Návod na cestu po Jižní Indii - část 2: z Goa do Hampi

Bohužel, většinu zajímavostí, které můžu říct o Goa, mám stejně nastudované z průvodce po Indii od Lonely Planet, ledacos se dá ale najít například i na Wikipedii. Trochu se mi zatajil dech, když jsem se dočetl, že letos nějaký turista v Goa zemřel bez lékařské péče poté, co v moři šlápl na rejnoka (? stingray) - tedy, zřejmě jsem měl štěstí, ale na nic jsem nešlápl. Ostatně letadlo se mnou taky nespadlo, a cestou na letiště v Praze mě dokonce ani nepřejelo auto...)

O Goa se prostě dá napsat spousta zajímavých věcí. Obecně zajímavé mi například přijde fakt, že křesťanství do Goa nepřinesl násilím portugalští kolonizátoři, ale že v tomto regionu má daleko hlubší kořeny. Nenásilný příchod křesťanství vysvětluje poměrně snadná zaměnitelnost jeho estetické stránky s lidovým hinduismem rozšířeným všude okolo - ale je zřejmé, že Portugalci po svém příchodu ovlivnili minimálně architekturu větších kostelů. Dnes přežívá portugalština zejména v místních jménech, ovšem místní populace mluví spíš výborně anglicky (alespoň s turisty) a jinak zřejmě spíše místními jazyky.

Goa je neuvěřitelně fotogenické místo jako vystřižené z prospektů cestovních kanceláří, se zhruba českými cenami alkoholu (zejména pivo tu mají docela dobré) a ještě levnějším jídlem, a hlavně zcela neměnným konstantním počasím - alespoň teď v sezóně, mimo období veder a monzumu - tzn. celý den modrá obloha a mírný příjmený větřík od moře, a každý večer tentýž bombasticky kýčovitý rudý západ slunce přímo do moře - žádné mraky, žádný smog, prostě rudé slunce zasouvající se za vzdálený obzor.

Nicméně - díky přívalu turistů je v Goa poměrně draho. Vzhledem k tomu, že jediný rozumný systém cestování po Indii představují místenkové vozy v místních vlacích (které je ovšem rozumné si rezervovat den předem), je asi výhodné si udělat výlet na nádraží v Margau, a oddělení rezervací v prvním patře využít místní přednostní frontu pro turisty, důchodce a držitele kreditních karet (zatím splňuji naštěstí jen dvě podmínky :-). Nádraží poblíž Hampi se jmenuje Hospet, a přímé vlaky z Goa jezdí snad v sobotu, neděli a určitě ve středu v cca 8:15 ráno.

Diskutabilní je, zda cestu z Goa do Hampi podniknout ve směru hodinových ručiček, nebo proti ní (z Bangalore, a z Hampi přejet do Goa). Mám rád cestování jako takové - měníci se krajinu za okny vlaku. Nicméně je třeba přiznat, že při cestě do Hampi Goa je zajímavá pouze cca první třetica, mezi Margaaem a Hubli, kdy vlak stoupá na náhorní planinu Indického subkontinentu přes pohoří Západní Ghát. Scenérie je opravdu nádherná, a pokud vlak zrovna není v tunelu, tak vidíte spoustu vodopádů a skalnatých vrcholků tyčících se z tropické džungle. Tuto část cesty si lze opravdu užít, protože rychlík i s dvěma přídavnými lokomotivami zvládá relativně prudké stoupání serpentinami pouze velice zvolna. Pěkných je i prvních pár vesniček za horami, nicméně od Hubli až do Hospetu následuje jakási nedozírná "polabská nížina", kterou je možné s klidem prospat. Tedy: pokud se opačným směrem jede v noci, tak byste v případě příjezdu do Goa někdy v pozdějších dopoledních hodinách neměli o žádnou zásadní scenéri přijít.

Noční autobusy dle Lonely Planet stojí 400 Rs, zatímco místenkový vlak stojí za jednoho méně než polovinu této častky. A podle mě není smyslem cestování se jenom bleskově teleportovat mezi různými "úžasnými" destinacemi. Žebrající děti sbírající ve vlaku po cestujících odpadky - natož pak žebrající mrzáci - nejsou zrovna pěkný pohled - ale takhle to ve světě holt chodí, a je podle mě přínosnější s bídou téhle planety cestovat v jednom vlaku, i když jako privilegovaný cestující s místenkou, než před tím zavírat oči, nebo na to dokonce zezhora házet bomby.

Z Hospetu do Hampi jsme usmlouvali rikšu na 80 Rs za dvě osoby a bagáž - což není tak zlé, když se vezme v úvahu, že je to přeci jenom asi 10 km cesty.

Samotné Hampi [en.wikipedia.org] je úžasné místo. Přírodní scenérie je skutečně fantastická a zcela nereálná - popravdě, ani si neumím představit přírodní proces, který tohle nakupení obrovských balvanů uprostřed nedozírných (a nudných) úrodných rovin státu Karnataka mohl vytvořit. Obří balvany jsou poseté ruinami městských a chrámových budov ze 14. až 16. století - ale o tom si toho lze spoustu přečíst a prohlédnout jinde [whc.unesco.org]. Včetně toho, že památky jsou prý ohrožené moderní výstavbou... :-(

Já jen dodám, že zamoření turismem není tak strašné, jak to na první pohled a počtení vypadá. Horší je zamoření místními obyvateli, živicími se turistickým ruchem :-) ...ale to nic nemění na tom, že stačí několikaminutová procházka směrem z rušného Hampi Bazaaru - a nacházíte se uprostřed rozvalin, aniž by v dohledu byl jediný turista. Během dneška jsme prochodili jen zlomek dostupných rozvalin (původní město Vidžjánagar prý v době svého největšího rozkvětu mělo půl milionu obyvatel, a zříceniny se nacházejí na plošek desítek čtverečních kilometrů) - ale už teď můžu bezpečně říct, že jde o krásné a magické místo, dostupné už prakticky pro kohokoliv (většina návštěvníků z České republiky, které jsme našli při listování velkou povinnou návštěvní knihou na policejní stanici v Hampi, cestovala ve větších skupinkách a byli ve věku spíše už lehce důchodovém - původní cestovatelé-dobrodruzi z konce devadesátých let si evidentně už otevřeli cestovní kanceláře, a začínají vozit na nejkrásnější místa Indie generaci svých prarodičů nebo spíše asi už i rodičů...).

A i tohle by mohl být dobrý obchodní model - nabídnout skupinkám nesmělýcyh amatérských cestovatelů z Čech, kteří nestojí o prefabrikované "balíčky" mainstreamových cestovek, že je člověk bude do Asie doprovázet za "byt a stravu" - a o svoje zkušenosti se podělí zadarmo :-) Nicméně podle mě by nebylo fér takhle kazit lidem jedno z posledních zbývajících dobrodužství, které je přitom dostupné i středoevrospkým středním vrstvám: cestování bez pevného plánu a bez profesionálních průvodců, místní dopravou, a alespoň částečně do destinací, které nejsou čistě jenom uměle vytvořenými turistickými cíli (no, zrovna Goa a Hampi už jsou už pravda spíše mainstreamové turistické destinace - ale stále ještě zde míra přelidnění není tak strašná. Není to už Byronovo - nebo kteří všichni posedlí romantici to tam pročesávali - znovuobjevování Řecka začátkem 19. století - tohle privilegium zřejmě v Indii měli hipisáčtí dobrodruzi, předchůdci dnešních baťůžkářů před několika desítkami let - ale pořád ještě to může být srovnatelné s cestováním po odlehlejších končinách Evropy v první polovině dvacátého století (srovnávám např. s Čapkovými cestopisy z různých evropských zemí). Tedy i přes značnou civilizovanost (ani ten proslulý indický cestovatelský průjem už není co býval) stále ještě uvidíte, ochutnáte, ucítíte a uslyšíte - zkrátka zažijete - věci, které jsou pro Evropana lehce exotické.