Reportáž z Černobylu

Mezinárodně koordinovaní nebepzpeční ekologisté, dozajista sponzorovaní buď arabskými ropnými magnáty nebo rakouskými alpskými vodními magnáty a nebo možná dokonce rovnou Al Kajdou, už zase podvracejí náš hrubý domácí produkt štvavou propagandou. Proč sem tahají nějakou dvacet let starou historii - dnešní teenageři kteří se rozhodují co studovat, a který obor pro ně je nebo není perspektivní přece tohle už dávno nepamatují, a jen jim to zbytečně zamotá hlavu.

Dnes jsme přece už někde úplně jinde. Nadnárodní koncerny fungují úplně jinak, než státní ekonomika direktivně řízená komunistickou stranou. Zájmy politků a těžkého průmyslu přece dnes už vůbec nejsou propojené - něco takového není vůbec myslitelné, chraň pámbu. A reklama - ta přece funguje úplně jinak, než ta primitivní komunistická propaganda. Dnes by nás nikdo nepřesvědčil, že něco je zcela bezpečné, kdyby nebylo, kdepak. Na to bychom jim neskočili.

Takový ČEZ, ten by se podobnou havári některé naší JE vůbec nesnažil ututlat. Kdepak. Dnes jsme perfektně připraveni na bleskové masové vysídlení miliónu lidi z území o ploše několika tisíc kilometrů čtverečních, i kdyby se mělo ukázat, že to byl třeba jen falešný poplach. Hustota obyvatel je u nás určitě ještě menší, než na nějakých přelidněných běloruských a ukrajinských pláních - u nás bychom to zvládli levou zadní. Naše chrabrá policie vyniká ve schopnosti zvládat davovou psychózu a zajistit nekonfliktní vyklizení nějakého předem daného prostoru. A naše skvělá armáda je na případnou jadernou havárii určitě připravena lépe, než nějací věčně opilí ruští diletanti, kteří si myslí, že když podniknou pár stovek pokusných jaderných výbuchů, tak vědí o radiaci a radioaktivním zamoření všechno.

A co víc - počítačové systémy jsou dnes dokonale bezpečné, to všichni víme z každodeního života. To není jako nějaké raně perestrojkové Rusko, které se za každou cenu snažilo někoho dohnat a předehnat. U nás se žádné hurá-akce za snížení nákladu a zvýšení produktivity práce nedají očekávat - my přece máme srovnatelnou ekonomickou úroveň s EU, takže se vůbec nemusíme bát, že ČEZ se bude snažit prodat přes hranice každý vyrobený megawatt za úplně jakoukoliv cenu, kdepak. Takoví oni vůbec nejsou.

Mor na všechny ekologisty. Jo, takový Lukašenko - ten by jim ukázal zač je toho loket !

A teď vážně: Vážení a milí transhumanisté - já jsem taky v podstatě extropista, technooptimista, kyperpunker, scifista, bagrista a já nevím ještě jaký -ista a -uňker. Nicméně váš článek už Jak široká je veřejnost odmítající jadernou energii v ČR? vypovídá jen a jen o tom, že nejširší veřejnost se soustřeďuje poměrně pragmaticky na to co je tady a teď - a neřeší co bylo před dvaceti lety, a co bude za dalších dvacet let. Jenže doba postmoderní je doba po-Černobylu... a je potřeba si to připomínat, třeba i za dalších sto let. Jasně, že z dlouhodobého hlediska je i Černobyl možné vnímat optimisticky - třeba by se bez té havárie nezhroutil komunistický blok, třeba by se postavilo ještě více podobných elektráren okolo reaktorů RBMK se zabudovanou konstrukční chybou, ještě blíže k velkým městům, třeba by došlo k ještě více podobným haváriím a zahynuly by milióny lidí. Jasně, že chybama se člověk učí...

Jaderný optimismus (konkrétně bezmezná důvěra ve štěpné reaktory a související průmysl výroby a zpracování jaderného paliva pro ně - neříkám, že termojaderná energie představuje stejnou slepou uličku...) dnes už podle mě není možné pokládat za normální technooptimistický postoj - je to něco mezi náboženským fundamentalismem a sebepotvrzující politickou ideologií... neříkám, že nejsem jaderný pragmatik (tzn. dokud nevymyslíme, jak CELKOVĚ zacházet s elektřinou jinak, než ji vyrábět v obřích centralizovaných zdrojích, tak jsme ve sračkách - a rozhodně existující JE nemůžeme jen tak ze dne na den vypnout) - ale rozhodně po mě nikdo nemůže chtít, abych byl jaderným optimistou.

Možná, že když jsem se začátkem devadesátých let rozhodoval, co studovat a na co se zaměřit, tak byly moje dojmy ze zpravodajství o Černobylské havárii (byl jsem v roce 1986 ještě dítě) ještě tak silné a živé, že jsem se celkově odklonil od průmylově-technických oborů k abstraktně-technické informatice... a možná jsem nebyl sám.

Doufám, že jsem taky zveřejněním tohoto odkazu jasně dal najevo, co si většinová společnost (ke které se hrdě hlásím) myslí o paranoidních bludech novinářů jako je Ivan Brezina. Víte co - já jsem od Karla Poppera také něco četl - a nenašel jsem v něm nic takového, co by mě nutilo věřit tomu, že stojím o osvícenou nadvládu moudrých vševědoucích jaderných fyziků nad námi, obyčejnými nehodnými smrtelníky, v podstatě takovými mluvícími motykami. Řekl bych, že spíš naopak. Věřím v bezpečné a praktické špičkové technologie v rukou obyčejných lidí, ve zkalitňování lidského života a lidského osudu. Ale fakt nevěřím, že vědecké elity, ať už akademické nebo inženýrsko-technologické, jsou immuní vůči ideologizaci a vůči pseudonáboženskému kultu svých vlastních schopností.