Voynichův rukopis: elegantní mystérium

Cituji Wiki (18.10.2009): Voynichův rukopis je záhadná ilustrovaná kniha, napsaná neznámým jazykem a v neznámém písmu. Byl pravděpodobně napsán mezi léty 1450 - 1520. Jedná se o objekt zájmu mnoha vědců. Kniha je pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi, obchodníku s knihami, který rukopis získal v roce 1912.

Voynichův rukopis (někteří lidé to gůglí též jako "vojničův rukopis"... já to ale donedávna takto zapsané nikde neviděl) si můžete snadno prohlédnout online v nascanované podobě - např. v galerii záhadofila Alefa [alef.rajce.idnes.cz]. Dále si můžete poslechout záznam rozhovoru Terrence McKenny s jakousi záhadoložkou [hynek.zewling.com, MP3] na právě toto téma (v angličtině, a Terencovi je rozumět o poznání lépe - bohužel ale to co říká, jsou většinou obecně známá fakta). Track je zajímavý tím, že končí několikaminutovým kvákáním žab (nevím, jestli má jít o pokus o zvukovou rekonstrukci rukopisu... té záhodoložce nebylo dobře rozumět - poučte mě, kdo jste to poslouchal důkladněji).

Dále - samozřejmě je na toto téma k dispozici obligátní záznam na anglické Wiki [en.wikipedia.org] - a kupodivu i nadprůměrně slušně zvládnutý záznam na české Wiki [cs.wikipedia.org] (prý "Vojničův" a ne "Voynichův" - sic!). (Co myslíte - až nějaký český bulvárně-esoterický komerční web zveřejní takovýhle článek - bude u toho odkaz na Wiki ? :-)) Každopádně - seznam teorií čím vším by Rukopis mohl být, je skutečně úctyhodný: i kdyby tisíckrát šlo o falzum, tak to, do jaké míry dokázal inspirovat lidskou obrazotvornost, zůstává obdivuhodné.

Voynichův rukopis se prý vyskytoval už na dvoře Rudolfa II. a pochází z alchymistického prostředí - což samozřejmě dále zvyšuje míru jeho záhadnosti. Neméně zajímavé je i to, že tento kryptický jazykový útvar se s oblibou (buď po odchodu do důchodu nebo prostě ve svém volném čase) pokoušela rozluštit spousta profesionálních kryptologů - tedy spousta lidí, kteří celí život pracovali pro různé tajné služby (touto souvislostí se zabývala v jedné knize kterou jsem zatím nečetl současná britská spisovatelka Scarlett Thomas). Téma vícenásobné interpretace toho samého textu - sice prokazatelně "inteligentního", nenáhodného, nesoucího informaci - ale současně nesrozumitelného - nakousl ve svém temně laděném románu Pánův hlas také klasik "filosofické sci-fi" Stanislaw Lem.

Takže téma jsem nadhodil - a teď jsem zvědav na vaše komentáře a postřehy (a pište je prosím radši přímo sem, než na Facebookovou verzi TečkyCZ.. děkuji...).