Každému, kdo si jakkoliv troufne veřejně vyslovit něco jako, že zelení, enviromentalisté, ekologové, vegetariáni apod. "mají v podstatě pravdu", dnes hrozí, že bude okamžitě zaškatulkován jako "ekologický aktivista". A to je samozřejmě hrozně svazující, protože se okamžitě ocitne pod bedlivým dohledem "zda sám dodržuje, co hlásá". A to i v případě, kdy sám vlastně nic nehlásá.

Rád bych zdůraznil, že jsem se NIKDY nepokládal za ekologického aktivistu - jakkoliv tento druh lidí respektuju zastávám se ho ve veřejných debatách. V 90.letech jsem se např. zcela zdržoval celé energetické debaty o jaderných elektrárnách, protože mě přišlo jako blbost nedokončovat Temelín, když už se s tím jednou začalo. S větší kritikou jaderných elektráren jsem v podstatě začal až když už bylo jasné, že Temelín stojí (a že se tím nic nevyřešilo, samozřejmě).

Pojem ekologie, resp. ochrana životního prostředí, je pro mě politické téma, které sahá ještě do 80. let. Rychlý a nenásilný pád reálného socialismu koncem 80. let z mého úhlu pohledu (bylo mi tehdy 16) podle mě nebyl ani tak spojený s touhou po masovém konzumu - jako spíš se zcela zjevnou a samoúčelnou devastací životního prostředí ve jménu "plnění plánu". Nahrávky undergroundových kapel mě zaujaly, protože dokonale souzněly s obrazy "měsíční krajiny" na tehdejších pražských sídlištích. Ekologie byla v 80. letech trendem, který k nám přicházel ze Západu, a začátek 90. let byl tak trochu spojen s naivním očekáváním, že z éry masové konzumace laciných nahrážek přeskočíme fázi západního konzumního životního stylu rovnou do jakési utopické postmoderní společnosti: že sice budeme svobodní, ale že symbolem sociálního statutu zůstane "jako knihu čteme" - ne "v jakém autě jezdíme". Tyto představy se ukázaly pochopitelně naivní - jak jinak. Mainstreamový životní styl neplánují blouznící intelektuálové, ale masová média.

Takže tedy zpět k slibovaným flamewarům auta/neauta, maso/nemaso, ekologie/neekologie, jádro/nejádro: z hlediska ortodoxního ekologického aktivisty jsem rozhodně osoba hříšná, a to, že o těhle otázkách teoreticky přemýšlím ještě neznamená, že žiju nějakým fanatickým asketickým životním stylem. Nejde mi ani o to vyvolat v lidech pocit viny a strachu a skrze ten je ovládat, jak se domnívají různí paranoidní pseudoliberálové. Spíše je pro mě důležitá obhajoba ekologických myšlenek v teoretické rovině, protože jde o diskuzi, která má přesah do celé řady oborů, od technologie přes ekonomii až po filosofii, etiku, politologii.

Již několikrát jsem vysvětloval, že aniž bych znal nejnovější světové trendy, tak jsem zhruba začátkem 21. století zaujal postoj, který se na Západě (nebo možná lépe řečeno v anglosaském prostředí) nazývá bright green enviromentalism (viz Wiki, Google, apod.). V zásadě jde o obecnou teorii, že moderní životní styl lze zásadně transformovat i bez kolapsu a "návratu na stromy" - a že taková transformace je dokonce jedinou možností: že jednak nejde pokračovat stále stejným směrem jako posledních 100 let, ale že ani nelze "ve zdraví" projít fází rozkladu současné civilizace a zříci se vyspělé technologie jen tak, bez nalezení ještě sofistikovanějších - ale současně ohleduplnějších - alternativ. Zatímco jak konzervativně, tak i radikálně smýšlející osobnosti často dávají přednost vizi návratu "ke kořenům", k jednodušším technologiím - ačkoliv pro konzervativce (princ Charles, apod.) je ideálem středověk, zatímco pro radikály (viz anarchoprimitivismus, apod.) možná spíše prvobytně pospolná společnost lovců a sběračů - tak pro liberálně smýšlející jedince je východiskem enviromentalismus světle zelený. Tedy nejen krb či ohniště, ale i solární panely a větrné elektrárny, nejen permakultura, ale i biopaliva ze sinic, nejen pastva a práce na poli, zahradě a v lese - ale i počítače, homeworking, počítačové hry, kosmické lety - prostě zábava.

Předvedu nyní stručnou inventuru toho, nakolik "hlásám vodu a piju víno":

• Ekologická domácnost: nejnovější trend, který plně respektuji - ale sám jsem v úplných začátcích. Ano, samozřejmě recykluji, a snažím se jen minimálně kupovat nesmysly jako je balená voda v PET lahvích, apod. Nicméně bydlím sám v bytě a přítelkyně také a vzájemně se navštěvujeme - to je první nesmysl, společné soužití více lidí je rozhodně úsporné - společně si vařit, topit, svítit, apod. Běží mi doma mraznička, ačkoliv ji využívám zcela minimálně - další nesmysl. Body si ovšem můžu připočítat za zářivky, které jsem si začal pořizovat už před více jak 10ti lety - na druhou stranu: nutit lidi k tomuto opatření byrokratickým zákazem žárovek mě přijde jako nesmysl - zářivky přeci jen na rozdíl od zářivek nemají spojité spektrum a místo plošného zákazu by mi přišla logičtější nějaká speciální spotřební daň. Naprosto pozadu jsem pak zůstal co se týče používání ekologicky šetrných mycích a pracích prostředků - tuším, že prací prášky se tak jako tak musely přizpůsobit jakési přísnější evropské normě, ale existují lidé, kteří perou jen ve směsi sody a strouhaného jádrového mýdla - tedy, v tomto se naprosto nechytám, a prostě peru v pračce do které "něco" sypu.
• Vegetariánství, veganství strašně diskutabilní téma. V etické rovině ho řešit nehodlám, i když utrpení zvířat mi deprimuje. Pokud vyhlásím, že bych rád omezil maso třeba na 2x týdně, a jinak jedl zeleninu, tak mě většinová populace okamžitě má za masochistu, a vegani ohrnou nos, že to podle nich je "běžná spotřeba masa". Ve skutečnosti se mi nedaří ani toto: pokud maso nejím cca obden, tak mám vítězoslavný pocit, jak jsem se ovládl. A co se ale ekologické stopy různých potravin týče, tak vegetariánství ve formě sýro- a vejco- žroutství neřeší skoro nic (taky jsem to vydržel asi rok.. ale je to skoro k ničemu). Mezi různými potravinami živočišného původu je z etického i ekologick0ho hlediska dost minimálně rozdíl, i když samozřejmě: kuřecí maso vyžaduje asi jen dvojnásobnou základní rostlinnou zemědělskou produkci oproti čistě rostlinné stravě, zatímco vepřové a hovězí maso může tenhle overhead mít až desetinásobný - tedy čistě tržní prostředí bez zemědělských dotací by samozřejmě vedlo k tomu, že maso s větší enviromentální stopou bude výrazně dražší, než kuřata, ryby, apod. - zemědělské dotace tedy v podstatě udržují dnešní masocentrický lifestyle zcela uměle, zřejmě ve jménu sociálního smíru. Fair-trade: Myšlenku fair-trade dovozu z rozvojových zemí nepokládám za nesmysl, a několikrát jsem si koupil fair-trade kávu (ovšem instantní, a v obchodním domě Marks and Spencers, takže těžko říct, do jaké míry to má nějaký efekt). Víceméně jediný problém je, že je to nutné kupovat ve speciálních obchodech, tyhle výrobky - kdyby byly k dostání všude, tak je preferuju. Jo, a snažím se kupovat sýry, maso, vejce apod. s nálepkou Bio. Pochopitelně - jsem v podstatě svobodný starý mládenec zaměstnaný v IT, tak si to mohu dovolit - nevím co poradit rodině s dětmi s běžným příjmem, splácející hypotéku... malá dostupnost biopotravin je sociální problém, lidé prostě stále šetří kde se dá a na čem se dá (i když za auto pak dají klidně půl milionu - aby mohli jezdit nakupovat do supermarketů za město a "ušetřit" tak..)
• Uvědomělá eko-dovolená: ne, nejezdím na žádné ekofarmy kydat hnůj (max. tak k rodičům na chatu kydat kompost, občas). Před časem jsem sice popadl kolo a stan a během 14 dnů na něm dojel do Chorvatska k moři, ale reálně na dovolené létám - často do levných asijských zemí. Paradoxem je, že pokud chci během svého života poznat a procestovat co největší kus planety Země, tak tím aktivně přispívám k destrukci života na ní. Je to smutné.
• Auto vs. kolo: Praha je kopcovité město, po kterém se cca 5 měsíců v roce dá jezdit na kole, i když některé trasy vyžadují značnou fyzickou kondici a hustý automobilový provoz při současné absenci značených pruhů pro cyklisty je taky dost nepříjemný. Zbytek roku ovšem v Praze spíše prší, sněží, nebo mrzne - a na kole v takovém počasí do práce vypraví jen fakt silné osobnosti. Carsharingové sítě jsou v Praze zatím naprosto nerozvinuté, tedy ano: současný životní styl prostě vlastnictví auta tak nějak předpokládá, nedá se nic dělat. Psal jsem nedávno o tom, že i mezi ojetými auty běžně dostupnými v ČR se už nějaký čas vyskytují i extrémně úsporné typy - jakkoliv většina mladý lidí kolem dvacítky zřejmě dá přednost spíše provozu ojeté limuzíny nějaké zvučné značky: lifestyle balkánské mafie je na českém venkově a bohužel někdy i v Praze stále ještě prestižnější, než lifestyle hozený více "do zelena". Přesto ale propaguji pražské masové cyklojízdy a pokládám je za způsob, jak se společně utvrzovat v tom, že jezdit po městě na kole je cool, trendy, sexy a "in" - ať už reklamy hlásají cokoliv.
• Hulení přírodní vs. pod zářivkou: Ano, jedním z důvodů proč jsem omezil konzumaci konopí je právě naprosto absurdní odtržení od přírody, které představuje pěstování v domácích pěstírnách pod zářivkou. Sice jde o životní styl, který rozbijí stereotyp drogové mafie, dealerů, apod. - ale na druhou stranu, většinou kdo už financuje provoz zářivky v pěstírně (za celý rok může jít o pěkných pár desítek tisíc), tak pak "sdílí náklady" na elektřinu s nějakou širší komunitou - jinými slovy, hulení prodává. Přitom já bych hulení třeba i kupoval, ale pouze kdybych měl garanci, že vyrostlo v přírodě na sluníčku - tedy jakési "fair trade hulení". Podmínkou dostupnosti takových modelů by pochopitelně byla jen plná legalizace - jak pěstování, tak i provozu cofeeshopů. Jenže daleko snažší pravděpodobnější je dnes pěstování v nějakých podzemních katakombách pod zářivkami, s nějakým paranoidním systémem včasného varování před zloději / konkurencí / policií ... ne děkuji, ale toto není moje vize budoucnosti. Jednoduše jsem na protest proti zářivkovým velkopěstírnám před dvěma lety přestal výrazněji hulit. Kultura grow-shopů podle mě není dobrá - sice teoreticky se tím naše generace připravuje na samozásobitelství potravinami až budeme na palubě kosmických lodí prchat ze zničené Země někam do vesmíru :-), ale v praxi mi to přijde jako neekologická nebytyčná pitomost. Uzavřít se doma s pěstírnou konopí není o moc lepší nápad, než uzavřít se tam s televizí. A kromě toho je konopí spíše lék, a já nechci žádné léky zneužívat - šetřím si je pro případ, že mi někdy bude skutečně zle.

Tak, takhle to tedy je. Kdo si mě pod vlivem letité publikace článků o (zejména) obnovitelných zdrojích energie představoval jako nějakého "svatého ekomuže", který žije kdesi za na samotě v tepelně izolované zemljance, živí se převážně svépomocí vypěstovanými bramborami a mrkví a pohání svůj v popelnici nalezený počítač solárními panely výhradně když zrovna není pod mrakem, tak má plné právo být zklamán a označit mě za pokrytce :-) Ve skutečnosti samozřejmě články, které sem píšu, píšu proto, že si uvědomuju, že já i kultura/civilizace do které patřím děláme spoustu věcí špatně a neoptimálně - a přemýšlím, jak by to šlo dělat jinak. Začít některé věci dělat ze dne na den jinak než většina fakt není snadné - klobouk dolů před všemi vegany, ne-majiteli aut, staviteli pasivních domů, apod. - já jsem zatím spíš teoretik. Nicméně taky jsem vyznavač post-materialistického hedonismu, a nemyslím si, že smyslem života je nějaká totální askeze - hledám umírněnou střední cestu, vyhýbám se extrémům a samoúčelným dogmatům, prosazuju harm reduction - nikoliv sebezapření, sebepoškozování a jednostranný masochismus.

Ale hlavně mě štvou všichni pseudoliberální, pseudopravicoví a rádobytržní žvanilové, kteří samozřejmě nemají problém (privátně, ale i v médiích s celospolečenským dopadem) nadávat všem zeleným aktivistům do "ekofašistů" - ale když přijde první větší finanční krize, kvůli které pár bankéřům a makléřům hrozí, že se ocitnou na ulici bez práce, tak samozřejmě raději státu odkývají záchranný program znárodnění zkrachovaných bank - financovaný i z našich daní, z daní pracující střední třídy - a to nejen z daní dosud již vybraných (ty se rozkradly jinak) - ale hlavně z daní budoucích: z daní, které z našich kapes stát teprve chce vytáhnout v budoucnu...