Atény, Řecko: Šestnáctiletý zastřelen policistou. Protesty po celé zemi.

Představme si nyní, že by na Czechteku 2005 skutečně policie bývala někoho zastřelila - nebo vytáhla ten tank, co si tam tehdy přivezla na přívěsu, a přejela pásama někoho vytuhlého ve stanu ve spacáku, nebo tak něco, těch scénářů mohla nastat spousta - pravděpodobně by to neskončilo u toho, že by Paroubek jen prohrál volby. Pravděpodobně by musel minimálně podat demisi. Společnost tehdy byla pozoruhodně radikalizovaná.

Otázka kontroly demokratické společnosti nad policí je zajímavé téma - a popravdě, jakkoliv v mládí moje vstřícnost k demokracii (jistě ovlivněné i nenásilným převzetím moci a nástupem svobody projevy, svobody cestovat, apod. v roce 1989, následované zrušením vojenské služby, apod.) vedla k tomu, že sám sebe jsem si jako demokratického politika představit dokázal, tak dnes vím, že toto v podstatě není pozice, kterou bych mohl zodpovědně přijmout: kontrola nad jakoukoliv mocenskou složkou ve společnosti bude vždy nesmírně těžká a bude hraničit s nemožností. V současnosti jsem se asi ochoten politicky angažovat pouze co se týče vývoje směrem ke společnosti, která nepotřebuje policii, a nepotřebuje vybírat daně, ze kterých by ji platila: ano, jsem utopista - chci svět, kdy mě se nikdo nehrabe v účetnictví firmy, ani já se nikomu nehrabu v účetnictví, já chodím po ulici neozbrojen, a i ostatní lidi chodí neozbrojeni. Nepokládám zapalování aut a rozbíjení oken bankám za způsob, jak toho dosáhnout. Nejsem ani odpůrcem luxusu: ten sám o sobě je spíše alternativou k přímému útlaku ve společnosti, ne jeho zdrojem (pokud symbolicky projevujete svojí "nadřazenost" ostatním luxusní spotřebou, má cenu řešit maximálně enviromentální dopady, které to má - ale je to nesrovnatelně lepší, než když se začnou vést přímé mocenské spory - konzum je jakousi náhražkou přímé represe)

Představme si nyní na chvíli, že někdo hodí dlažební kostkou po luxusní limuzíně, ve které se vezou nějací (Kočkovi) mafiánští kamarádi - samozřejě, v tmavých brýlích a drahých oblecích, v žádné uniformě - profese: výběrčí výpalného, poskytovatelé "ochrany" (byť diskutabilně: současně konkurence pro ještě horší ruskou mafii, jak lze z některých náznaků vytušit). 15ti letý hoch po nich hodí dlažební kostku. Co se stane ? Těžko říct. Mafiáni po sobě přece střílí i kvůli křivému úsměvu, že. Zřejmě zjistí, zda se na rodičích toho chlapce můžou zahojit, a budou se dožadovat odškodného - a pokud ho nedostanou, může to skončit i stejně, nebo hůře.

Výběrčí výpalného jsou jakási proto-policie. Policie je nakonec přímým pokračováním businessu s "nabízením ochrany" a "výběrem výpalného". Její řadoví zaměstnanci si toho snad ani nemusí být vědomi - ale je to prostě tak. Celá staletí se obyčejní lidé snaží o "polidštění zvířete" - a vyjednávají s policií lepší a lepší podmínky tohoto "poskytování ochrany" a "výběru výpalného". Dokonce snad v průběhu historie mohlo dojít k situacím, kdy se k polici dali detektivové a různí obecní zaměstnanci, kterým byla skutečná mafie skutečně odporná - a skutečně moc mafie nad obyvatelstvem v jistém případě skutečně omezili (jakési zobecnění principu "temporary autonomous zone" aby zahrnoval i některé autentické demokratické mechanismy známé z historie).

Co se má stát v demokratické společnosti, pokud někdo hodí dlažební kostkou po policejním autě ? No.. tipuju, že úhrada škody. Policista (podle mě - jsem já to ale naivka) střílí (či vůbec míří zbraní) po někom pouze když někdo střílí (nebo míří zbraní) na něj. Spořádaný občan toto ví - a proto nemá s policí asociovaný pocit strachu, šikany, apod. Bohužel: toto je pouze pohádka. V reálu je to jinak: v reálu si stát policisty najal jako vykonavatele své moci, a v rámci toho policii schvaluje všemožné donucovací prostředky a všemožné triky, díky které udržuje její status vykonavatelů své moci. A žádná moc jaksi nemá ráda... zpochybňování sebe sama. Každá moc korumpuje, no a policejní moc zkrátka korumpuje ve smyslu "ty po mě kamenem, já po tobě kulkou". Ačkoliv v demokracii by to tak být nemělo: demokracie se snaží o ochočení vlčí smečky - o její převýchovu na hodné domácí psy, kteří nás budou chránit před neochočenými vlky.

Tedy... v podmínkách ČR podle mě situace není tak vypjatá, jako v Řecku. Policie nedávno zabránila rasistickému pogromu na litvínovském sídlišti. Budiž.

Kauzy typu policista Čermák vs. paní Au Au na druhou stranu ukazují jednu věc: policista je z principu beztrestný. A stejně nyní situace dopadá i v Řecku, kde toho chlapce údajně zabila "odražená kulka". V kauze Czechtek nakonec taky nebylo vyšetřovací komisí MVČR vyšetřeno na zásahu policie prakticky nic závadného. Při nepokojích v Janově v roce 2001 (v italském Janově, ne litvínovském) také zahynul demonstrant - a také byly uděleny jen mírné tresty a pouze nejnižším policejním hodnostem.

Problém je ten, že člověk se stěží pustí do výraznějších protestů při vědomí (a zkušenosti toho), že teoreticky sice problematický, ale v praxi docela akceptovatelný režim (minimálně: nestaví ostnaté dráty, toleruje svobodu projevu v míře, která je v tomhle regionu dozajista bezprecedentní, poskytuje alespoň trochu schopným a šikovným lidem značné možnosti uplatnění, apod.) by mohl být v případě kolapsu nahrazen něčím daleko horším. Takže vše se redukuje na otázku, k jakému "kmeni" kdo vlastně v dnešní neo-tribální době chce patřit:

Na jedné straně máme "kmen" policistů a na ně úzce navázaných státní zaměstnanců. Na druhé straně "kmen" anarchistů-squatterů. Životní styly, hodnoty, motivace, kultura - to vše je tak odlišné, jak jen může být. Možnost kompromisu je prakticky vyloučena.

Na druhou stranu - nelze být už ani "šedou mlčící většinou". Na Czechteku 2005 jsem chodil zmateně po lese okolo - nehodlal jsem účastnit patetické inscenace pouličních střetů z policií, akorát pro jistotu na louce místo na ulici. Neviděl jsem tam žádnou hodnotu, kvůli které se buď jít nechat zmlátit, nebo jít někoho zmlátit. Přitom jsem pochopitelně narážel na spoustu jiných lidí, kteří také běhali po lese, hledali signál mobilní sítě, byli také zmatení. Cítím se více spřízněný se zmatenými pozorovateli konfliktu, než s jeho účastníky - na jakékoliv straně.

Šedá mlčící většina se zvolna drobí do velkého množství různých kmenů. I již radikalizované a z většiny a normality vyčleněné kmeny policistů či skutečně radikálních anarchistů (radikála od teoretika poznáte asi skutečně podle toho,jestli jde a zapálí nějaké policejní auto, vymlátí výlohu.... nejde mi nakonec o akt destrukce ale o akt výměny informací, komunikace...) se zvolna učí PR - učí se tomu, že jsou jednak pod kontrolou médií, jednak mohou média sami používat - mohou prezentovat svoje verze událostí, ale nemají neomezené možnosti dezinterpretace, ani na jedné straně. Mlčící šedá většina se ale sama o sobě také rozpadá, a nelze už zůstat bez názoru: technaři ve své většině nebyli ani anarchisté, ani squatteři - ale měli jasný názor, co jim společnost má zakazovat a co jim (alespoň po jistou omezenou dobu - víkend...) má tolerovat. Stejně tak se rýsují i jiné jasně vymezené kmeny: lidem nevyhovují jednotlivá dílčí omezení a vznikají jakési "zóny pozměněných sociálních pravidel" - někdo třeba ignoruje copyright, někdo další se rozhodl preferovat jiné než státem tolerované drogy, jiní skáčou s padákem či se pustí do jiných adrenalinových sportů, atd. Lidé hledají své "kmeny" - a podmínkou příslušnosti ke kmeni se stává jakási ochota vystoupit z normality, z šedi. Ale tyto "kmeny" přestávají být jenom určitou fází postpubertálního společenského vývoje - "kmeny" nyní přetrvávají dlouho do dospělosti, využívají síly Internetu a jiných nových médií a rozpouštějí starou, "moderní", centralizovanou, unifikovanou, průmyslovou a masmediální společnost.

Jestliže Řecko dospělo ke svému roku 1968, tak si uvědomme, že to více vypovídá o vnitřní zaostalosti této země: významnou část příjmů představuje turistický ruch, velká část moderní historie byla poznamenána vojenskou diktaturou a v Řecku mimochodem není legální vyznávat klasické antické - tedy pohanské, polyteistické - náboženství: řecký stát oficiálně toleruje pouze řecké ortodoxní křesťanství, islám a a židovství. Klasicky levicová revolta jakou pozorujeme v Athénách je nejspíš možná pouze v přítomnosti silných sociálně konzervativních elementů, které radikalizují jinak spíše liberálně smýšlející většinu společnosti (vč. studentů, apod. - viz rozhovor BBC s tou právničkou)

Mrazí při čtení věty Věrným spojencem policie se stávají fašistické bojůvky, které se společně s policií snaží napadat demonstranty (není to žádná novinka, ale běžná praxe). - nezapomínejme na moderní historii Řecka...

V rámci .cz je podle mě daleko lepší přemýšlet o našich vlastní, lokálních problémech, které potenciálně jako společnost můžeme mít s udržením kontroly nad policií. Pokud se skutečně blíží doba ekonomického poklesu a možná i deflace, může to mít pro spoustu lidí traumatizující následky a můžou se radikalizovat. Lidé budou volat po jednoduchých řešeních, populističtí politici je budou nabízet. Policie se bude snažit předvést, že je v podobných situacích užitečná.

To všechno jde proti mojí vizi kultivované, otevřené, přátelské občanské společnosti, ve které policie a jiné represivní instituce státu prakticky nejsou potřeba.

Pokud společnost v 21. století skutečně projde sociální revolucí, tak to myslím bude vypadat hodně jinak, než současný riot v Aténách. Jakkoliv představa anarchistů obsazujících jednotlivé policejní stanice působí romanticky a revolučně (nejeden "národní bolševik" při tom jistě musí prožívat orgasmus...).

Dokáží anarchisté v Řecku přijít s jakýmkoliv funkčním řešením, kterým by současně nepopřeli sami sebe ? Nebo vše povede prostě k tomu, že vláda podá demisi a v příštích volbách vyhrají socialisté ? Situaci budu nadále sledovat a jsem zvědav i na vaše komentáře.