Článek Účinnější cesta od světla k elektřině a zpět [www.osel.cz] se zabývá zajímavými novými nápady, jak snížit náklady i negativní enviromentální dopady výroby fotovoltaických článků. Tato zařízení by měla být efektivnější, než fotosyntéza kterou vynalezla příroda, protože teoreticky mohou získávat fotony v pásmech od ultrafialového přes viditelné k infračervenému záření, aby tak účinněji převedly celé spektrum sluneční energie na energii elektrickou. Viditelné sluneční světlo totiž obsahuje asi jenom 50 procent celkové energie slunečního záření

Podařilo se mi najít informaci, že v Linci existuje Institut pro organické solární články [www.lios.at] - ale zdá se mi, že tam jsou publikované jen články na poměrně hodně vysoké technické úrovni. Na Wiki se mi podařilo najít zmínku [en.wikipedia.org] o tom, že účinnost organických solárních panelů zatím dosahuje 6%, což zhruba odpovídá i dalším [www.physorg.com, 2004] článkům [www.sciencedaily.com, 2008] na toto téma.

Vzhledem k nízké účinnosti se zatím nepředpokládá, že by tyto organické a polymerní technologie měly konkurovat křemíkové fotovoltaice. Předpokládá se spíše speciální využití v případech, kdy je energetická náročnost dané aplikace malá a podstatná je nízká cena a zdravotní i enviromentální nezávadnost.

Trochu matoucí je, že v souvislosti s organickými solárními články se hodně mluví i o nanotechnologiích - ale nanotechnologie mohou zvyšovat i účinnost klasických křemíkových článků. Tedy - není nanotechnologie jako nanotechnologie. Kombinace nanostruktur a polovodičů slibuje vysokou účinnost, ale zřejmě draho, zatímco organické a polymerní články možná nízkou cenu, ale za cenu nízké účinnosti.

Je příznačné, že na poli obnovitelných zdrojů energie (OZE) vzniká celý ekosystém různých zařízení s různou mírou tradeoffu mezi parametry: jeden konkrétní parametr lze vždy optimalizovat na úkor jiných. OZE rozhodně nejsou o tom, že by někdo navrhoval jeden zázračný univerzální všelék na problémy energetiky, ekonomiky, nebo společnosti jako celku.