Návod na cestu po Jižní Indii - část 7: z Kottajamu přes Gókarnu do Severního Goa

Ernákulam by si zasloužilo přídomek "město švábů". Při druhé návštěvě jsme zjistili, že zdejší obrovští švábi obývají město v podstatě celé. Například na první pohled docela příjemný park na nábřeží je jimi docela poset, dtto nádraží, apod. O městě jsem už psal; jednou z drobných nepříjemností je omezení u opravdu levného internetu, kde vás ale z principu nenechají připojit USB fotoaparát (za 10 rupií do nedovolej, a víc po vás chtít nesměj, či co).

Na přímý vlak do Góa se nám nepodařilo sehnat místenku - přesto, že naše přítomnost na nástupišti pro noční vlak s přestupem vzbudila údiv jednoho místního, který nám tvrdil, že přímý vlak (o 15minut před naším) pojede poloprázný. Měl samozřejmě pravdu. Místenku jsme se snažili koupit pro jistotu týden předem, sehnali jsme jen s přestupem. Indie je skutečně země nekonečných překvapení.

Teprve po příjezdu do Mangalore jsme si uvědomili, jak je Kérala neuvěřitelně parná a horká - skutečně tropická. Cokoliv od Mangalore dál na sever včetně Goa jsou proti jihu Indie pouhé subtropy - přes den sice pálí slunce, ale vzduch je relativně suchý, takže vás pocení dokáže skutečně účině ochladit. V Kérale s potíte až do naprostého propocení - ale naprosto zbytečně, protože pot se neodpařuje, jste jenom upocení a je vám pořád vedro. O to víc nás v Kottájamu fascinovali dva cestovatelé, kteří dorazili do stejného guest housu na kolech ověšených baťohy (!! evidentně nešlo o nějakou lokální vyjížďku, určitě minimálně vícedenní výlet). Toto pokládám z skutečně nadlidský výkon. My jsme měli problém se v tom vlhkém parnu pohybovat byť jenom pěšmo. Neustále je tam jako u nás v létě před bouřkou, ale ta bouřka jakoby nikdy nepřijde. Jeden večer se zuřivě blýskalo - ale déšť nepřišel.

Po jižní Indii (počínaje Kéralou: Goa teď v zimě je docela v pohodě) zřejmě má význam cestovat klimatizovanými vagóny. My jsme se drželi našeho osvědčeného místenkového sleeperu, který je sice docela pohodlný, pořád vám někdo nosí nějkaé dobrůtky za 5 nebo 10 rupek, a tak - ale pokud někdo plánuje cestovat ještě dál na jih (např. do Tamilnádu) a strávit v těch končinách více času, tak se asi příplatek za klimatizaci vyplatí. My na tuhle možnost spíše zapoměli, než že bychom chtěli šetřit za každou cenu (a možná by nám ušetřila i zásek v Mangalore - a hotel určitě stál víc než třířadé AC místenky...).

Mangalore je město, které má jen dvě přednosti: levný internet (20 Rs včetně USB a české klávesnice) a výborné jídlo. Zdejší vyhlášenou restauraci Janatha Deluxe jsme "dobyli" až na potřetí. Klíčem je příjít v čase oběda a objednat si zdejší "hotovky" - ordinary thali za 25 Rs (pouhých 7 mističek - pokud neřeknete ordinary, přinesou vám jako turistům automaticky special thali za 40 Rs, které má mističek snad 10, ale je už příliš opulentní). Bylo to bezkonkurečně zatím nejlepší thali za celou cestu, jednotlivé omáčky byly prostě výborné - ani moc pálivé, ani málo, ani příliš pseudoevropské, ani příliš indické, ani málo - prostě akorát. Už dávno mám pocit, že vegetariánství není o nějaké askezi, sebemrskačství a sebeomezování - ale že je to celé záležitost dostupnosti tak dobrých bezmasých jídel, že na ně člověk prostě bude mít větší chuť než na maso.

Nádraží ze kterého se jede autobusem do Gókarny se jmenuje Kumta. Náš vlak ze stavěl okolo sedmé večer, sice jsme byli trochu vyděšení (jediní turisté na nádraží), ale nakonec jsme v pohodě dojednali rikšu (25 Rs) na autobosuové nádraží, odkud jel za pár rupek docela luxusní autobus do Gókarny (expresní spoj z Mysore, v Kumtě měl poslední zastávku po cestě). Nějaké spojení z Kumty do Gókarny se dá sehnat asi až do osmi večer, poté by jako jediná možnost zbýval rikša (za 400 Rs).

V současné době (sedím na internetu v Anjuně) můžu zodpovědně prohlásit, že Gókarna je asi jedna z nejlepších cestovatelských destinací v Indii. Guest house Shangri-la na Kudli beach, který mají údajně v oblibě čeští cestovatelé, nám sice kvůli zaplněnosti nabídl jakýsi absurdní zahmyzený chlívek za 60 Rs, ale nebyl problém sehnat hned vedle normální ubytování se společnou koupelnou za 200 Rs, a palmové chatky asi bude možné dojednat ještě levněji (to zjistíme zítra). Větší množství českých cestovatelů se vyskytovalo navzdory teoriím v guest housu Dancing Waves; jedna z dvojic byl jakýsi mladistvý jogín doprovázený moc pěknou slečnou v moc pěkných plavkách, cvičící na pláži (zřejmě) tai-chi. Dlužno poznamenat, že většina ostatních návštěvníků Gókarny jsou zhulení Izraelci (od kterých se na druhou stranu dá trochu čarasu vysomrovat). Čaras (relativně slabý, ale docela psychedelický hašiš) se dá v Gókarně zjevně sehnat, ale není to asi zas až tak jednoduché (všeobecná paranoia, viděli jsme také cosi jako policejní přehlídku přímo na pláži, a tak). Celkově je to ale pěkné místo: ceny jsou sice cestovatelské, ale přijatelné, moře je neskutečně čisté, vlny jsou přesně "tak akorát", apod.

Ve městě Gókarna se dá bydlení sehnat od 100 Rs, a na Kudli beach by to ráno a večer (když není zrovna vedro) asi byla celkem příjemná procházka. Jediný náš problém byl pozdně večerní příjezd, kvůli kterému jsme si museli vzít strašně drahého rikšu jedoucího strašnou oklikou za 150 Rs (pěšky je to 20 minut přes kopec, ale to je nesjízdné).

Další den jsme měli naplánovaný přesun na velkou, na Internetu předem ohlášenou úplňkovou párty do Anjuny v Severní Góa. Ten den ale nevyšlo úplně všechno, a jasně nám to ukázalo, kde jsou meze racioálního plánování a snahy vidět programově vše, co je na daném místě k vidění (aniž by si to člověk v klidu prožil, a počkal co přijde dál).

Tak především Lonely Planet pěkně kecá, že v nádraží Ankola staví všechny rychlíky. Pozor - toto je myslím důležitá a užitečná informace pro každého. Novější český Lonely Planet zatím nevyšel, a v Gókarně se určitě alespoň na den na dva budete při cestě po jižní Indii chtít zastavit (my ji málem vynechali, ale byla by to škoda). Jediné rozumné nádraží pobíž je Kumta, v Ankole se dá nastoupit jen do osobního vlaku, který jeden dopoledne na sever a odpoledne na jih, a který jsme shodou nešťastných náhod prostě zmeškali. Navíc vás v Ankole rikša (který samozřejmě ví, že dnes už nic nejede) klidně odveze za 40 Rs na nádraží, a pak chce 40 Rs za cestu zpět, přestože je to IMHO blíž než v Kumtě. Jasně: má to logiku. Jak mohl vědět, že jsme nechtěli jet na jih do Mangalore, že.

Autobusem to bylo z Gókarny do Anjny ceklem 5 (slovy: pět) přestupů (v Ankole, Kárwaru, Margau, Panjim a v Mapuse), cesta trvala celý den, a bylo to zkrátka peklo. A navíc avizovaná velká party Fire over the Ocean byla zrušena (promotér si stěžoval na nedostatek předem prodaných lístků. Našli jsme cca za pět minut jedenáct malou místní psytrance party na pláži (skutečnou párty - ne hospodu hrající psytrance) - která ovšem končila v jedenáct. To po celém dni v autobusech opravdu naštvalo. Příjezd do Anjuny přes poměrně civilizované a bohaté končiny severního Goa je ovšem zážitkem sám o sobě: do noci rudě září kříže na osvětlených pečlivě nabídlených kostelecha katedrálách, a vše je podivně ne-indické i ne-evropské zároveň: je to nepopsatelné místo, jakoby mimo čas a prostor.

O dalších zážitcích v Severním Goa se nebudu vyjadřovat, protože jsou poměrně osobní. Jisté je jedno: i bez jakýchkoliv drog (kromě piva vypitého na sluníčku, což je náš případ) je atmosféra okolo Anjuny zvláštní, šílená, nepopsatelná. Davy západních turistů nesmyslně jezdí na motorkách sem a tam. Co se týče úplňkové párty, na kterou jsme včera večer mířili, tak napovím jen tolik, že jsme se tam samozřejmě nedostali (viděli jsme ale skutečně, že byla tam, kde nám bylo řešeno - ještě dnes ráno tam lidi tančili, takový mini czechtek na pláži). Okolnosti proč jsme se na party nedostali a co jsme dělali místo toho, jsou velmi zvláštní, stejně jako cokoliv v Góa po setmění (tento pocit jsme ostatně měli už po půlnočním příjezdu do Margaa v jižním Goa). Kontrast mezi optimisticky prosluněnými plážemi plnými turistů, kýčovitým západem slunce do Indického oceánu - a následnou večerní temnotou, vylidněním, a jakýmsi podivuhodným přepnutím do režimu pusté, depresivní, vyliděněné tropické kolonie, představuje skutečně šílený nápor na psychiku. Anjuna v noci nejvíce ze všeho připomíná "piknik u cesty" - je patrné, že před deseti lety se zde zřejmě děly zvláštní a neopakovatelné věci. Ti, kteří je způsobili, od té doby už odešli, ale zůstává zde něco z té atmosféry - ale je to podivně překroucené a upadající. Vypadá to skutečně jako místo, kterým prošel "nekonečný večírek" Douglase Adamse (ostatně pro cestování po Indii, Himalájích i jihovýchodní Asii je paralela se Stopařovým průvodcem opravdu nesmírně živá - a podle mě bude ještě celá léta aktuální).

Nicméně Severní Goa je určitě úžasné místo, pokud se prostě jen chcete týden válet na pláži (každý den na jiné), popíjet pivko, jíst dobrá jídla, a celkově si žít na vyšší úrovni než po zbytek cesty po Indii, tak je Goa asi dobré místo. Zřejmě zde lze najít i docela levná místa - drahota je daná spíš tím, že např. živíte ještě motorku, a celkově dostanete chuť se trochu "rozšoupnout", když kolem sebe vidíte vyšší životní standard. Nicméně nedá se zde cokoliv naplánovat, a dostat se na místní goa trance parties na pláži v pravý čas je zřejmě docela záležitost náhody. O to víc naštve, že jsme tu atmosféru jakoby "zahlédli" - ale vždy jakoby "skrz sklo" - ve chvíli, kdy párty končila. To je ale celkově nejlepší charakteristika celé Anjuny: Party is over. Nicméně over and over again. Snad jen napovím, že ačkoliv 20 km vzdálený Arambol vypadá ve dne docela nudně a nezajímavě, tak zvláštní turistické osídlení severního útesu vypadá po setmění naprosto nepopsatelně úžasně (a Lonely Planet se o tom příilš nezmiňuje).

Máme v plánu se přesunout na zbytek pobytu opět do Gókarny. Pokud nám zase neujede vlak, tak by to mělo být vcelku triviální. Celkově o pobytu na plážích v Goa a v Gókarně nemá smysl psát nějaké zvláštní reportáže a návody: je to normální dovolená, srovnatelná např. s dovolenou ve Středomoří, pouze je to cenově zvládnutelnější (dejme tomu jako Thajsko). Zvláštností samozřejmě je, že větší vzdálenost od Evropy a zejména Ameriky činí packadgeové zájezdy typu "letenka a ubytování s polopenzí v ceně" zřejmě relativně nevýhodné, takže pořád ještě velké procento návštěvníků jsou různí cestovatelé a dobrodruzi (a to i ve srovnání s Thajskem - nevím, Thajsko je přitom vlastně ještě dál... ale zřejmě i tady jsou různá vysloveně čistě zájezdová místa, který se vyhýbáme).

Živí a zdraví zpátky doma zatím sice ještě nejsme - ale celkově si myslím, že podobnou (nebo ještě šílenější) cestu po Indii je možné doporučit. Prásknu tady místního komentátora jménem Greebo, že on vydržel v Indii 6 měsíců - a před tímto výkonem tedy skutečně smekám. Na druhou stranu: po Indii by zřejmě šlo cestovat celý rok - a pořád byste alespoň jednou do týdne byli na nějakém novém, zajímavé a úžasném místě (no, nešlo, protože od jara do léta jsou tu pro Evropany nesnesitelná vedra ... a ani v zimě to není úplně snadné... řešením je jen únik do horských stanic, kterých je ale nepočítaně). Bude lepší vyrazit co nejdřív - Indie se obrovskou rychlostí civilizuje, a jsou místa, kde na ulicích vidíte už spíše normální západní nebo moderní indická auta (hojně zastupená je Škoda Octavia s řízením vlevo). Indie jakoby vynechala obrovský kus vývoje mezi padesátými a devadesátými lety (ne náhodou tehdejší vlády experimentovaly s čímsi jako socialismem a orientací na východní blok), ale dneska západ obrovským tempem dohání (což bude jistě mít katastrofální ekologické dopady). Když vidíte, jak se v Ernákulem vykládá v místním terminálu jeden ropný tanker za den, tak je vám jasné, proč ceny ropy nutně musely vzrůst. Indie je zkrátka na vzestupu, a až se z ní stane supervelmoc, tak tuhle planetu čeká šílené období. Zajímavé a šílené. (Doufám, že pak půjde sehnat více dobrých levných indických jídel i u nás...)

Fotoreportáž z cesty najdete na adrese: http://www.arachne.cz/~xchaos/cesty/indie-2005

V době zveřejnění tohoto článku ještě nemusí být kompletní, a fotografie mohou být neroztříděné, nezpracované, špatně orientované, nejsou k nim žádné komentáře apod. Do konce ledna 2005 snad fotoreportáž nějak zpracuju, zatím je to vhodné spíš jen pro čumily a zvědavce. Ale co bych pro svoje drahé čtenáře neudělal.. :-)