Diskuze na Slashdotu [it.slashdot.org] odkazuje na článek o novém projektu [www.sciam.com] skladování energie větru přímo výrobcem za použití netradičních baterií na bázi sodíku a síry. Baterie budou mít kapacitu až 7 MWh a budou schopné dodávat trvalý výkon 1 MW. Toto už jsou docela zajímavá čísla, ale bohužel... sodík a síra znějí jako ošklivě hořlavá kombinace. Protože využití tekutého sodíku jako chladiva v rychlých jaderných a/nebo reaktorech 4.generace (ono jde tak trochu o to samé) je jedním z prvků, který je z hlediska bezpečnosti často kritizován, tak lze dnes jen stěží nadšeně tleskat využití tekutého sodíku v bateriích uskladňujících energii z OZE (byť v tomhle případě nebude vznikat radioaktivní izotop sodíku, jako v primárním okruhu rychlého reaktoru).

Uvedená diskuze na Slashdotu rozebírá i důvody, proč na akumulaci většího množsví energie není extra výhodné třeba použití stacionárních setrvačníků.

Zajímavý, i když nejspíš méně efektivní přístup představuje i stlačování zemního plynu nebo vzduchu [arstechnica.com] do podzemních zásobníků za účelem pozdějšího použití (tedy samozřejmě opět pomocí větrné energie).

Osobně ale možnosti akumulace vidím jako dosti omezené, a mám v hlavě jednu daleko převratnější koncepci, o které hodlám napsat samostatný článek. Jde zhruba o to, že cena energie v síti by mohla být proměnná v čase i pro koncové spotřebiče, a že "inteligentní spotřebiče" by mohly odebírat energii ze sítě pokud je zrovna momentálně levnější - příklady, které mě napadají je např. myčka nádobí nebo pračka s časovačem, které počkají nikoliv na noční proud a pevně stanovenou hodinu - ale samy si zjistí cenu elektřiny (a výhled ceny na další dvě hodiny). Další možností jsou lednička nebo mraznička, které nedrží teplotu striktně na stupeň přesně, ale udržují ji v určitém předem stanoveném rozpětí, a pomocí levné energie se vychladí "do zásoby" a ve špičkách kdy je energie drahá naopak chlazení o něco odloží.