William Gibson: All Tomorrows parties

Co se děje a popisovaného světa týče, tak jde o volné pokračování předchozího románu Idoru, který už do češtiny přeložen byl. Formou je to, jak jinak, klasický Gibsonovský komiks v psané podobě.

Gibson se odklonil od svého raného halucinogeního pojetí neuchopitelného Matrixu směrem ke konvenčnější představě kyberprostoru, která se příliš neliší od představ pozdního úpadkového kyberpunku 90. let. Místo drátů do hlavy nás čeká jakási symbióza virtuální reality, mobilních telefonů a dnešního internetu, přičemž to není technologie, která by nebyla již dnes běžně dostupná. Pouze je to celé neuvěřitelně levné, dováží se to z rozvojových zemí, pořádně to nefunguje, a je to orientované na řadového konzumenta. Kdo spolu s www.czfree.net prožívá dnešní Wi-Fi revoluci, tomu bude Gibsnova dnešní vize neuvřitelně pokročilého a přitom v nejnevhodnější okamžik kdykoliv pohotově nefungujícího kyberprostoru asi připadat spíš jako deja-vu....

All Tomorrows parties ale není o kyberprostoru, který už se vysktuje jen jako nedůležitá kulisa na pozadí, ale je to postmoderní vize budoucnosti, která bude v podstatě stále stejná jako dnešek, a bude plná problémů a poruch, v mezilidských vztazích i v techologii - a přesto lidem umožní proží okamžiky transcendence a extatického náhledu na svět jako na systém, který dává určitý smysl a který obsahuje určitý vyšší řád.

Proti nanotechnologiím stojí sběratelský talent a intuitivní řemeslná zručnost, proti digitální nadvládě geniální hackeři, proti spekulacím korporací neziskové samoorganizující se komunity, proti plýtvání a bezbřehému konzumu recyklace a second-hand living. Je to román o dnešku, který je kamuflován jako sci-fi čistě jen proto, že sci-fi je klasický literární žánr dneška - stejně jako jím bylo v 17. století divadlo nebo v 19. století historický román. Protože dnes žijeme částečně ve světě, o kterém psali sci-fi autoři před půl stoletím, tak to ani nepřekvapí.

Světem Idoru a All Tomorrows parties už nevládne digitální virtualizace, ale virtualizace samotné materiální reality díky nanotechnologiím. Drogy se stejně jako dnes dělí na ty, které převratným, ale v zásadě tragickým způsobem rozšiřují vědomí svých uživatelů, a na ty, které jsou v podstatě dobré jen k poškození zdraví, vypěstování návyku a ke krátkodobému obohacení dealerů. Tabák je postavený mimo zákon podobným způsobem, jako dnes třeba konopí - ale stejně všichni kouří cigarety. Jak žijí Gibsonovi hrdinové ? Láska je prchavá a problematická, manželství a přátelství jsou spíše funkční a vypočítavé instituce, umění, kýč a showbusiness splývají v jedinou nerozeznatelnou omáčku, světská spravedlnost je relativní a víceméně fungující jen náhodně, a pouze nepopiratelný talent vypravěče komiksových příběhů může do života vůbec vnést nějaký děj, pohyb, příběh, nebo katarzi.

Gibsonovi hrdinové nejsou zcela bezcitní a egoističtí - pouze si vypěstovali určitý odcizený a ironický talent pro přežití ve světě, ve kterém se pohybují. Prostě ideální povinná četba pro světem znavené teenagery ;-)

Je vidět, že Gibson by rád předstal být považován čistě jen za scifistu, a chtěl by psát "skutečnou literaturu" - musíme si ale na rovinu přiznat, že je mu vidět až do žaludku, a že to je svým způsobem zábavné. Je ale pravda, že meditativnějí, filosfické a estetizující popisné pasáže v jeho knihách jsou hlavním důvodem, proč se jeho knihy čtou, takže ve výsledném efektu bude Gibson vždycky pro intelektuála moc sci-fi, a pro fany hardcore sci-fi zase moc hlubokomyslný a příliš málo o kosmických lodích. Jeho svět se až příliš podobá tomu našemu - neni ani postkatastroficky temný, ani neprezentuje zářivou utopickou vizi budoucosti. Je to pouze svět permanentně probíhající elkologické i humanitární katastrofy, ve kterém žijeme i my, a ve kterém lidi nalézají stále nové způsoby, jak přežít.

Pokud vím, zatím to nevyšlo česky, ale možná se pletu.