Tak v ČR máme SZ v parlamentu... a volby dopadly remízou

Šlo v případě Kubicovy zprávy 4 dny před volbami skutečně o demonstraci mediální kampaň ODS - a nebo o odhalení reálné hrozby ? Jsem zvědav, jestli celý případ bude skutečně prošetřen, nebo jestli zapadne. Stejně tak bude někdo stěží dokazovat zvěsti o -náctiletých přítelkyních - otázka ovšem je, zda to nebyla spíš reklama díky které získal hlasy ... zda mu to v očích sexuálně krotkých až frustrovaných mas nedodalo v nevědomé rovině spíše punc čehosi jako rockové hvězdy (tedy je míněn ještě image rockové hvězdy z dob, kdy provozovaly destrukci hotelových pokojů a nevázané sexuální a drogové orgie... ne dnešních rockových hvězd, které podnikají a blogují, a stěhování zesilovačů provozují v podstatě spíše jako alternativu k návštěvám posiloven... :-)

Paroubek se každopádně nestal premiérem z toho titulu, že by to byl leader vítězných parlamentních voleb. Paroubek byl podivnou osobou, kterou k moci vynesly spíše jakési záhadné "spodní proudy" demokratických mechanismů, a která se rozhodla svoji moc využít k maximálnímu zviditelnění (i za cenu veřejného ohrožení loni v létě), která měla posloužit jeji následné legitimizaci v parlamentních volbách. Nicméně doufám, že tenhle druh nástupu k moci se nestane v naší společnosti tradicí: že politici začnou od nuly, projdou si opozicí (s tím, že alespoň jednou za čas by si asi každá z našich politických stran měla na ty čtyři roky vyzkoušet i tu opozici mimoparlamentní) - a pokud se dostanou k moci, tak tomu bude předcházet volební vítězství. To, co bylo na Paroubkovi opravdu podezřelé, bylo právě toto mimodemokratické převzetí moci uprostřed volebního období. Voličům se takovéto spodní proudy demokracie nelíbily už před lety při vzniku Unie Svobody rozpadem ODS - a nebudou se jim líbit nikdy, počítám. Když už tomu říkáme demokracie, tak by možná nástupu k moci mohlo předcházet vítězství ve volbách, ne ? Samozřejmě... v dnešním světě o vítězi voleb často rozhodují média. To je určitý problém, který by teoreticky mohl pomoci řešit právě Internet. Uvidíme.

Mnou popsaným způsobem vstoupila do parlamentu Strana Zelených. Je vtipné, že tato strana kdysi pronikla do Federálního shromáždění, ještě před rozpadem Československa - a málokdo si pamatuje, že první parlamentní zastoupení získala tehdy ještě mimoparlamentní ČSSD právě přestupem tří ze čtyř poslanců SZ k sociální demokracii. Něco podobného, jako když se vám uprostřed volebního období zčista jasna stane Paroubek premiérem. Je třeba přiznat, že moje příležitostné anarchistické teoretizování je spíše svého druhu kavárenských tlacháním, pokud jsem schopen otevřeně v parlamentních volbách podporovat nějakou stranu - ale dělal jsem to celé poslední čtyři roky, a jsem rád, že to nakonec letos dopadlo, tak jak to dopadlo. Pravice se dnes už nesmí dostat k bezvýhradní a ničím nepodmíněné moci - ale potřebuje korigovat v některých specifických bodech, o kterých nemají liberálové, pragmatičtí konzervativci ani sociální konzervativci prakticky žádné ponětí (a opakovaně to svoji publikační čiností na internetu i mimo dokazují). Je fakt, že osobně znám jen poměrně málo lidí uvnitř SZ, a je fakt, že ta strana je svého druhu "parta na motýli" - ale z nějakého důvodu když už někoho chci v politice, tak právě takovéhle zjevné outsidery. Raději než Železného. Monarchisté jsou samozřejmě zábavní, ale přeci jenom - jsme republika a naší "královskou rodinou" je právě celá tahle volební šaškárna, zahrnující rituální pohřbívání našich hlasů do uren (jak vtipně demonstrovali na Pražské hradě anarchisté - ano, volby jsou skutečně svého druhu "pohřbem naší svobody" - ale já přeci jen naivně doufám, že jsou rituálním pohřbem - uložením do pohřební urny - té části naší svobody, která by potenciálně omezovala svobodu někoho jiného...). A co dělat se stranou, která nejprve vytváří koalice se sociálními konzervatici, a poté si dá legalizaci konopí do programu až když jsou její šance na úspěch ve volbách téměř nulové ? Nemohu si pomoci... ale na mě to působilo téměř jako kontraproduktivní krok - snaha potopit na poslední chvíli SZ pod onu 5% hranici. Kdyby podobný liberální vývoj v Unii Svobody začal o něco dřív... tak prosím... takhle to ale fakt nepůsobilo úplně věrohodně. Skutečnou sociálně liberální stranu bych v parlamentu samozřejmě viděl rád - popravdě mě politické rozhodování v 21. století přijde hodně o váhání mezi zeleným "konzervativismem" či svého druhu "primitivismem" (v dobrém slova smyslu), který v postatě jako sílu schopnou řešit enviromentální a globální problémy uznává klidně i to, co zbylo z autority národního státu, a mezi progresivním sociálním, ekonomickým a anti-étatistickým liberalismem. Jako fakt zajímavý by mě přišel parlament, ve kterém by tradiční pravé a levé strany byly bezvýznamnou okrajovou záležitostí, kterou řeší pár důchodců - a takové volby, ve kterých bych si skutečně musel lámat hlavu, jestli podpořit (dost možná životně důležitou) autoritu Zelených - nebo jestli je pro mě důležitější heslo "zakazuje se zakazovat". To je ovšem utopie, které se dožiju tak v důchodu - pokud do té doby demokracii nezruší nějaký nový totalitní systém...

Můžou volby dopadnout remízou ? Podle oficiálních výsledků [www.volby.cz] se zdá, že ano. 100 mandátů pro Paroubka a KSČM, 100 mandátů pro pravici a Zelené. Možná, že tyhle volby nebudou dobré k ničemu jinému, než k omezení kamiónové dopravy o víkendech a k jejich nucené přepravě po železnici - a možná je to přesně to, o co dneska jde...

Řekl bych, že volebním výsledkem 100:100 se klasická pravolevá polarizace společnosti definitivně vyčerpala. Co když má životní styl středních vrstev potenciál asimilovat elity i loosery - a co když se v budoucnu budeme bavit prostě o něčem jiném ? Stejně jako dnes neřešíme středověké teologické rozpory (alespoň ne na vědomé, otevřené, veřejné rovině komunikace), stejně jako neřešíme pozdější spory protestanství vs. katolicismus nebo nacionalistické vášně 19.století... podle mě prostě pravo-levé handrkování (nemám moc rád slovo "diskurz" - je málo postkyberpunkové :-) patří do "Síně revolučních tradic", a dneska jsme někde jinde. Tedy striktně vzato: celá dnešní poslanecká sněmovna ČR kromě těch šesti poslanců za SZ je svého druhu muzeum, skanzen. Muzeum historie demokracie.