49 let od Sputniku

Tolik povinná dávka internetové ironie - povinná daň, kterou platíte za to, že nespadám pod kontrolu žádného šéfredaktora, povinná daň za image příslušnosti ke generaci X, atd., atd. Rutina. To o tom nejnebezpečnějším diktátorovi je bohužel pravda - nemusel páchat sebevraždu, ale prostě buď zdechnul sám od sebe nebo byl otráven, nemusel zažít pád své říše, na rozdíl od systémem vytvořeného feťáka Hitlera. Možná to ale pro oba bylo stejně špatné: možná že se Hitler se svým impériem identifikoval více, než onen lstivý gruzínec - pravděpodobně největší pokrytec lidské historie - pokud tedy můžeme dnešnímu obrazu historie věřit. Každopádně teď jsou oba pod drnem, je 4.října 1957, a na oběžné dráze pípá Sputnik - dílo technicky nadaných snílků a vizionářských techniků, takže zatím ještě bez mrtvého psa uvnitř. Ten byl až logickým dalším krokem tehdejší akademicko-politrucké ruské kultury, která když řekla a), tak si honem potřebovala ověřit i b) - a to nejrychlejším možným způsonbem. Tento mrtvý pes sehrál mimochodem nejspíš zcela zásadní roli v individuálním psychickém růstu nejednoho pioněra, který by jinak vyděržal... ale nakonec nevyděržal a dneska místo sezóní vědecké práce v nějakém ultra-hitech mezinárodním kosmickém středisku na Bajkonuru hraje v punkové kapele. Takové věci se dětem prostě nedělají. Kdyby tam toho psa byli vystřelili Američani, tak později mohli děti fandit někomu jinému. Když už provádím vivisekci, tak to udělám tak, jako farmaceutické a kosmetické koncerny, ne ? Tzn. utajím to - a ne že ty záběry použiju ve svém reklamním klipu...

Co je podle mě zajímavé, je připomenout si metody, kterými tehdejší SSSR a USA svůj kosmický výzkum rozvíjely. Obě velmoci vycházely z odkazu nacistického Německa, které (z vojenského hlediska zcela zbytečně, ba spíše kontraproduktivně) předběhlo v aeronautice i kosmonautice svobodný svět o několik raketových délek (To byla opět obligátní novinářská omáčka, lze aplikovat rychločtení a převinout kupředu). Motivací bylo pochopitelně na obou stranách získání vojenské převahy. Snílci bývají bohužel vyjímečně neschopní, co se týče získávání finančních prostředků. A kompromisy uzavřené s vojáky jsou podle mě bohužel součástí, nikoliv vyjímkou z této neschopnosti.

Vývojářské metody se ale přeci jenom lišily.

Přístup Rusů šlo nazvat "reverzním inženýrstvým" - které bylo vzápětí doplněné o několik docela zajímavých a originálních myšlenek. R7 byla přeci jenom něčím více, než jenom V2 na anabolických steroidech - inovativní byla např. koncepce paralních raketových stupňů, která na Západě nikoho nenapadla ještě pěkných pár let po startu Sputniku - ale přeci jenom, technologie všech motorů R7 byla přímo odvozená od V2. Došlo sice k nahrazení alkoholu kerosenem - ale za to dost možná může jednak chronický nedostatek kerosenu v posledních fázích rozkladu hitlerovského Německa, jednak chronický alkoholismus ruských vojsk. Z technologického hlediska to není velký rozdíl.

Přístup Američanů lze jednoznačně shrnout slovy "respekt k velkým osobnostem" - a paralelní soutěžení s nimi. Tam, kde Rusové postupovali pragmaticky a s orientací na průmyslovou velkovýrobu, a to nejprve v čistě vojenském, později ve zvláštním polovojenském-polocivilním, ale každopádně přísně utajeném prostředí - v podstatě v jakémsi odlehčeném duchu původních koncentračních táborů produkujících V2, ve kterých pouze ostatný drát a podzemní tunely nahradila nekonečná step, tam se v USA rozbujela nepřehledná džungle paraleního vývoje v civilním (zatím tedy pouze státním) i vojenském sektoru, ve kterém americké týmy soutěžily s neamerickým Von Braunovým týmem pod kontrolou armády. Pravdou zůstává, že přebujelé konkureční prostředí v kombinaci s nepřehlednou změtí osobních zájmů a centralizovaným státním financováním zabilo v USA řadu projektů, které byly technologicky na výši, a vedlo k prosazení řady kompromisních řešení. Výsledek po padesáti letech soutěžení je takový, že USA dnes v podstatě ve všem kromě vynášení vojenských družic a nejprestižnější části pilotovaného programu rezignovaly na schopnost konkurovat ruským raketám nebo dováženým či licenčně vyráběným součástkám (konkrétné motorům). Orientace na osobnosti nicméně vedla k tomu, že na Měsíc doletěli (uprosřed nejintenzivnější hippiesácké éry) pomocí rakety, která byla skutečnou V2 na LSD tripu - včetně postavy konstruktéra a jeho osobní historie, v podstatě rehabilitovaného nacistického válečného zločince, včetně nejkrajnějších a nejextrémnějších skutečně reálně opodstatněných emocí ve vztahu člověka k raketové technologii, které V2 i Saturn V v reálných živých lidech během Von Branova života vyvolaly. Včetně toho, že ani V2 ani Saturn V nebyly rakety jakkoliv vhodné k mezikontinentálnímu jadernému bombardování... Korolojov neměl ani to štěstí, ani tu smůlu. Ale měl štěstí, že se nedožil jaderné války. A po vzoru velkých umělců minulosti byl (víceméně) posmrně nakonec odtajněn. A toto utajení v rámci historií odsouzeného režimu mu navíc nejspíš zajistí respekt a nesmrtelnost i v době, ve které budou jména různých lokálních tyranů a figurek jeho éry znát nazpaměť jen studenti historie 20. století. Na rozdíl od režimního top-manekýna Gagarina a nacistického hrdiny Von Brauna - prolomit se bleskově vedeným úderem na povrch tělesa dosud vyhrazené pouze božským bytostem, jak je to Nietscheovsky nadlidské - je tedy skutečným hrdinou dobývání kosmu: skrytým reverzním inženýrem - hackerem, který nějakým zázračným způsobem proplul jak rozkládajícm se stalinským impériem, tak i řadou dalších nástrah, a na základě pozorování chyb špatné narychlo ubastlené vojenské rakety navrh raketu daleko dokonaleší, a ve své podstatě civilní (R7 jakožto ICBM střela byla v pohotovosti s jadernými hlavicemi nasazená pouze relativně krátkou dobu, a od začátku byla naštěstí navržená jako příliš drahá a složitá na obsluhu, než aby byla vhodná pro masivní nasazení do výzbroje). Koroljov také v podstatě utajeným bio-počítačem Chruščovova mírného tání v mezích marxistického dogmatu - místa a času, které navzdory otevření bran gulagů v té době stále ještě pokládalo kybernetiku za buržoazní pavědu.

Na druhou stranu - básnit o ruských kosmických šamanech 2x do roka je přeci jenom moc - ale pravda je, že když už o nich básnit, tak datum 4.října se z odstupem času jeví jako zajímavější, než do toho tahat toho Gagarina. Hrdinou dne byl jednoznačně Koroljov a další ruští konstruktéři - ne idologicky prověřený příslušník vojensko-mocenské elity, který se proslavil tím, že si prostě troufnul nechat se vystřelit tam, odkud se ne všichni psi vrátili živí. Popravdě každá dobře živená bakterie by nejspíš zvládla to, co Gagarin (a jeho americké protějšky dtto)- a technologicky to také nebyl oproti Sputniku příliš velký posun. Gagarin byl tedy opravdu na rozdíl od Sputniku už jen symbolem oné "poznané nutnosti": člověk ve značně pasivně-symbiotickém, ne-li přímo parazitickém vztahu ke stroji. Byť byl parazitem vědoucím a odborně vyškoleným. Koroljov byl přeci jen velkým stavitelem strojů - nicméně východní blok celá desetiletí dával za vzor své mládeži i světovému proletariátu právě pasivní biologické parazity uchycené ve obrovských strojích. Asi ne náhodou: kosmonaut, zdánlivě na vrcholu (doslova) nesmírné technické hierarchie dělá jenom to co musí - co je přesně naplánováno, naprojektováno, propočítáno. Zatímco konstruktér raket je potenciálně nebezpečný pro společnost: dělá to, co málokdo jiný umí, dělá to, co sám chce, a nejen že to nedělá proto, že musí, ale často ještě donutí vedení strany a státu, aby mu schválilo dělat si co chce - protože je přeci třeba uchovávat paritu vojenské síly s opačným blokem... Kosmonauti nebyli nepodobni mediálním celebritám dnešní doby: protože zatímco ještě třeba Beatles se museli naučit poskládat pár akordů na kytaru a meziváleční (i váleční) dálkoví piloti museli umět navigovat podle hvězd, tak kosmonauti předběhli svoji dobu: stačí být zdravý, chodit do fitness centra, umět si udělat reklamu, brát jenom ty správné drogy (ruský Sojuz je dodnes létající lékárna i s nitrožilní aplikací) a poslouchat řídící středisko (buď stranu, nebo investora). Snad jen pravděpodobnost správného třídní původu dávala ve východním bloku o něco větší šanci na výhru v loterii... i když krátce po stalinových čistkách nejspíš už ani to ne.

Paradoxní je, že ani Hitler, ani Stalin vlastně s raketami ve svých plánech na ovládnutí světa nijak zvlášť nepočítali. V Rusku se mohl vývoj na tomto poli rozjet až po Stalinově smrti. Rakety - ze zhuleneckého Zelenkovsko-psychoanalytického hlediska naší generace vlastně zvláštní a téměř dokonalé falické symboly, skutečně - Šivův lingam hadr - otevírají cestu do prostoru, který z principu nelze ovládnout pomocí totalitní ideologie - ovšem nelze ho ani "oplodnit" ve smyslu, ve kterém se starověká dobyvatelská vojska reálně mísila s místním obyvatelstvem, zatímco největší ztráty většinou navzdory agresivní rétorice utrpěla v důsledku chorob a podvýživy. Vojáci pak v okamžiku startu Sputniku plynule přešli od astrálního znásilňování k astrální onanii... no a dnes je tomu právě pěkných, snadno odmocnitelných 49 let, no, děkuji za pozornost (potlesk publika, úklona).

(Tento text vykrádá a remixuje myšlenky Sigmunda Freuda, C.G.Junga, Williama Gibsona, Bruce Sterlinga, Neala Stephensona, www.astronautix.com a jistých běžně dodávaných mainstreamových novin. Ale textjockey xChaos se při jeho psaní dobře bavil, a to je hlavní :-) Nečtěte noviny, čtěte texty xChaose - jsou nerezavějící a snadno omyvatelné !