Navod na levne preziti v jihovychodni Asii, part 4.

Cestu jsme samozrejme nezvladli prilis optimalne, protoze lode z Thatonu vrazeji jen jednou denne ve 12:30, zatimco my jeli autobusem z Chiang Mai az v 11:30, s tim ze autobus jede 4 hodiny. Jeden den jsme tedy stravili v Thatonu, coz je ospala dira se znacne omezenou nabidkou cehokoliv - tedy krome naramku z muslicek od prodavacek radoby clenek mistnich horskych kmenu. Pravda, internet tam meli taky, ale jen vecer, dopoledne chcip pes.

Orientacni rozpocet cesty: Chiang Mai - Thaton linkovym autobusem 70 b, nocleh v Thatonu 100b, Thaton - Chiang Rai longboatem 250 b, krmeni pro slony (banany a bambus, zastavka pred koncem cesty) 20 b, Chinag Rai - Chiang Khong 42 b, nocleh v Chiang Kong 120 b.

Jeste poznamka k okoli Chiang Rai: nami zvolena trasa longboatem po rece Mae Kok (pritok Mekongu) byla rozumnym kompromisem jak neco videt, a vyhnout se masovym packadgovym "trekum za horskymi kmeny", ktere nam prisly jako habadura na turisty. Nicmene dobrou variantou zrejme muze byt pujcen motocyklu v Chiang Mai na delsi cas, a projeti mistni krajiny na vlastni pest - bali jsme se, ze bez mapy zabloudime (mapa severniho Thajska ale stoji 175 b, stejne jako napr. mapa Laosu, a zrejme by to bylo reseni) a znaceni na silnici je dvojjazycne a v latince najdete psane i sipky napr. do sloniho vycvikoveho tabora, asi 40km od Chiang Mai. Vzhledem k tomu, ze provoz za mestem uz neni tak zbesily to myslim mohla byt dobra volba. Take jsme na severu propasli masaz, ktera tam pry ma tradici a nabidky byly viditelne levne... zrejme chyba.

Na severu bylo prekvapive chladno, zvlast ve srovnani s 36 stupni v Bangkoku (v tuhle rocni dobu tam ma byt asi tak 30). Inu, ty nekonecne kilometry betonovych dalnic musi klima nejak ovlivnit. Bangkok je na 12te rovnobezce, naproti tomu severni Thajsko a Laos jsou zhruba na 20te - to je rozdil skoro jako Cechy a severni Italie, odhadem. Na sever od Chiang Mai bylo pod mrakem, do longboatu strikala vodni trist, a protoze jede docela svizne, tak to celkem i foukalo, a clovek snadno promrzne. Jinak longboat je cosi jako velka kanoe s urizlou zadi, na ktere je pripevnen jeden z prevratnych asijskych vynalezu - masivni zavesny lodni motor s lodnim sroubem na 2-3 metrove stopce, ktery se podobne jako u evropskych clunu pouziva i k rizeni, misto kormidla. Vyhodou je zjevne moznost projizdet i po rekach s temer nulovym ponorem - sroub lze z vody snadno zvednout, nebo ho ponorit jen castecne. Viz dale zminka o speedboatech.

Laos...

Na hranici s Thajskem v Huang Xai na vas dychne nostalgicka vzpominka na vychodni blok v 80. letech. Celnice na Thajske strane je betonova novostavba u vyasfaltovane silnice, celnice na laoske strane je stan v blate u Mekongu. Na druhe strane privozu vyplnujete formulare... a naucite se cislo sveho pasu nazpomet... no ale pravda, Thajci maji Arrival card taky.

Nejak se nam nepodarilo vychytat lodni listek slowboatem do Luang Prabangu. Platili jsme 750 b, coz je zbytecne mnoho. Podle vseho by cela cesta mela jit poridit za cca 160000 kipu (na dve etapy, s koupenim dalsiho listku v Pakbengu kde se po ceste prespava), s tim ze 10000 kipu = cca 1 USD = cca 40 b. Ale na druhou stranu, v cene byl taxik na pristaviste, a pouhou hodinu pred odjezdem (jede to jednou denne, v 10:30) se asi nikomu nechce neco zbesile resit.

Cesta slowboatem (v podstate dieslova ricni dzunka pro asi 100 lidi, velmi charaktersticky asijskych tvaru, prestoze v zasade jde o soudobe plavidlo) po Mekongu do Luang Prabangu trva dva dny, a je to jednim slovem pohadka. Mekong neni v tehle mistech zadny bahnity veletok v nizine, jak by clovek cekal, ale proteka mezi liduprazdnymi horami porostlymi jungli, v rece i na brehu jsou skaly, na rece je rada pereji a celou cestu ani jediny jez, zdymadlo, prehrada, nebo most. Nadhera.

Za zminku stoji alternativni cesta speedboatem, ktera trva pouhych 6h, a po pradve neni jasne, proc by ji nekdo chtel podstupovat - snad s vyjimkou potreby akutniho prevozu do nemocnice v Thajsku. Ovsem sel bych do toho asi jen v pripade opravdu vazneho ohrozeni zivota, protoze pri nehodach speedboatu pry daleko zahyne vic turistu - snad az 20 rocne - nez pri pumovych utocich vzbourencu na mistnich silnicich (o kterych se pritom psalo daleko vic) Presto speedboaty prosperuji, coz nechapu. Posudte sami:

Speedboat neni podobny zadnemu jinemu dopravnimu prostredku na teto planete. Je to zmensena verze thajskeho longboatu (ktery byva oznacovan tez jako longtail boat, coz nechapu, protoze cluny maji pouze spicate dlouhe pride, ale misto ocasu pouze dlouhou nasadu s lodnim sroubem...). Tzn. je to malinkaty laminatovy clun se zcela zanedbatelnym ponorem, barevne pomalovany, vepredu silne zaspicately, kazdopadne ale vetsinou kratsi nez pripojena stopka s lodnim sroubem. Na tom vsem je pripevnen zjevne disproporcni obri motor, dle Lonely Planet o vykonu 40 HP, ale dle vzhledu a hlavne zvuku jde minimalne o motory ze sestrelenych americkych bombarderu. V kombinaci s minimalnim ponorem speedboatu vznikne zcela pekelne pohybovadlo na kterem behem 6h cesty ti turiste, kteri cestu cirou nahodou preziji rozhodne minimalne zarucene ohluchnou a promrznou. Pohled na vyjici speedboat ritici se dobrou 60kou mezi skalami a balvany Mekongu je kuriozni: cestuje se v motocyklovych prilbach, a navic vzhledem k zvlastnimu velmi spicatemu tvaru lodi nedochazi ke zvedani pride lodi za jizdy, jako u evropskych motorovych clunu. Cele to svym zpusobem vypada jako zajimavy adrenalinovy sport - a taky mam pocit, ze se na to nevztahuje bezne cestovni pojisteni ;-) Rika se, ze speedboaty provozuje mistni mafie, a nedivil bych se, kdyby hrali svoji roli i v pasovani drog z blizkeho Zlateho trojuhelniku na hranicich Laosu s Barnou a Thajskem.

Laos a Luang Prabang...

4 z 5 alkoholiku doporucuji Laos. Mistni Beer Lao je silne, dobre, a levnejsi (cca 8000 kipu = mene nez dolar, lahev ma 0.6l a je to 12ka) nez thajske znacky Singha a Chang. Nedivil bych se, kdyby pochazelo z nejakeho pivovaru ktery jsme sem kdysi vyvezli v ramci nejake vzajemne hospodarske pomoci. Ale to neni nic proti Lao Whisky. Nevim jestli jde o legalni statni palenku, nebo o ilegalni Lao Lao, kazdopadne nam ji za 8000 kipu prinesli celou lahev od Pepsi coly (280 ml), a po absolvovani pulky obsahu jsem na pul dne usnul. Jine nasledky zadne, zatim vidim, hlava neboli, a je mi vyrazne lepe nez predtim - experiment s Lao whisky byl odvetnym opatrenim proti lehcimu prujmu. Inu, Laos je na rozdil od Thajska uz opravdova Asie. Jinak huleni nam v Pakbengu nabidli za 150 b, usmlouvali jsme na 120 b, a jedine o co zrejme pujde bude vsechno ho spotrebovat drive, nez se opet vratime do drakonickeho Thajska. V Luang Prabangu uz nam ho nikdo nevnucoval - ostatne lide jsou zvlastnim zpusobem jeste mene hekticti nez v Thajsku, prakticky nikdo vam zde nic nevnucuje na ulici nasilim, vse je velmi poklidne. Nevyhodou mistniho komunismu jsou napr. jednotne ceny internetu - 200 kipu za minutu. Nasli jsme jedinou kavarnu nabizejici aspon mnozstevni slevu (70 minut za cenu 60ti). Ale i jinak zde ceny pusobi dost kartelovym a neprilis smluvnim dojmem.

Zpet k howto: jak je videt, ceny v Laosu se udavaji v rade ruznych fyzikalnich velicin. V soucasne dobe 1 USD = ~ 10500 kipu = ~ 260 b. Obvykle vam daji bankovky v hodnote 5000 kipu, i kdyz prosla kolem me i 20 000 kipu bankovka, ale jen jedna, zatim nase zasoby obeziva maji hodnotu asi pul milionu a kdyz se rozlozi po posteli, tak vypadaji jako z nejakeho filmu o gangsterech. Jde ale o nejakych smenenych 50 USD. Do vymeny jsme sli hlavne kvuli planovane ceste do Phonsavanu, zaminkou je navsteva Planiny dzbanu - ale ve skutecnosti jsme zvedavi na skutecny laosky venkov. Cesta stoji 70000 kipu. Jinak bydleni v Luang Prabangu je vcelku na vysoke urovni, s trochou usili by asi slo sehnat uz za 3 USD, bezne ceny jsou ovsem 6-8 USD za dvouluzkovy pokoj (ovsem velmi kvalitni, temer na hotelove urovni). My jsme nasli guesthouse Tanya s malymi cistymi pokoji se spolecnym prislusenstvim za 4 USD.

Cestovatelske restaurace jsou zde na podobne cenove urovni jako v Thajsku, tam do nich ovsem nema velky smysl chodit, protoze jidelni trhy a poulicni stanky jsou evidentne pro cizince bezpecne a vyber jidel je podobny. Tady by slo zrejme prezivat extremne levne pokud by clovek fungoval stejne jako mistni, ovsem preci jen rozdil oproti evropskym hygienickym zvyklostem je tu o neco vetsi, takze cestovatelske restaurace jsou evidentni nutnost. Laoska kuchyne ve verzi pro cestovatele se zda byt bohatsi nez Thajska, nabizi podobna jidla, ale vyrazne svebytne korenena, nabidka masa zahrnuje ruzne druhy zveriny, nudli je take vice druhu, apod. Celkove se zde zjevne za podobne penize jako v Thajsku mistni obyvatele snazi daleko vice. Nevyhodou je, ze se nam potvrdilo, ze v Luang Prabangu policie zakazala pujcovani motorek cestovatelum... pry tu byly nehody... po pravde, pri cene zdejsi palenky a pravdepodobnym ucinkum na nektere cestovatele to asi bylo nezbytne opatreni.

Kazdopadne, dalsi zpravy z Laosu budou nasledovat az nekolik dni.