V profesionálním nasazení open source software je skryto jedno obrovské úskalí: vybíráte od lidí peníze za nasazení software, který vyvinulo obrovské množství jiných lidí a dalo ho k dispozici zdarma. Přitom pravděpodobnost, že sami vytvoříte něco, co se stane trvalou součástí oné obrovské řeky open source, přitom není nijak závratná - a pokud se vám to povede, tak stejně neočekávejte žádný honorář...

Ruku v ruce s tímto paradoxem svobodného software je zde paradox internetového filesharingu: je možné vidět obrovské množství prakticky jakýchkoliv filmů nebo amerických televizní seriálů. Ještě šílenější situace je v oblasti sdílení hudby, kdy kromě zavedených značek existuje obrovské množství začínajících kapel publikujících na serveru MySpace... zákonitý pocit, které z tohoto zahlcení obsahem vyplývá, je naprosto mizivá šance na prosazení se "na trhu" - přitom navíc jde o trh, kde je prakticky všechno dříve či později k dispozici zdarma.

Dalším overkillem jsou blogy: TečkuCZ jsem začal psát ještě v době, kdy to bylo relativně originální. Dnes blogují desetisíce studentů o všem možném - často zkrátka o svém životě, a často pro několik málo svých kamarádů - ale přitom ve veřejném mediálním prostoru. Je šance, že někdo opravdu dobrý, originální a vtipný ještě vůbec může být objeven ? Dobře, Ostravak přestal blogovat a začal vydávat knížky... ale co dál ?

Sledoval jsem vývoj internetu po dobu deseti let a sám jsem se na něm aktivně podílel. Nyní ale dospívám do fáze totální deziluze, kdy na jednu stranu nemůžu protestovat proti luxusu, kterým je sledování filmů, které ke mě přicházejí z nezávislých zdrojů, mimo svět televizní obrazovky - na druhou stranu mi naprosto dochází představivost co se týče budoucnosti tohoto internetového multimediálního konglomerátu. Pociťuji rozhodně určitou formu předávkování.

Přiznávám se, že mi neleží na srdci ani tak osud internetu, jako moje profesní kariéra - protože s internetem jsem do značné míry profesionálně prorostlý - jinými slovy: "nic jiného neumím".

Sedla na mě obrovská deprese, která se týká ne výhradně, ale do značné míry právě i toho, zda opravdu bude existovat dostatek zákazníků, které uživí stovky a tisíce webhostingových a web-programujících firmiček, a jakou podobu nakonec dostane konkurenční boj poskytovatelů o koncového uživatele. Dají nakonec velcí poskytovatelé lidem domů zdarma nějakou DRM-chráněnou televizi a budou vybírat měsíční předplatné ? Nebo nabízet placené on-demand služby ? A jakou roli v tom můžou hrát malé regionální sousedské sítě, nabízející dnešní klasický internet ? Samozřejmě: nechci být tím malým slabým, který je v ultraliberálním prostředí poražen větším a dravějším...

Deprese z internetu je podle mě po deseti letech na místě. Představoval jsem si síť, která bude spojovat lidi se sociální fóbií a povede k novým sociálním aktivitám. Místo toho jsme všichni izolovaní u svých monitorů. Internetová pornografie je na první pohled lákavá - ale zároveň vede po letech k nekonečné frustraci, protože sama o sobě váš sexuální život nezkvalitní. Frustrující je ale hlavně pohled na jakousi neustálou úpornou snahu nějaký obsah na internetu prodat - přičemž nakonec člověk vždy nalezne zadarmo více, než je schopen "zkonzumovat". Třeba už jen obyčejných filmů ve formátu DivX.

Tento obrovský střet, v rámci kterého je internet udržován v pohybu silami, které v podstatě nejsou trvale udržitelné, a kdy je obrovské bohatství virtuální zkušenosti v naprostém protikladu k šanci na nějakou materiální odměnu za zapojení se do celého toho procesu, ve mě vyvolává nesmírnou závrať - a jak už jsem napsal, do jisté míry depresi.

Jistě, toto téma není na TečceCZ nové - ale nová je pro mě situace, kdy zvažuji úplný odchod od internetu a pokus najít si nějaké "kamenné" zaměstnání (k čemuž ovšem nemám žádnou kvalifikaci...). Je něco takového vůbec možné ? Existuje cesta od internetu zpět k "normální" práci ? Poradí mi někdo kde začít ? Neexistuje třeba něco jako jakási rekvalifikační centra pro ty, které internet deprimuje ?

A ještě něco - znamená deprese opravdu nezbytně nutnost okamžitě začít brát antidepresiva ? Jasně - nechci zde už propagovat konopí. To nefunguje trvale, a má určité vedlejší účinky - a není řešením kouřit ho každý den. Ale když si dáte na Google hledat klíčové slovo "deprese", tak prakticky nenarazíte na stránky, které by nesponzorovala některá z farmaceutických firem. Nechci snižovat úspěchy moderní farmacie - ale co nabídnout uživatelům antidepresiv za další rok, dva, pokud se jim jejich problémy vrátí ? Nešlo by lidem zlepšit náladu i nějak jinak - změnou zaměstnání, změnou životního stylu... ? Kurzy vyprávění vtipů a vrhání úsměvů ?

Přiznám se, že momentálně s depresí bojuji - z dosti těžkou, dokonce - ale ta varianta, že nechám farmaceutické korporace manipulovat svými serotoninovými receptory, mě z různých důvodů odrazuje. Chápu, že krátkodobě to může fungovat - ale je to skutečně ta budoucnost, ve které chci žít ? Jasně - žijeme v době, kterou dosavadní kultura řadila do škatulky "budoucnost". Jakákoliv odchylka mezi budoucností jak byla předpovězena a mezi naší součastností pak spadá do škatulky "postmoderní životní zkušenost". Ale jsou skutečně neoddělitelnou součástí postmoderní zkušenosti po třicítce i tyhle vychytávače serotoninu v tabletkách - tak jako třeba mobilní telefony ? A jak je to s onou zaručenou nenávykovostí - protože jestliže bez nějaké látky budu v dnešní době trpět nesnesitelnou depresí, není už toto samo o sobě definicí návyku ?

Takže uvítám jakoukoliv diskuzi na téma "cesta od internetu". Je vůbec kam se vracet ? A jak svoji kvalifikaci (TCP/IP, C, Unix shell..) můžu uplatnit ve světě mimo internet ? Manuálně jsem relativně nešikovný - mám jít tedy umývat nádobí ? Zametat ulice ? A nebo mám prostě zuby-nehty šéfovat firmě, která se plaví na rozbouřených vlnách něčeho, u čeho nedokážu předvídat vývoj ani během nejbližších několika měsíců ?

Směs jistot a nejistot, které internet nabízí, je prostě úžasná. Na jednu stranu je zde rostoucí jistota, že internet bude zítra vypadat tak, jako vypadá dnes: obsahu přibývá, a jde v podstatě o ten samý obsah. Na druhou stranu - i ti nejsebevědomější jedinci musí nutně občas dostat pocit, že by to docela dobře celé šlo i bez nich. Převaha internetu nad jedincem je drtivá a historicky bezprecedentní. Nikdy předtím v žádné knihovně, v žádném divadle ani v žádném kině necítil konzument informací takovou drtivou jistotu, že by to celé šlo i bez něj.

Je deprese v tomhle světě něčím překvapivým ? Podle mě ne. Podle mě je čas o tom začít mluvit, a ne všechny hned odkazovat výhradně na neurochemické korekce nálady... jasně, argumentace odvíjející se od toho, že zlomenou nohu je také třeba dát do sádry je mi známá. Antidepresiva jsou prostě alternativou, která současná medicína nabízí. Ale psychoaktivní látky jsou nedílnou součástí nějaké kultury - a já si jednoduše nedokážu představit "kulturu antidepresiv"... George Lucas o něčem takovém spekuloval ve své prvotině THX 1138 [cs.wikipedia.org]. Pravda - dnešní antidepresiva nejsou to samá jako sedativa, a dnešní internet je neuvěřitelně chaotický a dynamický a nepřipomíná podobné antiutopické vize - ale copak opravdu není jiné cesty ? Mám se smířit s tím, že mládí je v hajzlu, do důchodu daleko - a googlení klíčového slovo "deprese" mě automaticky odkáže na nějaké právě módní psychofarmaka ? Budou mi aktuální hladinu serotoninu kontrolovat doktoři přes mobil ?

Hledám podobně zdeprimované linuxáky a blogery přes 30 a jiné exotické internetovce s podobnými pocity pro občasné posezení v hospodě (nebo výlet do přírody). Zn.: diskuze o možnosti cesty pryč od internetu vítány. Zcela bez technologie to asi nepůjde - ale je tu ještě možnost něčeho jako "detoxikace" od (dnešní podoby) internetu ? Kam vůbec chodí pracovat vyhořelí IT samorosti ?