Před mnoha lety jsem víceméně náhodou v knihkupectví v Kaprově ulici na tenký svazek s názvem Druhé město - a už letmé prolistování knížky mě přesvědčilo, že jsem našel svého oblíbeného autora. A další Ajvazovy knihy, které se mi dostaly do ruky (minimálně Tyrkysový orel a Prázdné ulice) mě v tomhle názoru utvrdily.

Spisovatel Michal Ajvaz [cs.wikipedia.org] je jediným mě známým českým "magickým realistou" (jinak též třeba Rushdie, část asi Umberto Eco...), a těší se určité oblibě mezi čtenáři "brakové" sci-fi a fantasy literatury. Možná, že o tom ví - a možná, že dvěma odkazy na "čistokrevnou" sci-fi ve svém posledním románu se snaží o bližší komunikaci právě s touto skupinou svých čtenářů...

Ajvazův poslední román Cesta na jih vychází v nakladetelství Druhé město [www.druhemesto.cz], což je samo o sobě zajímavé - protože je to i název prvního románu, díky kterému se o spisovateli dozvěděla širší čtenářská obec. Na trhu má nahradit zanklé nakladelství Petrov (u kterého vyšlo i Druhé Město). Nakladelství zatím nemá vlastní e-shop, zřejmě nechce konkurovat knižním retailerům - ale popravdě - trochu uvažuju, že když už si stejně budu muset udělat kvůli firmě živnosťák na nákup/prodej, že bych si zkusmo otevřel i malý e-shop s knihami, které občas recenzuji na TečceCZ - čímž by mě čtenáři nenásilně mohli podpořit v tom, abych se v budoucnu mohl více věnovat psaní a méně podnikání a chození do práce :-)

O tom, že vyšla Cesta na jih jsem se náhodou dozvěděl krátce před svým odjezdem na Srí Lanku - tedy daleko více na jih, než kam sahá evropský kulturní prostor, ovlivněný starověkou řeckou civilizací, ve kterém se pohybuje Ajvaz. To mi dalo možnost určitého nezávislého odstupu - Ajvaz je posedlý exotickými písmy, a popravdě - kde jinde potom jeho díla číst, než na ostrově, jehož jedno ze dvou fontetických písem se nepodobná ničemu, s čím sem se na svých cestách setkal dosud (tedy písmo arabské, hindí a další indické abecedy, převážně jižnější - dále velice okrajově písmo tibetské v Ladakhu a kromě toho fonetická písma thajské a laoské, ze kterého jsem dokonce stihl pochytit a zapomenout pár znaků) - sinhálská abeceda se skládá z fantasticky pokroucených písmen, která zásadně obsahují spoustu spirál, zavináčů a očiček, případně ocásků, a prakticky neobsahují žádný pravý úhel. Druhým písmem na ostrově je pak písmo tamilské, jihoindické - které pravda už nějaké pravé úhly občas obsahuje - ale i tak působí pro evropana nemírně exoticky. Neznámá magická písma a exotické země pravda spadají spíše do období Ajvazova časnějšího díla - Cesta na jih je do jisté míry už i o různých způsobech interpretace textu, který je v zásadě zapsát písmem srozumitelným - ale i tak se zde odkazy na podivné znaky neznámých abeced stále vyskytují.

Výborná byla ovšem i kombinace s Bondyho Indickou filosofií, kterou jsem sice četl už před lety - ale přítelkyně si ji vybrala jako četbu na cestu po převážně buddhistické Srí Lance (Bondy věnuje větší část knihy právě buddhismu, ačkoliv v současnosti už přežívá právě jen tady na Srí Lance, zatímco v Indii už téměř vymizel a vyskytuje se tam jen na severu v Himalájích a nebo ve formě architektonických památek). Bondy totiž plynule přeskakuje k fenomenologii a zmiňuje i Kanta... a ztvárnění Kantovy Kritiky Čistého rozumu formou baletu právě hraje stěžejní roli v detektní záplatce Cesty na Jih...

Cesta na Jih je mimochodem čistokrevná detektivka - ve které dva samozvaní amatérští detektivové (motivovaní úzkým vztahem k oběti) nakonec skutečně víceméně rozluští záhadu dvou vražd - byť na základě vpravdě neuvěřitelných synchronicitních náhod a poměrně snových indicií. Ajvaz mimochodem přitvrdil na více rovinách - dokonce i tam, kde se v předchozích dílech vyskytovala pouze snová erotika, je dnes daleko obraznější, a místo zasněných snoubenců a platonických lásek (které ovšem nechybí ani tady) narazíte... no, prostě na všechno možné (ovšem v typicky Ajvazovském cudně zahalaném podání, samozřejmě). A mimochodem - když jsem zmínil, že ve hře je tentokrát i sci-fi, tak podotýkám, že jde tentokrát o prakticky čistokrevné čapkovské pojetí robotů - tedy o postmoderní citaci - a mírně čapkovský styl jsem osobně poznal i v cestopisných pasážích románu.

Vcelku tedy lze knihu doporučit prakticky komukoliv - tedy komukoliv, kdo netrvá na "žánrové čistotě" toho co čte a koho baví proplouvat do sebe donekonečna vnořovanými fantastickými vyprávěními, která se sice zaklínají kultem Prázdnoty - ale přitom se vtipně a originálně vyjadřují k psychologii, magii, politice, filosofii i mezilidským vztahům... a ehm, samozřejmě je ve hře i kabala :-) (opět posun proti předchozím dílům, ve kterých by si Ajvaz jistě nepochybně vymyslel nějaký vlastni surreálnou kabalu, a necitoval by skutečné historické zdroje...)

Zdroj obrázku: alef.rajce.idnes.cz/kabala-schemata

(A mimochodem.. když jsem před dvěma četl Ajvazovu sbírku "filosofických básní v próze" 55 měst - kde jsou města pojmenována ženskými jmény - tak to bylo vš stejné době, kdy jsem čirou náhodou narazil na málo známou píseň od The Who z 60. let s názvem Armenia - City in the sky ... :-) což lze vnímat jako 56. město, také pojmenované ženským jménem :-)