Ženy 8.března na Náměstí míru

Mezi anarchofemistkami a běžnými feministkami je jeden podstatný rozdíl - anarchofeministikou může být i muž, pokud se jí cítí být, a včera na Náměstí míru se tato skutečnost jasně potvrdila. Poznámka: muž samozřejmě může být prostým feministou, ale nemůže být feministkou! pouze v rámci lingvistické anarchie totiž lze překonat základní genderová úskalí... :-)

Pouliční divadlo na téma Pipi Dlouhé punčochy pobavilo jednak svým nepředstíraně amatérským zpracováním, jednak úctyhodnou délkou zrzavých dredů hlavní protagonistky. Skutečně - osobně pokládám knížku Pipi Dlouhá punčocha (pojednávající v podstatě o mladé nezávislé squaterce) za stěžejní anarchistické dílo - ovšem že jde navíc i o dílo anarchofeministické, to mi došlo teprve v sobotu! Skutečně - hlavní postavou je žena, kterou se snaží perzekuovat policisté, která čelí tupému vzdělávacímu i ekonomickému systému, Vila Vilekula je samozřejmě ideální squat, a pililulky proti dospělosti... no, přeberte si to sami :-) (nejsem si jist, jestli padla zmínka o pililulkách proti dospělosti - ty přitom mohou zastupovat hned několik věcí najednou...

Akci lze vytknout především hrozná zima, a dále zásadní zklamání, že HC skupina Edelweiss Piraten jsou kluci, což zklamalo - mám pro dívčí rockové formace rozhodně slabost...

Jak se liší anarchofemistky od běžných feministek ? Stručně řečeno - asi stejně, jako se anarchisti obecně liší od politiků. Zatímco feministky většinou usilují o větší uplatnění žen v stávajících strukturách, případně usilují o vznik nových struktur, které nebudou ovládány muži, anarchofeministky vidí v patriarchálních hierarchických mocenenských strukturách především mocenské struktury, a bojují proti mocenským strukturám obecně.

Zatím jsem nezjistil, jestli kromě anarchofeministek existují také nějaké "anarcholibertariánky"; osobně se mi řada žen jeví jako praktičtější osoby, než muži (doufám, žr to není sexismus!) - takže nevím, jak se anarchofeministky staví k očividným slabinám stávajících anarchistických ekonomických vizí, které se zakládají na "odstranění kapitalismu"...

Na místě jsem byl obšťastněn o časopisy A-kontra (ČSAF) a Přímá cesta (anarchofeministická publikace), každý z nich za cenu srovnatelnou s pravicovým bulváním týdeníkem Reflex :-))) Přímá cesta působí nejvíce ze všeho jako sbírka chybějících stránek z učebnice dějepisu.

Jinak dostal jsem na té akci pozvánku na anarchistickou demonstraci proti válce s Irákem, kterou pořádá ČSAF 16.března 2003 na Palachově náměstí, a musím říct, že v těchto dnech pravděpodobně přišel čas vyjádřit stejné stanovisko, jako milióny obyvatel Západní Evropy - a že anarchisté jsou zcela přirozeně ti, od kterých očekávám, že příslušné protiválečné demonstrace zorganizují. Rozhodně raději oni, než KSČM - se kterou nikdy žádnou společnou akci podnikat nehodlám. Anarchisti mají totiž rozhodně čistý štít, co se týče válek nebo zneužití moci... takže ačkoliv se běžně podobných akcí neúčastním, je dost možné, že tenokrát půjdu po vzoru Britů vyjádřit svoje "Make tea, not war!". Být proti válce neznamená být automaticky pro Saddáma Husajna - je to normální diktátorské zvíře - ale nicméně útok na WTC nepodnikl on, eskalace násilí na Středním východě představuje obrovskou hrozbu, a George Bush není osoba, jejíhož válečného tažení bychom se jako členská země NATO měli účastnit... demonstrací se zúčastním trochu soukromě, trochu jako mediálně aktivní osoba. Nejsem příliš radikální co se týče různých "přímých akcí" - a méně radikální a akční podoba současných anarchistických demonstrací je podle mě jasnou výzvou pro širší občanskou veřejnost, aby se veřejně angažovala po vzoru Západní Evopry těchto dnů...

Podle mě dělení občanů na "profesionální demonstranty", "profesionální novináře" a "televizní diváky" je překonané, stejně jako dělení na levici a pravici. Jsem prostě občan, který se tak docela nestraní veřejného dění. Představa, že žiju v zemi, která se dostane do dost pochybné války, je mi značně nepříjemná - a asi na tohle téma v nejbližší době napíšu ještě další články...