Kdo jsou anarchisté a kdo libertariáni?

Jednorozměrná kvalifikace politického spektra je novinářská tupost, která má bohužel tuhý kořínek. V rámci politické korektnosti pro 21. století bych každé takové dělení pokud možno zakázal (obrazně řečeno). Navrhuju dělení podle míry individuální svobody, kterou je ten který proud ochoten respektovat, a podle všeobecné úcty k lidským právům: na jeden konec spektra spíše postavit anarchismus, prosazující krajní (až nerealizovatelnou) úctu k individuu a popření státu, a na druhý konec diktaturu či totalitu, ve které se jedinec musí absolutně podřídit kolektivu či státu. Takové rozdělení by rozhodně nešlo pojmenovat "levicové" nebo "pravicové".

Jestliže pravice zahrnuje zvýhodňování tradičních církví a jejich postojů nebo zvýhodňování korporací a nadnárodního kapitálu, hlásá absenci lidské solidarity a možnost peněžního ohodnocení všech lidských potřeb a v krajní poloze nacionalismus, xenofobii, rasismus, diktaturu, apod., pak se rozhodně nemohu hlásit k pravici.

Jestliže levice znamená zvyšování daní a znárodňování, a v krajní poloze pak všeobecnou diskriminaci či zneužívání úspěšných jedinců, nekontrolovatelný nárůst státní moci, omezování lidských práv a "diktaturu proletariátu", pak se nemůžu hlásit k levici.

Tímto bych ukončil svoje zásadní vymezení oproti tradičním směrům parlamentní demokracie. Budu se zabývat směry, které o uchopení státní moci nikdy neusilovaly - tzn. anarchismem a libertariánstvím.

Anarchisté nejsou komunisté. Anarchisté nejsou nutně marxisté - mají vlastní teoretiky. Image anarchistů je ale v poslední letech často vykrádán víceméně marxisticky orientovanou levicovou mládeží (která se proti označení levicová asi ani nebude chtít bránit). K dovršení zmatku existuje cosi jako libertinští komunisté, kteří mě prozačátek pěkně namíchli tím, že v rubrice Politka na serveru Navrcholu krátkodobě předběhl jejich e-zine Alarm moji Legalizaci.cz (kdyby alespoň předehnali toho sňatkového podvodníka Viditelného Macka... ale to ne, tak daleko nezašli :-). O co neolibertinům přesně jde, se mi nepodařilo najít - odkazy na Markýza de Sada jsem tam nenašel (škoda!), takže je možné, že jde spíš o neokomunisty - třídním bojem se jejich server jen hemží...

Levicové aktivisty harašící verbálním haraburdím třídního boje lze nejspíše přirovnat k nadšencům pro středověk, který se svými dřevěnými meči jezdí na venkov svádět líté bitvy (nebo spíš jejich dokonalé napodobeniny) se spoluobčany podobné sexuální orientace. Potlačovaný nevědomý materiál se dere na povrch, v podstatě jen proto, aby náležitě vyděsil (či pobavil) každého případného psychedelického experimentátora, který "náhodou" jde zrovna kolem. Je škoda, že jsou někteří tito lidé tak málo post-třídní a nedostatečně postmoderně uvědomělí, že jsou svůj koneček schopni brát smrtelně vážně. Poznámka: Zde v rámci uchování kouzla automatického textu autor i po kontolním čtení záměrně ponechává okouzlující překlep, který vznikl místo zamýšleného slova "koníček" :-)

Je vidět, že dějová linie této eseje se nám v důsledku tří dnů, strávených reinstalací home.arachne.cz poněkud vzpříčila v prodloužené míše, a brání volnému toku serotoninu. Takže zpět k nasamplovaným vzorkům webové reality:

Čistokrevné československé anarchisty najdeme v Československé Anarchistické Federaci. Jejich webserver server mluví převážně slovensky - ale proč ne. Server charakterizuje například článek Noam Chomsky o anarchismu, marxismu a naději pro budoucnost:

Noam Chomsky je obecně známý svou kritikou americké zahraniční politiky a svou prací v oblasti formální teorie jazyků (což je práce charakteru spíše matematického, nikoliv jazykovědného, jak se chybně píše na webu ČSAF). Asi právě díky svému vědeckému renomé patří již dlouho k nejznámějšícm veřejným zastáncům anarchistické myšlenky.

Cituji některé výroky Noama Chomského z uvedeného rozhovoru.

"Jak asi víte, v obecném intelektuálním povědomí bývá "anarchismus" spojován s chaosem, násilím, bombovými atentáty, ničením atd. Takže lidé jsou často překvapeni, když mluvím o anarchismu pozitivně a ztotožňuji se s jeho hlavními tradicemi".

"Jestliže chápeme levici jako zahrnující 'bolševismus', pak bych se kategoricky s takovou levicí rozešel."

Bakuninovo varování před rudou byrokracií, která ustaví nejhorší ze všech despotických vlád bylo známo již dlouho před Leninem, a bylo namířeno přímo proti následovníkům pana Marxe.

Poznámka xChaose: v obecném mediálním povědomí bývá "chaos" spojován s násilím, bombovými atentáty, ničením atd. Fuj! Já se od těchto věcí rozhodně distancuji! :-)

Chomsky často používá u nás téměř neznámé slovo "libertarián", překládané do češtiny někdy též jako "volnomyšlenkář" (nevím, jestli zcela přesně... jsem zvědav na vaše připomínky!). Záměrně se vyhýbá obviňování abstraktního démonického "kapitalismu", a dává přednost pojmům jako privilegia, elity, mocní, tyranie, apod.

V USA pojmem libertariánství zastřešuje řadu nazorů, které zasahují jak do evropského pojetí krajní levice, tak do evropského pojetí krajní pravice. Američtí libertariáni si velice zakládají na svobodě projevu a kontrole moci státu, která podle nich roste nade všechny meze - jsou ale ve své paranoie vůči státu ochotni zajít tak daleko, že sepisují petice na podporu Microsoftu proti státní antimonopolní tyranii! Jsou pro úplnou legalizaci všech drog a všech zbraní - pokud má právo vlastnit atomovou bombu stát, má podle nich toto právo i jednotlivec. Jako jednotlivci mohou být libertariáni velice citliví a solidární jedinci - ale pokud by měla být kontrola nebo organizace mezilidské solidarity svěřena státu, jsou ochotni podnikat pumové atentáty, aby ochránili hodnoty tržního kapitalismu před tyranií a zdaněním. Existuje Libertariánská Strana (Libertarian Party), která v amerických volbách pravidelně propadá a jejíž image je poněkud prkenný, asi jako kdyby se monetarista typu Václava Klause v rámci předvolební kampaně rozhodl žít měsíc s anarchisty ve squatu. V diskuzi s americkými libertariány nemáte šanci, pokud po vzoru JXD neskrýváte pod oranžovou sutanou budhistického mnicha tetování a revolver. V Evropě se jejich názorům možná částečně blíží Transnacionální Radikální Strana, která ale pochopitelně v souladu s evropskou zkušeností klade důraz spíš na liberalizaci držení drog, než na liberalizaci držení zbraní.

Moje hlavní výhrada vůči libertariánům je ta, že obvykle nosí sako a kravatu. Jakožto pro devětadvacetiletého vyznavače zásady "nevěřte nikomu nad třicet!" to pro mě představuje nepřekonatelnou bariéru. Z evropského úhlu pohledu představují radikální pravici, ke které by se nejspíše přihlásili evropští liberálové - zatímco američtí liberálové jsou v podstatě sociální demokraté, kteří se nebrání tomu, aby stát organizoval sociální a zdravotní pojištění, apod. Nicméně společné kořeny ve volnomyšlenkářské filosofii 18. století anarchisté a libertariáni nezapřou - jde jen o to, že politická kultura se v Evropě a Americe utvářela velmi, velmi odlišným způsobem.

Zpět k tradičnímu anarchismu. Všichni určitě znáte George Orwella a jeho romány Zvířecí farma a 1984. Orwell během španělské války bojoval proti generálu Francovi - ovšem nikoliv přímo za republiku, ale v zákopech katalánských anarchistů. Málokdo ví, že progresivní Gaudíovská a surrealistická Barcelona se na sklonku 30. let stala během občanské války snad jediným rozsáhlejším anarchistickým teritoriem v historii. Orwell své podivuhodné zážitky shrnuje v knize Hold Katalánsku, v jejímž závěru přípomíná, že rudí komisaři, které do Španělska vyslal Stalin, neměli ani tak za úkol pomoci potlačit fašismus (protože sféry vlivu Ruska a Německa byly v té době už přesně vymezené), jako uvést na pravou míru anarchistické výstřelky v okolí Barcelony. Orwell byl vývojem v Katalánsku velice znechucen, a jeho zážitky přispěly k jeho celkové skepsi co se týkalo levicového aktivismu jako takového, a zvláště jeho sklonů stát velice rychle a efektivně novým totalitním systémem.

Paranoia vůči jakékoliv formě moci a nadvlády je mezi anarchisty častým jevem - a právě protože historii píší vítězové, moc se o ní o anarchistických myšlenkách a ideálech nemluví. Takový individualistuický anarchopacifista totiž dává spíš přednost efektivním způsobem boje se systémem, jako je dezerce, stávka, či prostě zarputilé poflakování a ironické vyčkávání, a nehrne se do velkých bitev - pokud nejsou dostatečně romanticky předem ztracené.

Jaký je v roce 2002 image anarchistů ? Rozhodně ne tak pozitivní, jak by si (nebo jak bychom si my :-) pokud počítáme i nás neorganizované anarchisty - a nejsou oni náhodou organizovaní a federalizovaní anarchisté tak trochu protimluv ?) anarchisté zasloužili, když uvážíme, že v jejich řadách působily a působí intelektuální veličiny jako Kafka, Orwell nebo dnes Chomsky. Ale přitom anarchistický (a na tom trvám!) operační systém Linux je prvním lidským výtvorem, který realizuje sto let omílanou frázi o "společném vlastnictví výrobních prostředků", anarchistické mediální formáty jako DivX nebo MP3 pomalu obrušují nadvládu centralizovaných médií a celý Internet je velice decentralizovaná a autonomní technologie - každý fragment internetu zůstává potenciálním zárodkem nového globálního internetu, a tato anarchie se ukázala jako velice životaschopná a investoruvzdorná...

Je proto škoda, že si označení "anarchisté" pro sebe nezřídka privatizuje určitý druh víceméně tradičních (až folklórních) levicových aktivistů, a že veřejnosti unikají další rozměry anarchismu - této jedinečné teorie lidské svobody, která předběhla svoji dobu. Barvou anarchismu je černá, nikoliv rudá. Kdo může mít zájem na tom, aby veřejnost viděla anarchisty výhradně "rudě" ?

Zbejvá vyvěsit černý prapory! (jak nám předevčírem hráli na Rádiu 1 ;-)

(aneb Punk's Dot Net, vy volové :-)