někteří lidovci. Ale nejde jen o tohle: domnělý levicový extremismus u nás v podstatě neexistuje - snad s vyjímkou několika bolševických "neokomsomolců", kteří nedají dopustit na báťušku Stalina a hlásají svoje vyčpělé "Světu mír, Ementál je sýr", apod. Negativním rysem bolševického levicového extremismu je snad je to, že značně diskredituje debatu o docela zásadních tématech, jako je naše zapojení do amerického projektu protiraketové obrany, apod.

Absolutně ale odmítám označení radikálů demonstrujících proti povolenému průvodu neonacistů v Ústí za "levicové extremisty", a v této souvislosti odmítám i zásah policie proti nim! Zejména v kontextu žhářského útoku proti romské rodině ve Vítkově na Opavsku, u kterého je určitá pravděpodobnost, že bude odhalen jako útok neonacistický, se Topolánek svojí snahou nacpat všechny do jednoho pytle asi stěží stal volitelnými pro extremistické křídlo české xenofobní "mlčící většiny" - ti se za extremisty nepovažují. Ale naopak: jestli že jsem ho v koalici s Bursíkovou SZ a v opozici vůči spojeným silám Klause, Paroubka a KDU-ČSL pokládal za volitelnou alternativu pro nás středové liberály, tak po dnešním projevu a po současném obeznámení se s jistými Bursíkovými excesy uvnitř SZ říkám - ne, toto tedy ne: ODS, která se jasně nedistancuje od neonacistických excesů, je pro mě nevolitelná.

Radikální antifašisté se zabývají problémem, kterým se lidé jako já většinu času nezabývají - i když vám tenhle můj článek třeba přijde dlouhý, psal jsem ho několik desítek minut, a pak toto téma zase pustím z hlavy. Většinu času řeším problémy úplně jiné - hlavně problémy, jak sám sebe či svoje blízké nejen zaopatřit, ale hlavně pobavit, jak se mít dobře, jak a kde se dobře najíst, kam jet na dovolenou... hodně času mě zaberou moje dvě zaměstnání, vedení firmy ... zkrátka svými činy nejsem žádný radikál: mám jen svoje názory, a svůj komunikační kanál, který si udržuju. Moje ekonomické názory třeba nejsou zvlášť levicové - i když i já už na vlastní oči občas vidím, že situace lidí propadajících sociální sítí na dno začíná být v téhle době někdy skutečně tíživá, tak k možnosti různých socialistických řešení jsem spíše skeptický.

Ale přesto musím při příležitosti toho, co se dneska stalo znovu zdůraznit: občanská společnost se musí v podobných situacích postavit za svoje radikální anarchistické křídlo, se kterým se v každodenním životě spíše různě hašteří a špičkuje - a v této otázce se prostě musíme postavit na jejich stranu - a ne je slabošsky a populisticky hodit do jednoho pytle s nácky, jako to dnes udělal pan Mirálek Topálek. A místo toho se ohlédněme, jak asi tato česká národní schizofrenie ohledně nacismu mohla vzniknout:

Oni totiž někteří čeští dělníci se za německé okupace fakt neměli špatně - první dva roky dokonce bolševičtí komunisté dodržovali pakt Molotov-Ribbentrop, a vyzývali otevřeně ke kolaboraci. V čele odboje tak stáli spíše intelektuálové a střední třída - a právě těm se nacisté pomstili zavřením vysokých škol. Toto byla první rána české střední třídě - kterou poté dorazil Únor, stalinismus, znárodňování, a rok 1968. Česká střední třída byla bezprecedentně zdecimována trojí emigrací - ta čtvrtá, ekonomická, je jednak kompenzována přílivem amerických ex-patů do Prahy a doufejme je taky jen dočasná, a ti lidi se vrátí zpět s cennými zkušenostmi a kosmpolitním nadhledem.

A právě někde mezi českým, v podstatě masově kolaborujícím dělnictvem, které montovalo Němcům za války Messerschmitty i jiné zbraně - na nuceně nasazené asi nebyl spoleh a bez práce kvalifikovaných dělníků by to prostě nelétalo - je zřejmě nutné hledat duchovní praotce "Dělnické strany". Protože zřejmě ne všem mým vrstevníkům babičky vyprávěly ten samý příběh. Zřejmě existoval i jiný "folklór" - hrdinní Fučíkové a dělníci-sabotéři jsou do určité míry spíše výtvorem poválečné komunistické propagandy. Komunisté nenáviděli interbrigadisty kteří bojovali ve Španělsku na anarchisticko-trockistické frontě - protože ti se vrátili z války s pravdou o Stalinovi - měli totiž snad ještě přesnější informace , než neméně perzekuovaní britští letci. Ze stejné důvodu pak nenáviděli i Tita v Jugoslávii - protože právě do řad jeho partyzánů se přesunula řada partyzánů Španělských. Příběhy lidí, kteří skutečně něco zažili byly tedy v českých podmínkách nahrazeny nepříliš věrohodnými syntetickými mýty, které se vtipně a srozumitelně pro běžného gramotného občana pokusil rozkrýt režisér Zdeněk Svěrák ve filmu Obecná Škola. O analýzu této historie se sice snaží soudobí čeští intelektuálové z řad humanitních vědců - ale těm chybí technologické vědomosti - nejsou schopni uchopit nacistickou válečnou mašinérii jako komplexní technický fenomén, jehož kořeny nestojí v podstatě v jeho nesmyslné pseudoideologii, ale právě v nahrazení svobodného lidského myšlení a diskuze technologií strojové kontroly mas, kterou předpovídali velcí meziváleční intelektuálové, spisovatelé a filmaři. Bez znalosti fascinující německé válečné technologie, která pohltila vynikající mozky a šikovné lidi, kteří "jen dobře dělali svojí práci", nelze pochopit kořeny dnešní neonacistické psychopatologie. V rodových mýtech českých, dnes vesměs nezaměstnaných a zbytečných dělníků, se asi vyskytují jiné příběhy, než ve vyprávění babiček - prvních intelektuálek (které současně učily na vysoké škole, ale současně doma praly v ruce a vařily...). Čeští manuálně pracující dělníci, intelektuálně nedospělé děti, byli znásilněni německou precizní wasserdicht, bombenfest und idiotensicher technologií, která dalece předčila projekty, na kterých pracovali pro relativně slabou a chudou předválečnou střední třídu - a tento zvláštní druh ponížení u části populace zřejmě zdeformoval procesy v kolektivním nevědomí, a umožňuje existenci dnešních excesů. Část slabých a ustrašených lidí z malých měst je vyděšena dnešním světem importované technologie a svojí vlastní relativní nepotřebností - a uchylují se ke krvavému kargo-kultu - věří, že když budou mávat nacistickými vlajkami, tak opět přijdou nacističtí arijští inženýři-nadlidé, a zaplní jejich prázdné životy tupou, ale uspokojivou a dobře placenou prací v továrnách, kde pro ně budou svými šikovnými českými rukami opět montovat über-technologii a budou tak nepostradatelnou součástí systému - nebudou nuceni k ponižujícími šplhání po hierarchických žebříčcích nadnárodních korporací, ve kterých kariéra často začíná vytíráním záchoda. Ponižující práce zřejmě budou svěřeny nižším rasám - a vyučení čeští bodří dělňasové budou opět vážení, protože budou zase montovat blyštivé superzbraně pro své nedotknutelné rasově čisté pány. Toto je budoucnost, o které se zdají vlhké sny voličům Dělnické strany... a i hlasy těchto psychicky nevyzrálých lidí zřejmě potřebuje ODS, když chce porazit Paroubka. Ale já se v tomto odmítám angažovat - sorry.

To o čem píši, jsou známá fakta - ale já se je snažím oprášit, zkoncentrovat do jednoho textu, a přeložit do jazyka, srozumitelného lidem pracujícím v mé branži, lidem co pracují s počítači, lidem co čtu sci-fi.

Toto je story, se kterou pracují nacističtí lídři - už od časů Hitlera jde o duševně postižené - ale současně charismatické - středostavovské losery, kterým ale nikdy nechybí výřečnost, představivost a schopnost doslova "číst myšlenky" svým dezorientovaným a notně vystrašeným průměrným spoluobčanům. Nacističtí lídři nejsou vysloveně neschopní - jsou často velmi průměrní. Takový Landa je třeba průměrný zpěvák, bez nápadů, bez fantazie - ale ve Hvězdné pěchotě by zřejmě neskončil. Ovšem průměrnost v podmínkách volného trhu a konkurence sama o sobě nestačí - i když třeba nejste zcela neschopní, tak vás systém bohužel nemilosrdně vytlačuje mezi zcela neschopné ztroskotance, které zachytává sociální záchranná síť. A za takovou záchrannou síť v podmínkách reálného kapitalismu bohužel lze považovat i některé "silové profese" mezi státními zaměstnanci.... A tak ti průměrní společně zoufale hledají něco, v čem jsou lepší, než ti úplně na dně: a nachází jen rasu, národ, a svoji hloupoučkou maloměstskou kulturu - ani lepší, ani horší, než je podobná kultura malých komunit kdekoliv jinde ve světě. Rukama pracovat nedovedou nebo to není potřeba, nápady nemají a mezi elitu, která se vyšvihla na vůdčí místa ve strategických oborech se prostě nedostanou. Takže jejich šance v tom postavit se do čela těch, kdo jsou ještě hloupější než oni sami, spočívá v jediném: musí masám ukázat jasného nepřítele - protože nepřítel sjednocuje dav.

Je jen jediná šance, jak zastavit fašismus a nacismus, a hloupé hrátky s národní a rasovou identitou: nesmíme být nikdo průměrný, a nesmíme se nechat ovládnout "génii průměrnosti", kteří nás postaví do latě. Musíme být všichni nejlepší - každý v něčem jiném. Jiná možnost fakt není - nevěřím moc v nějakou třídní či kolektivní identitu či pozitivní energii, která by nás sluníčkově zachránila před davovou psychózou jazykově a rasově vymezené kmenové příslušnosti. Musíme podle mě všichni zjistit, v čem jsme právě my nejlepší na celém světě, jako individua - a musíme si sami sebe cenit pro tuto věc - a ne proto, že jsme bílí Češi a podobné nesmysly. (Sice občas zjistíme, že jsme nejlepší akorát v plivání na projíždějící lokomotivy, což nám vysvětlil zase jiný český režisér - ale i tohle se počítá - i toto je boj proti fašismu, v podstatě...)

Levicový extremismus v té podobě, v jaké se projevuje co já vím, v Řecku, v našich podmínkách naproti tomu prakticky neexistuje. Český anarchismus je spíše sociální hrou radikální části přemýšlivé mládeže, a spíš než k vytloukání výkladních skříní sahá k hravé recesi. Házet ho do jednoho pytle s nebezpečnými žháři a vrahy a jejich sympatizanty je proto krajně nezodpovědné.

Účinnost zákonů snažících se zakazovat symboly nějaké ideologie pokládám za diskutabilní a jakým způsobem zakázat to či ono shromáždění mi není zcela jasné. Ale je myslím naprosto logické, pokud se někdo snaží všemi prostředky, právními i "ručními", bránit pochodu davu pod červeno-bílo-černými prapory nacionálního socialismu našimi ulicemi... to je přece kravina, kdyby ulice nebyly prázdné, kdyby o tom lidé věděli, kde se to děje, kdyby byly naživu naše babičky, tak tyto pochody budou zahrnuty zkaženými vejci a shnilými rajčaty a voláním "fůj" a "špína".

Odkazy na webu si snadno najdete sami... čerpal jsem z denního tisku a z Wiki.