Jak zmoknout na Srí Lance

Dovolenou trávíme vesměs klasicky baťůžkářsky, v souladu s instrukcemi Lonely Planet i jiných cestovatelů, se kterými debatujeme buď na serveru NYX.cz nebo které potkáme cestou. Přesto myslím stojí za zmínku, že zemi lze protestovat i za pár korun na den (řádově nám to vychází průměrně tak na 500-800 Kč za dva lidi, se vším všudy - ubytování, jídlo, apod.) - tedy: utratíme tu za měsíc za oba asi něco jako cenu jedné ze dvou letenek, možná lehce více - když přitom české cestovky nabízejí týdení či dvoutýdenní zájezdy za ceny jako 50 - 100 000. Nezávislé cestování, jakkoliv zatím není zrovna ekologicky převratné, je pořád zajímavé zkušenost, jak na chvíli zažít životní styl, který v Evropě kvůli vysokým cenám není pro českou (nižší/pracující) střední třídu zatím dostupný: tedy pocit svobody "na cestě" - jakkoliv je itinerář v podstatě daný tím, co je v cizí zemi zajímavého k vidění, tak pořád je zde obrovská svoboda od stresu daného pevným plánem: pořád ještě můžeme na nějakém místě zůstat o den déle nebo naopak odjet dříve, nezávislý cestovatel může plány na poslední chvíli měnit (a taky že to děláme), a celkově je to něco podobného, jako používat Linux místo Windows (ano - i tam nevyhnete tomu, že třeba vzácné suroviny použité v elektronických zařízeních byly brutálně vydrancovány v nejchudších rozvojových zemích, i motherboard linuxového počítače nejspíš osazovali chudí dělníci v nějaké dílně v Číně, apod.). A když nic jiného - na místě aspoň jezdíme místními vlaky a autobusy, s místními lidmi - a ne klimatizovanými taxíky, jako bohatší turisté, že ano. Nebo často jíme místní jídlo (s minimem masa, resp. převážně jen "ryby jako koření") a nenecháme si vyvařovat turistické speciality.

Negombo je bývalé portugalské a pak holandské koloniální město jen asi 30 km od letiště, a po dvou probdělých nocích (první v Student Agency autobuse Praha - Vídeň, druhá v letadle z Kataru na Srí Lanku) se chceme především vyspat, s případnou možností vykoupání se jako s bonusem. Nakonec prospíme dva dny, další dva dny se snažíme koupat a rozhlížet po okolí, ale co si budeme povídat: Negombo je díra, jejíž hlavní výhodou je blízkost letiště. Nicméně i tak zažíváme zajímavé věci: jeden večer např. v našem guest housu (za danou cenu poněkud plesnivém, ale s dobrou a levnou restaurací) potkáváme vskutku mezinárodní společnost: američanku s jejím francouzským (?) přítelem pracujícím pro nějakou NGO v Colombu a u stolu seděla ješt jedna Ruska a její partner, tuším zase nějaká jiná národnost ale už se nepamatuju jaká. Zaslechl jsem vzrušenou debatu v "global english" (s mnoha různými přízvuky) na téma finanční krize a credit-rating jednotlivců v USA, a tak mi to nedalo, a v rámci současného českého předsednictví EU jsem se svou 0.6l (jedna pinta) lahví Lion Beer přisedl k sousednímu stolu. A dozvěděl jsem se zajímavé věci:

V souvislosti s finanční krizí v USA a se "životem na úvěr" si málokdo u nás uvědomuje skutečný důvod, proč si Američané všechno kupují na splátky. Představujeme si je jako jakési velké rozmazlené děti, které chtějí všechno hned, nemají na to, a tak si na to berou úvěr. Skutečnost je ovšem poněkud jiná, a v podmínkách ČR zatím málo veřejně známá/diskutovaná: a jmenuje se credit rating (ve skutečnosti, samotná diskuze na toto téma nejspíš bude znamenat, že nám klesne Google ranking, protože nás budou považovat za spammery, že...). O co zhruba jde - pokud se v ČR chcete vzít půjčku, kterou opravdu potřebujete (tedy pro většinu mých vrstevníků jde především o hypotéku na bydlení), tak vaši solventnost posoudí např. podle vašich doložených příjmů za poslední rok. Ne tak v USA: tam vám půjčí na základě vašeho credit ratingu, tedy na základě záznamu o vaší schopnosti splácet předchozí, drobnější úvěry. Tento systém asi nebyl myšlen špatně, protože kapitalismus jako společenské uspořádání by bylo možné považovat za spravedlivý, pouze pokud by všichni měli stejné počáteční podmínky - a právě toto postupné navyšování půjček a posuzování schopnosti je splácet vnáší do systému jistý prvek počáteční rovnosti (i když samozřemě: pro někoho je snažší splácet než pro někoho jiného.. to dá rozum...). Nicméně v praxi se věci mají tak, že pokud si v 18ti nekoupíte na splátky nějaký nesmysl a včas ho nesplatíte (nebo třeba pokud při splácení uděláte nějakou drobnou chybu, třeba i v řádu dolarů), tak pak ve třiceti nedostanete půjčku, když ji opravdu potřebujete - třeba hypotéku na bydlení. Tolik ke globální ekonomické a finanční krizi a skutečnému důvodu, proč si Američané celkově tolik půjčují a proč "žijí na dluh" (i když třeba nemusí). A teď zpět na tropickou Srí Lanku a k tomu, co jsme zde zažili (a návodu, jak to zopakovat). 1 Kč = 5-6 Rs (Srí Lanských rupií), podle kurzu USD vůči CZK (kurs vůči USD mě přijde relativně stálý, a pohybuje se někde kolem 115 Rs za 1 USD)

Z letiště jsem se přesunuli běžným autobusem (několik málo Rs) a posléze túk-túkem (200 Rs) do turistické zóny v koloniálním městečku Negombo a tam jsme vyspávali náročnou cestu. Vyspáváme nejprve v prvním guesthousu, který najdeme, který stojí asi 1200 Rs na noc, ale ačkoliv se pyšní vzhledem koloniální vily a hraje si hotelovou úroveň, tak je poněkud plesnivý, i když restauraci měli dobrou a pintu chlazeného piva měli jen za 150 Rs. Přesouváme se proto do Jeero's guest house, kde za stejné peníze dostáváme daleko větší úroveň komfortu - byť nemají vlastní restauraci, a v noci nás ruší přednatočené náboženské zpěvy z nedalekého kostela - portugalci totiž kdysi západní pobřeží Srí Lanky obrátili na katolickou víru, a následky této pohromy jsou v této oblasti znát dodnes. Holanďani pak přidali několik kanálů - vodních cest, kterými sváželi do přístavu koření. Celkově nejzajímavější na celém negombu byly katamarany na lov krevet, na jednom z nichž se nám podařilo usmlouvat asi půlhodinovou - hodinovou projížďku za 1000 Rs - videa [stream.cz] zde [stream.cz]

Z Negomba jsme dojeli směšně levným linkovým autobusem do Kandy, kde nás čekalo nacionalisticky - náboženské peklo. Snad všichni Srí Lančani se totiž rozhodli podívat Buddhovi na zoubek - a to doslova, protože v Kandy jde v chrámu uložena relikvie Buddhova zubu, symbol jejich státnosti a suverenity. Historie Buddhova zubu je spletitá, pro mě osobně tedy buddhismus znamená něco hodně jiného - ale jednou za několik let se zub ukazuje zakrytý jen v jediné schránce (místo obvyklých cca 7mi - které jsme viděli my, v rámci turistické návštěvy) - a navíc byl ještě svátek úplňku - pooja - a tak se kolem jezera před chrámem táhly kilometrové fronty věřících v bílém [i.nyx.cz]. Absolvovali jsme kromě zubu a místního souboru písní a tanců (videa dodám) ještě tři středověke hinduisticko-buddistické smíšené chrámy a odpadli vyčerpáním - kultury jsmě meli dost, a tak jsme vynechali památky UNESCO na severu, a zamířili roztomilým britským koloniáĺním výše do hor, na čajové plantáže a další atrakce. Zajímavostí Kandy bylo ještě to, že jsme na ulicích (prakticky současně) zaregistrovali typický londýnský červený doubledecker a hned potom slona - kráčejícího v běžném (asijsky zběsilém) dopravním provozu. Fotky bohužel nemám.

A to je pro dnešek všechno - momentálně jsme už daleko dál, v Mirisse, a máme za sebou spoustu daších zážitků - včetně výstupu na Adamovu horu (Šrí Pada) a následného naraženého žebra při pokusu naučit se surfovat. Ale o tom až někdy příště. Teď spěchám, abych nepropásl happy hour v hospůdce na pláži :-)