V jihovychodni Asii by melo jit udajne vseobecne existovat pohodlneji nez v hypercivilizovane stredni Evrope, proto jsem rozhodl tuhle teorii overit v praxi.

Zacneme od zacatku: pripravy na cestu. V Bangkoku je v listopadu opravdu velke vedro. Z toho vyplyva, ze prakticky cokoliv co si sem privezete vam bude nanic. To ovsem nevadi - protoze prakticky vse co potrebujete si zde koupite, s trochou obchodnickeho umu (ktery postradam) dokonce relativne levne. Rada z knizky Ivana Breziny "Cesta na Vychod" ve smyslu "misto spacaku si vemte prosteradlo" se ukazala jako klicova. Nicmene kdo nema prosteradlo, muze si zde koupit hamaku (prosteradlovita houpaci deka). Rucniky jsem zde prodavat zatim nevidel, tzn. cestovatelum bych preci jen doporucil vzit si alespon ten. Trochu problematicky je odlet z Evropy, nicmene uz ted je jiste, ze neexistuje funkcni kompromis: v Praze nam byla v minimalistickem teplem obleceni zima, tady ho ovsem s sebou budeme sest tydnu zbytecne vlacet.

Prijezd do Bangkoku: vse se zda az podezrele civilizovane. Pred letistem vede osmiprouda betonova dalnice ve dvou patrech nad sebou, a vedle ni jeste jedna. Nic podobne megalomaneskeho jsme nevidel ani v USA. Fotograficky nezachytitelny zazitek. Ovsem na dalnici musime, stavi tam levny autobus. Ze sportu si totiz nebereme klimatizovany autobus za 100 bahtu (abychom je ted mohli utratit za Internet ;-), odmitame nabidky taxiku a cpeme se do MHD. FAQ Bangkok MHD: opravdu plati, ze do autobusu c. 59 neberou zavazadla, jak pise Lonely Planet. Nebo tam neberou obecne lidi co chteji nastoupit u letiste. Mimochodem, zadny pruvodce se nezminuje, ze utek ze zony taxiku a klimatizovanych autobusu hned u letiste smerem na MHD je vykon pouze pro pokrocila - zadna trivialni cesta neexistuje, a ani ta netrivialni neni znacna. Tip: potrebujete jit smerem pres Domestic Terminal.

Autobusy maji mnoho cisel, barev, typu a velikosti, a kazdy jede nekam jinam, a vy nevite kam. Cisla a barvy jsou to jedine, cemu rozumite, protoze thajstina se zapisuje sveraznym pismem, ktery je pravda zjevne foneticke, ale evropanovi totalne nesrozumitelne. Napisy latinkou smerem od letiste povazlive ridnou, proto vite, ze musite jet na Khao Sarn Road (cestovatelske centrum pro celou jihovychodni Asii). Jet jinam ostatne asi ani nema smysl, protoze Bangkok meri dle prvnich dojmu nekolik stovek kilometru kazdym smerem. Cesta na Khao Sarn trva v dopravni zacpe mnoho hodin (odhadem 2-3).

Khao Sarn je trochu neco jako Paharganj v Dili v Indii - akorat mozna trochu cistsi, zapadnejsi, a samozrejme mene indidicka a vice thajska. Co to presne znamena "vice thajsky", to se spatne specifikuje, a je nutne si to vyzkouset. Pri prijezdu jsme prehledli, ze se nas guest house jmenuje "Suneeporn", nicmene jedinou myslitelnou interpretaci je, ze majitelka pamatuje zlate casy, kdy se zde rekreovali Amici mezi jednotlivymi nalety na Laos. Dnes nam majitelka vedlejsiho guest-housu "Kik kik kik" (zhruba ve stejnem veku) do Laosu zarizuje viza... Vedlejsi Green guest house zaujal dvojjazycnymi izrealesko-thajskymi napisy. Dalsi specifikum asijskeho cestovani...

Snaha sehnat nejlevnejsi guest-house, nejlevnejsi viza, nejlevnejsi jizdenky, apod. se po nejakem case ukaze jako zbytecne neuroticka, resp. vyplyvajici z ceskeho nepochopeni podstaty zdejsiho svobodneho trhu. Ten ma svoje specifika, vyznacuje se absenci nahanecu (na rozdil od Indie), zatimco smlouvani brzdi odzbrojujici thajske usmevy. Obecne mam pocit, ze nedostatek uvolneneho usmevu je jedna z veci, ktere se zde nejspise trestaji dlouholetym vezenim - takze usmevy a relaxovany pristup pilne trenuji. Obecne priplatek platite nejen za klimatizovane pokoje, ale take za komunikaci v klimatizovanych cestovkach s LCD terminaly. Cestovky bez klimatizace jsou logicky levnejsi o elektrinu kterou propali klimatizace (coz je pomerne logicke ;-) - a tim padem i o energii o kterou je treba dale ohrat jiz tak rozpaleny tropicky vzduch.

Prvni den po priletu byl spestren nekolikahodinovym rozhovorem s francouzskym dobroduhem, jedinym Evropanem, ktery s nami cekal uz na zmine autobusove zastavce. Posleze jsme ho potkali na Khao Sarn. Debata vedle pres diskuze o cestovani vsude mozne a ruzna aktualni know how pres politickou situaci ve svete obecne a USA zvlast az k debatam o tom, jak je super potkat Francouze, ktery umi anglicky. Francouz byl politickym presvedcenim spise doleva. Prisla rec napr. jeho bratra, ktery byl pri ceste do USA "vyslychan" letuskou, proc se v letadle zdrzoval prilis dlouho na toalete - a jeho zertovna odpoved ze tam pokladal bombu vyustila v dvoutydenni pobyt ve vazbe. Prisla rec i na podobnost podobnych excesu s pozdne-komunistickou husakovskou erou u nas. Doufam, ze jsme ho vykladem svoji koncepce liberalni anarchie (na rozdil od nej chodim k volbam, i kdyz u tech senatnich jsem ted nebyl) prilis neznudil :-)

Kazdopadne, z navodu jak se dlouho a levne poflakovat po Thajsku se zatim vic nedozvite, protoze vse je zatim ve stadiu experimentu. Cestovatelsky navod/denik hodlam prokladat filosofickymi uvahami o tom, jak z TeckyCZ udelat neco vic, nez jen obycejny blog, ktery necte nikdo jiny nez jeho autor. Ja nevim... snad kdyby nas sem ruzne postrehy z realneho sveta psalo vic...

Upload fotek z digitalniho fotaku se odklada, nejak to ve zdejsi kavarne nefunguje. Stejne zatim zadne zajimave fotky nemame. Jinak prumerny ping odsud k nam do Arachne telehouse je pres 300ms - takze predstava, ze clovek si celou svoji IT zivnost presune nekam, kde da za levny penize sedet u internetu a pritom zaroven koupat v mori se zase odklada na neurcito.

Prvni dojmy z Thajska bych shrnul takto: "prevazne neskodne". Jo, a nejime veci z ryb, protoze pry nejsou dostatecne tepelne upravene; pokud to ale nekdo chcete zkusit, smele do toho, nechame si poradit ;-)