Nikdy dříve jsem moc neposlouchal hardcore (myšleno rockový kytarový styl - hardcore punk, říkalo se tomu kdysi. Dnes se ten pojem hardcodre poněkud posunul... takže to může vypadat, že je řeč o něčem úplně jiném... jak zpívali Pulp: this is hardcore life). I když jsme měli společný koncert s nějakou hardcorovou kapelou, nebo takové kapely dělaly předkapelu jinému stylu, tak jsem spíš ten rámus někde tiše přečkal v koutku a usrkával svůj kelímek s pivem...

Na středečním koncertě, na kterém Fetch [fetch.mres.cz] (mj. kapela, kde hraje bývalý bubeník ze Skřehule verze cca 1.0-1.2) předskakovali německým Volt, jsem byl ale příjemně překvapen undergroundovou atmosférou i kvalitou hudby samotné. Klub Harfa recordings [harfa.wz.cz] (či spíše studio občas sloužící i jako klub) kupodivu nemá nic společného s nedalekou halou průmyslového původu, kde se občas pořádají velké taneční parties. Je to spíš jakýsi kumbál či půda, nebo něco takového. Citát z jedné staré písně od skupiny Garáž, který má klub na svých titulních stránkách (alespoň v době zveřejnění tohoto odkazu) navíc nasvědčuje tomu, že je to klub zaměřený spíše na živou hudební produkci. Klub nemá vývěsní štít a není zrovna jednoduché ho najít - já bych tam nejspíš bez ptaní se na cestu netrefil. Ale nebyl jsem na tom koncertě zdaleka nejstarším návštěvníkem - což přeci jenom v mém věku potěší :-) (Na druhou stranu - byl jsem spíše mezi těmi staršími...). Pointou byl rozhovor s osobou za mixážním pultem, se kterou jsem se snažil nějak dojednat vystoupení naší kapely v tomto prostoru: byli jsme mu povědomí. Nejsme prý nějaká stará partička z 80.let ? Že ne ? Tak snad z 90.let ? :-) Inu... buď jsme hrozní spammeři, a nebo o nás už někdo někdy slyšel.

No, a den poté následovala zkouška naší Skřehule [www.skrehule.cz]. Zpěvák přišel se zbrusu novým nápadem - který čirou náhodou nemá obvyklé čtyři-krát-tři a z toho ty tři pokaždé stejné, ale hned 16 různých akordů ve sloce... a několik dalších v prvním a druhém refrénu i v bridge. Zkrátka a dobře: místo DIY punku se najednou Skřehule obrátila směrem k symfonickému rocku ;-) Nejde sice o 16 zcela různých akordů - ale téměř ano - a jejich střídání je značně nedeterministické a grafický zápis akordů v novém songu mi nejvíce ze všeho připomíná zápis matic v lineární algebře (ne)blahé paměti ;-) A to nemluvím o rytmu: který sice šlape, ale no prostě... nejde mi od srdce. No ale prý půjde o rádiový hit... a já zatím nemám důvod věřit tomu, že by něco jako 16-ti akordový rádiový hit nemohlo tímhle způsobem vzniknout - podívejte se třeba na takovou kapelu Vltava a její jazzové vsuvky... Možná jde o promyšlenou pomstu za můj dávný záměr natočit rockovou verzi Dvořákovy Symfonie z nového světa ? (což je plán, pro který zatím nenacházím u spoluhráčů příliš velké pochopení... :-) Nicméně alespoň jsem si díky tomu uvědomil, že moje songy často vznikají tak, že složím něco, co se mi dobře brnká a šmrdlá na kytaru - a ostatním spoluhráčům despoticky nařídím hrát ty a ty noty, v tom a tom rytmu, zpívat text tím a tím způsobem... atd. Je jasné, že tento přístup se mi dříve nebo později musel vrátit... no a teď je tedy na řadě procvičování mozku. Zřejmě jsme kapela, které není souzeno prosadit se ani pomocí toho, že opravdu hezky vypadáme (zvlášť naše Bubenice), ani pomocí opravdu okouzlujícího způsobu, jakým se na pódiu vlníme s nástroji - ale čeká nás ještě taky tvrdé biflování. A já se naivně domníval, že si náš úspěch na klubové scéně jednoduše "odpracuji" věčným stěhováním svého těžkého zesilovače... a na pódiu se budu jenom nekontrolovaně exhibovat... ale zkuste exhibovat, když přemýšlíte, ve které ze čtyrech "akordových matic 4x4" se zrovna nacházíte ;-) No nicméně jde do tuhého: svoje letité teorie o tom, že příležitostná konzumace konopí skutečně nepoškozuje krátko-středně-dlouhodobou paměť, budu nyní nucen dokázat na svém osobním příkladě ;-) Je zřejmě jenom otázka času, kdy budu muset kvůli kapele začít vstávat na šestou ráno - nahrávání ve studiu kde obvykle nahráváme, je často těžce dopolední až raní zálěžitost... ;-)

Každopádně píseň je o "těžkém období" a svým způsobem... má pravdu. Naučit se bez chyby a naoko ležérně hoblovat těhle 16 pekelných akordů bude... pracné. Takže pokud se to naučím, mohu nad touto písní nostalgicky vzpomínat, jaká to byla dřina :-) No jo... proč asi tak rád já hraji sóla... zřejmě pozůstatek z doby, kdy jsem ještě nepsal na klávesnici všemi čtyřmi (ne rukama a nohama, ale všemi čtyřmi prsty, kterými.. ehm, dokážu psát na klávesnici. Nebo že by to přeci jen bylo šest prstů ? Když nad tím přemýšlím, tak jednak nic nenapíšu, jednak občas skutečně používám i prostředníček. Prsteníček a malíček ale pořád ne. Vida, vida. Že sólová hra na klavír (klávesy) i profesionální psaní na psacím stroji shodně vyžaduje deset nezávisle ovládaných prstů, to je zajímavá shoda vývoje v 19. až 20. století.... nicméně... zdá se, že já jsem prostě bez počítače neandrtálec. Malíčkem mačkám možná tak kurzorové klávesy ... a pravý shift (a jak jste na tom vy ?).

Otázka vlastně je, proč nepřipojovat ke klávesnicím např. tlačítko shift (či Enter nebo jaké) jako pedál ? A nebo návrat k šicím strojům ? Pedál vyrábějící ekologickou energii pro pohon PC ? :-)

No nic. Mám mimochodem odpojený mobilní telefon: odpojili mě jako obvykle den po zaplacení - a tento stav trvá, navíc přes víkend. (oni snad na to pozdní zaplacení čekají - období, po které vás nechají telefonovat bez placení, je často celkem nedeterministicky dlouhé...). Ok - bez peněz do hospody nelez, budu tedy nějaký čas Skypovat, SIPovat, volat z firemního mobilu, atd. Tohle celkem chápu. Že mě nechají hovory příjímat - protože to jim vydělá víc peněz, než kdyby mě zablokovali - to také chápu. Jenom kvůli tom, že nejsem milionář, ještě nejsem tak špatný obchodník, ani tak velký snílek a idealista, jak si někteří možná myslí.

Ale že je přednatočená zpráva při pokusu o telefonování Tento hovor není povolen - to mě fakt štve. Copak je T-mobile provozovatelem nějakého nápravně výchovného zařízení - aby mi něco "povoloval" či "zakazoval" ? Ten konkrétní hovor s konkrétní osobou se kterou chci mluvit samozřejmě je povolen - jen se zkrátka bude muset obejít bez toho pitomého integráče a kusu kuprexitu zalitého do nějakého před-dvěma-lety-možná-ještě-pořád-cool-a-trendy bakelitového výlisku. Že mi bez zaplacení někdo neposkytne službu - to chápu. To je obchod, a obchod je tak či onak podstatnou součástí života - budiž. Ale slyšet, že něco "nemám povoleno" - tak to mě fakt sere! Zakazuje se zakazovat ! Dokud nespáchám jednoznačný trestný čin a nesedím za to ve vězení, tak mě nemá kdo co zakazovat - a když, tak možná tak vstup - ale ne "hovory" ! Omlouváme se, ale tento hovor nelze uskutečnit z důvodu neuhrazení paušálních poplatků - to jim jako zákazník opravdu nestojím za trochu diplomacie ?

Jde o použitý jazyk - chápete ten rozdíl ? Věci "nemají povoleny" malé děti - a důvody bývají většinou rouzumné: jde o to, že se prostě teprve učí pohybovat ve světě kolem sebe. Dospělí lidé většinou něco "nemají povoleno" jen ve chvíli, kdy jsou v nějakém vztahu se státní mocí - s výkonou mocí či státní správou, prostě tihle asi jsou jediní, na které je v našem světě delegováno právo něco "zakazovat" dospělým občanům. Pokud jsem dodavatel - a ne neomezený vládce svých "zákazníků" - tak snad použiji jazyk technický nebo jazyk obchodní. A ne jazyk rodičovsko-policejní. Sice případné třetí osobě která mi mobil případně ukradne diplomaticky tají, že to je "zakázané" kvůli neplacení - ale popravdě: na tomhle mi zas až tolik nesejde...

A štve mě také operátor O2 - a to právě tímhle svým "dýchatelným" trademarkem: i když jinak jeho zákazník nejsem. Proboha - to jsou jeho zákazníci opravdu spokojeni s touto narážkou na možnost, že pokud nezaplatí, bude jim uzavřen kohoutek přivádějící kyslík ? Protože pokud to má znamenat, že telekomunikace brzy budou tak životně důležité, jako je pro nás životně důležitý kyslík, tak to myslím není zrovna optimistická reklama. Spíš je to reklama otevřeně výhrůžná. Je toto budoucnost, ve které chtějí zákazníci O2 žít ? To je pak teda skutečně jako v románu Měsíc je drsná milenka od obecně oblíbeného anarchofašisty Roberta Henleina. Tedy ne že by to nebylo zajímavé a podnětné čtení - ale já to vnímám jako svého druhu dystopii - byť na rozdíl od Orwellova 1984 jako dystopii z filosofického hlediska méně bolestivě závažnou, a navíc rozuzlenou relativně prostoduchým akčním happyendem. Všímáte si, že vůbec obecně většina sci-fi zavádí dystopické vize budoucnosti proto, aby vůbec v příběhu mohlo dojít k nějaké katarzi - změně k lepšímu ? Stejně jako v detektivkách se dějí zločiny jen proto, aby chrabrý detektiv mohl zločince chrabře dopadnout...

Pokud pojmenuji svoji síť CO2, pochopí někdo, že to má znamenat, že mě moji zákazníci "budou moci vydejchat ?" :-)