Čím nahradit JE - část 5: ekonomická úvaha

Tyto diskuze jsou už tradičně tím nejkontroverznějším, o čem TečkaCZ píše, a budí pravděpodobně více rozruchu než by vyvolaly "zaručeně pravé" fotografie ze sexuálních orgií v Poslanecké sněmově za účastí japonských gejš a sanfranciských transsexuálů. Co do počtu diskuzních příspěvků spolehlivé předčí i moje úvahy o budoucnosti neobjektově orientovaných programovacích jazyků, nemluvě o čtenosti receptů na vegeteriánské guláše pocházející z kuchařské praxe příležitostného nedogmatického vegetariána... :-) (doufám že za zavedení tohoto pojmu nebudu ukamenován :-)

Čtenáři mi nejčastěji vyčítají, že zatím zveřejněné čtyři díly neodpovídají na otázku jak nahradit zbylých 90% dnešní spotřeby elektřiny, jestliže jen 10% lze nahradit z nejrůznější obnovitelných zdrojů (včetně těch, které dnes třeba ještě neznáme). Na tuto odtázku neodpoví ani léta chystaný nejúdernější pátý (teď už vlastně šestý) díl o těch zejména méně známých trendech ve využití sluneční energie, a proto si teď dovolím krátkou odbočku stranou od konkrétních technologií k tomu, co všechny zajímá až v poslední řadě - a sice k penězům.

Existuje neoddiskutovatelná třžní poučka o "substituovatelnosti" nějakého produktu, nahraditelnosti jednoho zboží druhým na trhu. Poptávka po zboží, které je nahraditelné jiným zbožím, je obvykle tzv. pružná. Laicky řečeno: rohlíky lze víceméně úplně substituovat chlebem, tudíž v dokonalém tržním hospodářství (rozuměj v takovém, kde ani nepotřebuju peníze, a kde jdu rovnou po ránu na místní tržiště směnit v nějakém tržním poměru brambory za obilí, cihly za hard disky, dříví na podpal za CDčka svého oblíbeného interpreta, a já nevím co všechno ještě :-) bude sice "směnný kurs" mezi rohlíkem a chlebem poněkud fluktuovat v závislosti na momentální nadúrodě rohlíků nebo přemnožení chlebožroutů, ale v zásadě budou tyto produky na trhu jaksi "svázany" - nedostatek rohlíků povede ke zvýšení jejich ceny a ke zvýšení poptávky po levnějším chlebu, a naopak. Tedy, minimálně v mikroekonomickém měřítku, když stačí zajet pro chleba do sousedního města, pokud si pekař zapoměl nařídit budík.

Existují dále produkty, které jsou substituovatelné obtížněji. V případě neúrody obilí stoupne cena jak rohlíků, tak cena chleba, a poklesne cena všeho ostatního - od cihel a hard disků až po lidskou práci.

Vyše popsaná ekonomická pravidla doufám není potřeba pokládat za ultraliberální propagandu, ale je možné je chápat spíše jako svého druhu přírodní zákony. Ochota nástěnkářů a politruků věnovat se propagandě, bachařů a policajtů věnovat se represi, nebo ochota úředníků (ne)dávat kulatá či hranatá razítka se dokonce i v totalitním systému nebo v marxistické utopii odvíjí od toho, kolik úsilí je stojí uspokojení základních životních potřeb (které už jsou ovšem hodně individuální a odvijí se spíše od životního stylu a od kulturních vzorců...).

Mno.

A teď bych prosím rád rozpoutal nějakou diskuzi o tom, co se stane s cenami energie, pokud postavíme další jadernou elektrárnu.

Podle mě ceny energie klesnou. A za předpokladu existence svobodného trhu, pokud cena nějakého produktu klesne, tak jeho spotřeba vzroste. Samozřejmě, neplatí to vždy - ale velice zhruba a rámcově to platit může.

No. Ale jestliže máme různé zdroje energie vzájemně substituovatelné - a elektřina z fosilních vs. jaderných elektráren je téměř DOKONALE substituovatelný produkt, jak se jistě s příznivci JE shodneme - je to lepší substituce než rohlíky za chleba - tak logicky cena fosilních paliv klesne.

No jo, jenže když nám v důsledku poklesu cen energie poklesne i cena fosilních paliv, tak nám logicky stoupne jejich spotřeba. Lidi svítí jadernou energií - tedy ušetří - tedy jim zbyde více peněz - tedy budou více jezdit auty a spalovat více ropy.

Všimněte si prosím, že v dokonalém tržním systému vůbec nejde o to, kolik skutečně palivo stojí v nějaké měně. Měna je jenom produkt směnitelný na trhu, jako každý jiný. Zajímá nás, kolik stojí palivo ve srovnání např. s cenou auta, které je tím palivem poháněné. Ve srovnání s obědem, který si koupíme po cestě někam (čím déle jedeme, tím více baget u benzínových pump nebo gulášů zkonzumujeme, apod). A hlavně cena paliva ve srovnání s našimi příjmy, protože od toho se odvíjí kolik ho spotřebujeme.

Pokud v souladu s temným neomalthusiansiánstím (co je to malthusiánství viz též Thomas Malthus [wikipedia]) pro-jaderných aktivistů postavíme další jadernou elektrárnu, tak co se stane ? Řeší to "energetickou krizi" asi do stejné míry, jako by inflační emise bankovek řešila státní zadluženost.

Díky levnější elektřině klesnou ceny fosilních paliv - možná i v absolutních číslech, ale nejde jen o čísla.

Díky levnější elektřině si bude možné koupit levnější automobil poháněný fosilními palivy.

Díky levnější elektřině budeme moci provozovat více počítačů dovezených z Číny, a v Číně tak bude více zemědělců dojíždět za prací do měst ve vlacích tažených parními lokomotivami na uhlí.

Díky levnější elektřině upeče pekárna levnější rohlíky.

Díky levnějším velkoobchodním cenám rohlíkům si majitel samoobsluhy nebo supermarketu více nahrabe, a zbyde mu více peněz na nákup fosilních paliv pro svůj luxusní a přitom levně pořízený automobil s opravdu luxusně silným motorem.

Jestliže tedy žijeme ve světě, ve kterém jedině vyšší produkce energie znamená vyšší životní úroveň (což je oblíbený argument zastánců jaderné energie), tak nevyhnutelně pokles ceny jedné formy energie povede i poklesu cen ostatních forem energie - a to ještě po dobu desítek let, až do chvíle, až se jednotlivá naleziště začnou reálně vyčerpávat. Rozhodně dost dlouho na to, abychom dnes zatím ještě možná diskutabilní skleníkový efekt a související klimatické změny stihli skutečně a už zcela neodvratně rozpoutat...