N.Chomsky, M.Foucault, F.Elders: Člověk, moc a spravedlnost a Immanuel Wallerstein: Utopistika

N.Chomsky, M.Foucault, F.Elders: Člověk, moc a spravedlnost

Samotný přepis debaty rozhodně stojí za přečtení. Jsem líný sem psát anotaci [glosy.info] když už to někdo jiný udělal za mě. Dodám jenom tolik, že moje názory se (minimálně co se týče diskutovaných témat ze začátku 70.let) shodují spíše s názory Chomského (a později se Slačálkovým doslovem). Michel Foucault sice přinesl do filosofie řadu vcelku převratných názorů (např. co se týče vztahu společnosti ke svým duševně nemocným, apod.) - ale konkrétně v této diskusi, ve které se v podstatě staví na stranu čínských maoistů, mě přijde že šlápl poměrně hodně mimo. Jakkoliv postmodernismus nakonec skutečně nastal a zvítězil, tak jeho počátky jsou temné a zmatené - a ne náhodou je klasický racionalistický individualistický anarchismus jedinou ideologií, která byla (a doufám nadále je) s postmodernismem schopna vést rovnocennou debatu (když nepočítám psychedelismus, což je ovšem spíše už forma přímé akce, než ideologie: neserte nás, nebo vás zhulíme!).

Diskuze diskutovaná ve výše zmíněné publikaci se odehrávala začátkem 70.let, a jako taková je poměrně dobře srozumitelná dnešnímu čtenáři: témata o kterých se tehdy hovořilo, jsou dnes v podstatě uzavřená, vyřešená, integrovaná do světa, ve kterém žijeme.

Immanuel Wallerstein: Utopistika

Tato druhá tenká knížečka přináší už podstatně diskutabilnější (v samotné knize zatím nediskutované: autor sice vybízí k diskuzi, ale činí to neotřelou formou monologu) a spornější myšlenky, než je předchozí v podstatě klasický, mainstreamový, racionální intelektualismus amerického profesora Chomského. Samotný text se zabývá dvěma hlavními tématy: jedním z nich je historická analýza sociálních revolucí posledních cca dvou století (ta je vcelku historicky objektivní, poučná, poutavá, lze doporučit jako doplňkovou vzdělávací četbu pro střední školy). Druhým tématem knihy je skrytá snaha o definici některých pojmů - a s touto definicí prostě nemůžu zcela souhlasit. Jestliže dělení hlavních politických směrů 19. a začátku 20. století na konzervativce, liberály a socialisty je v podstatě zřejmě historicky přesné a nezpochybnitelné, tak samotná definice "kapitálu" a "kapitalismu" a z toho vyplývající analýza současných a případných budoucích společenských trendů v knížce Utopistika mě přijde zavádějící a mlhavá, a spíše patřící někam do budoucího myšlenkového tábora KSČM (poté až se přejmenuje).

Především mi uniká samotný pojem "nekonečná akumulace kapitálu", se kterým autor knihy často operuje. Ačkoliv dovedu pochopit jeho výhradu vůči velmi rozdílné výši příjmů manažerů a řadových zaměstnanců korporací, tak samotný pojem "kapitalismus" a "akumulace kapitálu" autor nijak přesně nedefinuje, a samotné Wallersteinovo tvrzení, podle kterého smyslem kapitalismu je nekonečná akumulace kapitálu je podle mě silné, odvážné, a v podstatě nepravdivé. Toto tvrzení je v podstatě ekvivalentní následujímu výroku Smyslem kladiva je udělat si na palci štěnici (vysvětlení pro IT specialisty: specifická forma modřiny, vytvořená kladivem). Ač by to tak netrénovanému uživateli kladiva mohlo jistě připadat, tak já dávám spíše přednost jinému haiku, a sice tomuto: Tomu, kdo má v ruce kladivo, se každý problém jeví jako hřebík. Bum. (tento přístup je v IT naopak připisován uživatelům programovacího jazyka C, mezi které se hrdě hlásím).

Podle mě pro vedení dané diskuze Wallersteinovým jazykem by byla klíčová nějaká základná terminologická shoda na základních pojmech, jako je svoboda, spravedlnost, volný trh, a zejména pak kapitál nebo kapitalismus. Je zřejmé, že tento pojem si různí účastníci diskuze vykládají jinak, a přisuzují mu negativní nebo pozitivní citové zabarvení už podle toho, jestli se účastní diskuze ve své podstatě spíše klasicky liberální nebo spíše klasicky levicové=socialistické/komunistické - s tím, že pojem komunismus není nutně identický s bolševismem=leninismem/stalinismem.

Podle mě lze vnímat pojem kapitál a kapitalismus v zásadě neutrálně: kapitál jsou prostě velké peníze (capital money), a pokud odhlédneme od monetární abstrakce (btw monetarismus je podle mě zhoubná sociálně konzervativní ideologie, když jsme u toho - už jen proto, že jsem na VŠE propadl z účetnictví), tak můžeme operovat s pojmem zcela svobodného trhu, na kterém se volně směňují brambory za mrkev - a jako kapitál pak lze označit prostě jenom hodně mrkví nebo hodně brambor nebo pole na kterém rostou. Jako sociální inženýrství pak lze označit představu, že někdo ví lépe než samotní účastníci směny, kdo potřebuje více brambor a kdo více mrkve - to samozřejmě není pravda. Jako demagogii lze ovšem označit vizi svobodného trhu ve chvíli, kdy do naší nevinné hry na spravedlivý kapitalismus vstupují úvěry a zbraně. Kapitalismus je úžasný nástroj na uspokojování lidských potřeb - ale bohužel všech myslitelných potřeb. Kromě klasických nevinných vědomých potřeb popsaných např. Maslowovou pyramidou hodnot (BTW jeden z důvodů, proč tu VŠE opravdu nestojí za to dokončovat :-) jsou tu ještě potřeby nevědomé, iracionální až psychopatické, mezi které patří hluboká potřeba ovládat ostatní lidi, mít nad nimi moc, a zároveň živočišný, nevědomý strach, že v této hře budeme poraženi. Kapitalismus je dnes bohužel všude ve světě masivně využíván i k uspokojování těchto temných, destruktivních lidských potřeb - problémem tedy podle mě není kapitalismus a monetární (nebo chcete-li numerické) formy mezilidské komunikace, ale spíše to, které z vědomých i nevědomých lidských potřeb pomocí něj uspokojujeme, a jakou prioritu jednotlivé potřeby dostávají.

Nicméně přesto, že se způsobem a jazykem, kterým je Wallersteinův monolog veden, ve své podstatě nesouhlasím, a pokládám ho za lehce demagogický, tak s jeho závěry nelze neouhlasit: dnešní situace je neudržitelná, nevíme co bude za 50.let, víme že dojde ke změně, nevíme jestli to bude změna k lepšímu nebo horšímu - měli bychom o tom ale diskutovat a měli bychom se na té změně aktivně podílet.

Originál vyšel v New Yorku v roce 1998. Od té doby se toho hodně změnilo. Námatkou události 11.9.2001 - ať už je interpretujete jakkoliv - ale také jde o konec internetové investiční bubliny - jestliže řeči o zhroucení kapitalismu se v roce 1998 mohly zdát jako fantasmagorie, tak dnes žijeme v éře Google na jedné straně a ropného zlomu na straně druhé, a kapitálový trh se dnes už spíše než nástrojem dosahování zisku stává vším jiným: od nástroje mezinárodní politiky přes určitou formu loterie pro elity až po určitý dekorativní, tradiční prvek prostoru infozábavy. Faktem je, že i když po terminologické stránce s obsahem knížky Utopistika nemusím plně souhlasit, tak na naplňování jeho závěrů nebylo potřeba čekat 50 let: něco se děje, děje se to už několik let, a děje se to nespojitě, kvantově, nebo možná "fraktálně" - děje se to jaksi "čím dál tím častěji" nebo také "s čím dál tím větší pravděpodobností", než aby se to dělo "přesně od teďka", nebo "čím dál tím více".

Každopádně je třeba ocenit podmínky, které mi nakladatelství :intu: vytvořilo pro recenzování Utopistiky - byly nadstandartní a velice příznivé (to ještě bude rozvedeno v samostatném článku). Už jen kvůli velice vstřícnému přístupu firmy :intu: s.r.o k recenzentům bych vám vřele doporučil, abyste šli, a jak Utopistiku, tak i Člověka, svobodu a moc (žil jsem v přesvědčení, že jsem to už dříve recenzoval, ale Google nic nevygooglila) si koupili a zařadili do své iňťoušské knihovničky. Důvodů je celá řada: jsou to tenké knížky, nezaberou moc místa, na černém hřbetě mají sexy klíčová slova s dobrým Wiki- i Google- ratingem (Chomsky, Utopistika), v případě utopistiky dokonce v oranžové barvě (doufám to není skrytá propaganda ČSSD... i když ta je určitě pro Wallersteina příliš liberální :-), zkrátka jděte a kupte si to :-) když to nebudou vydávat, tak nebude mít TečkaCZ jakožto zástupce liberálně-anarchistické myšlenkové okluzní fronty (l.a.m.o.f. neboli I am happy when it rains, I am happy when it's complicated...) o čem psát - a to by byla škoda, ne ? :-)