O tom, proč jíst nebo nejíst maso, se dá diskutovat horem dolem celkem donekonečna - a nedoberete se žádného racionálního závěru. Můžete mít motivy filosofické, náboženské, ekologické nebo politické, nebo třeba zdravotní. Hlavně vás ale po nějaké době prostě přestane bavit to řešit - zkrátka: "buďto v tom autobuse jste, nebo v něm nejste", jak pravil klasik. Člověka, který nikdy neochutnal grilované kuře, by mi asi bylo líto. V našich podmínkách to ale není zase nic tak těžkého - daleko náročnější je naopak zkusit, co se stane, když tak zhruba tak rok nebo dva maso jíst nebudu.

Pokud se někdo tedy rozhodne (z jakkoliv iracionálního důvodu) nejíst maso (nebo spíš nejíst produkty současných továren na mučení zvířat - což je z praktického hlediska totéž, jako nejíst maso), stojí překvapivě před velice podobnými problémy jako člověk, který se rozhodne přestat používat Microsoft Windows.

Především je třeba vyřešt otázku, co jíst místo masa. První záchvat vegetariánství většinou končí zhruba po týdnu dvěma převratnými objevy: a) smažák s hranolkama a tatarkou mají sice opravdu v každé hospodě, ale nejde ho jíst pořád b) rodiče a prarodiče uvaří k nedělnímu obědu stejně to, na co mají sami chuť a když k nim jdete, tak většinou máte hlad. To je překvapivě podobné prvním zkušenostem s Linuxem: a) po týdnu zjistíte, že možnost komfortně pracovat s textovými soubory všeho druhu je sice pěkná, ale že od života chcete víc b) stejně vám mailem pořád chodí dokumenty ve formátu .doc (to tedy byl problém hlavně před dvěma a více lety) a nebo chcete zagamesit po síti Age of Empires.

Jak odhodlání nejíst maso, tak odhodlání nežrat to Billu Gatesovi mají společné rysy s mnoha dalšími druhy občas tolik potřebného fanatického sektářství: především, rozhodnete se něco nekonzumovat (což je projevem podvědomého chorobného asketismu), čímž se masochisticky dostáváte do stavu neukojeného, často až bolestivého nedostatku (dlouhodobá konzumace chlebů se sýrem, návrat k operačnímu systému DOS). Tím se postupně nahromadí energie kreativní nasranosti a hladové nespokojenosti, která vede až sadistickému činu tvořivé zlomyslnosti (napíšete vlastní operační systém nebo jiný software, případně začnete s kulinářskými experimenty - v obou případech pak časem začnete výplody své divoké fantazie obtěžovat okolí).

První pokusy o vegetariánství většinou končí zjištěním, že sojové maso je opravdu hnusné. Tedy: ono nemusí být, ale ve většině tuzemských podniků veřejného stravování, včetně menz, je v drtivě většině případů podáváno ve zcela defenzivní úpravě, bez jakékoliv tvořivosti a hravosti, a to co je začínající vegetarián ze sojového masa schopen spáchat, má většinou blíže spíš k zoufalému pokusu vyhládlého organismu o sebevraždu, než ke stravitelnému pokrmu. Stejně tak první pokusy o dlouhodobější používání Linuxu většinou končí zjištěním, že winmodem nebo scanner prostě nerozchodíte (tedy: ona to je stejně málo pravda, jako u toho sojového masa, ale pro většinu začátečníků je to prostě neoddiskutovatelný fakt).

Nuže, přejděme k věci. Smažené tofu se zeleninou lze dnes připravit minimálně stejně snadno, jako nainstalovat RedHat z bootovatelného CD. Ale stejně jako do RedHatu by se neměl pouštět nikdo, kdo netuší, jaká písmena přidělí DOS či Win9x různě naswitchovaným pevným diskům pověšeným na různé "kšandy" vedoucí z motherboardu, do vaření by se neměl pouštět nikdo, kdo neumí alespoň nakrájet cibuli a osmažit ji na másle.

Nejprve ze všeho si odněkud downloadneme ochucené tofu. Neochucené tofu bych začátečníkům nedoporučoval. Tofu se dnes prodává zatavené v igelitu jako kus sýra, a v samoobsluze Z (ale určitě i ledaskde jinde) v Praze Břevnově na Bělohorské ulici mívají minimálně tři příchutě - uzené, česnekové a s bylinkami. Pokud pociťujete abstinenční příznaky na chuť smaženého masa, doporučuji uzené tofu. Dále potřebujeme kus másla, menší cibuli, mraženou zeleninovou směs (můžeme použít samozřejmě i čerstvou zeleninu "přímo z CVS", ale kdo se s tím má kompilovat, teda pardon - čistit a krájet :) a přílohu dle chuti - brambory, hranolky, pečivo s máslem či bez...

Vezmeme pánev a osmažíme na másle nadrobno pokrájenou cibulku. Mezitím pokrájíme tofu na drobné nudličiky - což je poměrně lehce řešitelná úloha z aplikované deskriptivní geometrie. Nudličky z tofu můžeme navíc démonicky okořenit - pro začátek stačí alespoň pepř. Na pánev vhodíme tofu i zeleninu, klidně zároveň nebo postupně podle nálad. Pokud opradvu k smrti nenávidíte zeleninu, můžete jí na pánvi týrat pěkně zvolna :)

Míchanici smažíme či dusíme tak dlouho, dokud led úplně nerozmrzne a na tofu se neudělá hnědá kůrčička. Správné načasování je velice důležité, protože teprve správně hnědá kůrka je dostatečně nezdravá na to, aby abstinujícímu masožroutovi zachutnala. (To máte asi jako s "window decorations" u X11 okeních manžerů :) No a to je všechno: osolíme, jako oblohu podáváme jakoukoliv neplesnivou zeleninu, kterou najdeme v ledničce, dá se i tatarka nebo kečup, jako přílohu většinou asi rohlík, protože jsme přirozeně líní, že, no prostě v téhle fázi už myslím nejsou potřeba další instrukce.

Pokud dokážeme výsledný pokrm pozřít, pak už to horší nebude - středoevropské trávicí ústrojí je schopno tepelně zpracované tofu bez větších problémů strávit, což se nedá říci např. o kulinářské produkci hnutí Haré Kršna, kombinované s větším než malým množstvím piva a tvorbou slovinské skupiny Laibach :-) (Z toho hlediska shledávám festival v Králíkách spíše kontraproduktivním, protože kombinace radikálního vegetariánství s mírným alkoholismem může být snadno celkem zničující a pro začátečníka odstrašující :-) Varování Ministerstva Pravdy: tofu je v podstatě "sojový tvaroh", a dlouhodobá konzumace sójových bílkovin údajně vede k tomu, že vám uhnije přirození, nebo něco v tom smyslu - no já nevím, to byste se asi měli zeptat někoho, kdo dělá do zdravé výživy. Já jsem spíš expert na příležitostnou bulimii :-)

S Linuxem to máte velice podobné, jako se snahou vyrovnat se se závislostí na mase: napoprvé to téměř určitě nebude k jídlu, ale po čase ztratíte o Windows zcela zájem - prostě půjdou mimo vás, nic víc, nic míň. A na závěr nezbývá než dodat, že pokročilí uživatelé neřeší spory GNOME vs. KDE, ale spíše zda jít večer do restaurace, nebo do kina, případně obojí (tuším to psali na kuro5hin.org, nebo tam byl aspoň odkaz :-) Takže přeju hodně štěstí při vaření i jinde...

Není ani tak důležité, proti čemu všemu člověk protestuje a co všechno odmítá, jako spíš to, co dokáže vymyslet místo toho.