Američané se rozhodli vrátit na Měsíc

Znalci na první pohled postřehnou jisté paralely s projektem Apollo - nicméně celková koncepce přeletu k Měsíci počítá se startem dvou nosičů a setkáním posádky s měsíčním výsadkovým modulem na oběžné dráze kolem Země. Takovéhle vize existovaly v Americe i v Rusku už v 60.letech - ovšem tehdy se obě soupeřící velmoci rozhodly, že taková koncepce by byla příliš riskantní - pravděpodobnost nějakého druhu selhání při jednotlivých startech tehdy byla daleko větší než dnes, a obecně naplánovat a provést dva starty krátce po sobě a na přesně stejnou oběžnou dráhu se tehdy na základě proveených experimentů pokládalo za příliš obtížné). Obě země tehdy přistoupily k projektům, které zahrnovaly pouze jediný start obří supeerrakety - což se Američanům jak známo podařilo (mj. i díky kontroverznímu angažmá nacistického raketového vědce Von Brauna, který nahromadil obrovské množství zkušeností během bombardování Londýna raketami V2), zatímco Rusům se to jak známo nepodařilo, a svůj meganeúspěšný megaprojekt projekt utajily tak důkladně, že se modely jejich lunární rakety N1 ve vystřihovánkách časopisu ABC opravdu nikdy neobjevily :-)

Současná kosmická skládačka pojmenována CEV zahrnuje maximální recyklaci osvědčených komponent STS (Space Transporation systém, neboli Space Shuttle, neboli raketoplán), ovšem zároveň nahrazení křehkého a přerostlého křídlatého orbiteru kosmickou lodí, která svoji podobnost s Apollem rozhodně nezapře. Nicméně přeci jenom start dvou nosičů místo jednoho umožní dopravit na povrch Měsíce a zpět až čtyři kosmonauty - a díky pokroku v elektronice asi taky odpadne pilot, který by "hlídal" návratovou kabinu na dráze kolem Měsíce.

Celý projekt vypadá technologicky velice realisticky a příčetně - a snad se po jeho vzoru začne příčetně chovat třeba i americká zahraniční politika, jejíž koncepce a hlavně celkové dopady na zeměkouli pokulhávaly po skončení studené války v řadě ohledů podobně, jako asymetrická a v zásadě nebezpečná a nestabilní koncepce STS...

Některé parametry navrhovaného CEV: prvním stupněm nosné rakety bude tvořit TPH motor ze systému STS (SRB - solid rocket booster), druhý stupeň bude pohánět jeden z motorů, které jsou dnes vestavěné v orbiterech (SME Shuttle Main Engine). Průměr kabiny bude 5.5m (Apollo mělo průměr 3.9m), velikost posádky bude až šest lidí (při letech na Měsíc se počítá se čtyřmi), loď by měla být schopna na dráze kolem měsíce vydržet až měsíců a to by měla být i maximální délka pobytu kosmonautů na Měsíci (celý článek v angličtině lze najít na Spaceflitgtnow).

Zajímavost: Indie už delší dobu [indianexpress.com] pracuje na projektu bezpilotního přistání na Měsíci [science.slashdot.org] , a zároveň připouští, že předběžně spekuluje [spacedaily.com] i o tom, jak náročná by byla pilotovaná mise. Kosmický program Indie je známý velice spolehlivými nosnými raketami, které se svými parametry blíží nosičům kterými dosponuje Čína nebo Evropa.

Když připočteme i ruské komerční nabídky na vyhlídkový oblet Měsíce za 100 miliónů USD a určité mlhavé plány Číny, která už schopnost vyslat člověka do vesmíru jasně demonstrovala, tak nové "kosmické závody" slibují vcelku zajímavou podívanou pro všechny kosmofily a technologické freaky.

Pokud by nadcházející globální válka o ropu kulminova.la podobně jako v minulém století studená válka pouze okázalým předváděním dostiženij narodnovo chazajstva ve vesmíru, tak by to dost možná byla jedna z nejlepších věcí, které by se lidstvu mohly přihodit (tedy samozřejmě za předpokladu, že vás víceméně baví žít a občas v noci zasněně pokukovat po hvězdách...).