Mezi komerční pornografií a věčně úzkoprsými kritérii pro schvalování filmů do běžné distribuce zeje už celá desetiletí nepřekonatelná propast - a to v USA větší, než v Evropě, a protože většina světové komerční produkce vzniká v USA, tak na průšvih je zaděláno: komerční filmy jsou plné umělé krve a počítačem generovaných výbuchů, ale vidět na veřejném filmovém plátně nahé ženské prso (které navíc nepodstoupilo plastickou operaci) je prakticky nemožné. A je třeba říct, že ani dánské hnutí Dogma [en.wikipedia.org], které "setřelo rozdíl mezi kinematografií a amatérskou pornografií" (podle kritiků), to rozhodně neudělalo tak přitažlivě a zajímavě, jako Španělé a Francouzi resp. Mexičani v roce 2001 ve dvou filmech, o kterých se tu chci zmínit. Kombinace sexu a "intelektuálních" filmů bývá často tíživá nebo prostě divná... a současně existuje jasný (a zcela nesmyslný) kánon, co se na plátně smí a nesmí objevit, aby ještě film byl přijatelný.

Filmy hnutí "Dogma" se zaměřují spíše na odtabuizování debaty o různých divných až sociálně-patologických jevech - a pokud v nich náhodou vidíte sex, tak přiznejme si: je to převážně kvůli snaze provokovat, kritizovat, vůbec dosáhnout aby se na to někdo koukal a v neposlední řadě je to čirá onanie režiséra, který se opájí postmoderní ironií toho, že může točit "intelektuální pornofilmy". Samozřejmě, jednak na tohle hnutí nejsem zrovna odborník a jednak jsem viděl pouze několik příkladů - pokud vás to zajímá, najděte si to na té wiki. Kromě dogma-filmů které se nebojí být verbálně nebo obrazově explicitní, ale jsou často svým celkovým vyzněním zároveň totálně anti-erotické, tady ale byla i spousta jiných zvláštních pokusů.

Ale ani v řadě těchto ostatní případů situace není příliš jiná: filmy jako Eyes Wide Shut, Snílci, Wild Side, apod. jsou sice "otevřené" - jenže zabývají se převážně tíživými tématy jako třeba prostituce, incest nebo transsexualita. A to ani nemluvím o děsivém "intelektuálně pornografickém" (nebo údajně "feministicky pornografickém") snímku Anatomie pekla, který je především pekelnou provokací, na kterou moc nestojí za to se koukat, podle mě (tedy zhruba stejně, jako na některé slabší excesy skutečné komerční pornografie.. pouhých 32% na ČSFD mluví za vše). Z výše uvedených filmů tedy pouze Eyes Wide Shut a Snílci pokládám za silně koukatelné: ale to nikoliv pro své vyjímečné erotické přesahy, ale spíše protože Eyes Wide Shut [www.csfd.cz] (hodnocení na ČSFD 80%) natočil slavný režisér Kubrick jako svůj poslední film a víceméně to celé začíná jako uvěřitelný příběh konzumace marihuany v běžném partnerském vztahu :-) a protože Snílky [www.csfd.cz] (hodnocení na ČSFD - poměrně vtipně - přesně 68%) zase natočil na stará kolena Bertolucci (popravdě: režisér starší, než moji rodiče) a točí se to kolem revolučních událostí roku 68 v Paříži. Oba tyto filmy jsou zajímavé a dobré - ale současně splňují i ono jisté kritérium excentricity a tíživosti, o kterém jsem tu už mluvil a rozhodně nepatří do oné kategorie o které tu dnes chci psát.

Nyní přejdu od negativní a neutrální kritiky ke kritice pozitivní. Začátek 21. století přinesl dva filmy, které by sice v řadě ohledů bylo možné charakterizovat jako soft-porno ... kdyby nebyly v obou případech ještě "o něčem jiném", a navíc: a kdyby to prostě nebyly ... velmi kvalitní filmy, třeba už jen čistě po vizuální stránce. Tyto dva filmy z roku 2001 jsou podle mě svědectvím toho, kam se mohla světová kultura ubírat, kdyby pak média nebyla zachvácena virem "války proti teroru" a kdyby celkově atmosféra globálního uvolnění, kterou přinesla 90. léta 20. století, nezačala v té době upadat.

Sex a Lucía [www.csfd.cz] - hodnocení na ČSFD v lednu 2009: 80%

Zjednodušeně řečeno: toto je film o literatuře a sexu. Moc by mě zajímalo, jestli se scénáristi sitcomu Comeback na Nově (v jejich řadách se nachází i bývalý zpěvák Skřehule, takže jsem se jaksi logicky nemohl nezajímat o výsledek jeho práce) v případě záplaty, kdy jedna z hlavních postav Lexa má pocit, že vidí v pornofilmu z půjčovny svojí matku (čemuž by se vzhledem k celkové pragmatičnosti této postavy v rámci celého seriálu asi nemohl nikdo divit, ovšem ono se pak ukáže, že to v 80. letech natočila jeho babička), inspirovali na základě lehce obdobné scény, která se odehrává asi v půlce filmu Sex y Lucía (až na to, že tam jde navíc o dceru... nicméně obdobná zápletka v Comebacku se zdá být daleko logičtější, popravdě). Navzdory této mírně bulvární odbočce se nedejte splést - Sex y Lucía je film v zásadě artový a umělecký, současně ovšem i značně postmoderní.

Příběh, který na konci nekončí, ale "padá do díry" a objevuje se zase uprostřed příběhu... jak příznačné pro atmosferu "trvale udržitelného úletu", která panovala v 90. letech. A pozor na věc: lasagne pro jednoho některé restaurace zásadně neservírují.

Mexická jízda [www.csfd.cz] - hodnocení na ČSFD v lednu 2009: 78%

Tentokrát se řeší pro změnu tradičnější téma "sex a drogy", navíc v kánonickém stylu road movie. Takže spousta řeší o hulení a extázi.. pamatuje ještě na celý tenhle kulturní kontext přelomu tisíciletí ? Skutečně... něco z té doby je ve filmu zachyceno ... určitý pocit, který si možná vybaví ti z nás, kdo tu dobu krátce před útoky na WTC pamatují. Výborná španělská fráze "sexo colectívo" zaručeně pobaví... nicméně film je ve skutečnosti o všem možném, o přátelství, o lásce a o intimitě související s blízkostí smrti, která může překonat obě tyto kategorie...a jako v předchozím případě... především je to dobrý film a jenom jako bonus navíc je i silně erotický (což je třeba u knih pravidlem už několik desítek let, když jsme u toho... pouze u filmů žijeme díky nesmyslné americké klasifikaci v jakémsi polovičním Bollywoodu...).

Mexická jízda je "hustý" film... a současně i vcelku uvěřitelný... což ho odlišuje od filmu předchozího, který je naopak spíše úmyslně (přiznanou) materializovanou halucinací jednoho z hlavních hrdinů (spisovatele).