Rossiho studená fúze: #NASA říká WTF

Technologicko-lifestylový časopis Wired (a ze "seriózní médií" zdaleka nejen ten) zřejmě pořád bere vážně dnešní úspěšné obchodníky se studenou fúzí, o kterých se TečkaCZ zmiňovala už před více než rokem:

• What to make of Andrea Rossi's apparent cold fusion success [www.wired.co.uk]
• Italian cold fusion machine passes another test Despite a world of skepticism about E-Cat and other devices, proof is adding up [www.msnbc.msn.com]
• Cold fusion rears its head as 'E-Cat' research promises to change the world [www.wired.co.uk]
• Cold fusion competition heats up as a rival to Andrea Rossi emerges [www.wired.co.uk]

Bere skutečně studenou fúzi vážně i NASA? Inu... to není snadné rozhodnout. Každopádně dokonce i hnidopišští nerdi ze Slashdotu na toto téma někde na webu NASA cosi vyhrabali - a to už je nějaká parta Sheldonů, panečku!

• Can NASA Warm Cold Fusion? [hardware.slashdot.org] (Poznámka redakce: jistě chápete, že představa NASA rozehřívající poněkud frigidně-zmatenou, ale přesto sexy fúzi ekologie s tinfoil-hat kospirátory mě nemohla neinspirovat k vygooglení vhodné ikonky pro celý článek)
• Rossi Admits NASA is a Competitor, Predicts Victory Like David vs. Goliath [www.e-catworld.com]
• NASA oficiálně oznámila objev nového druhu nukleární energie [www.ac24.cz]
• NASA Claims They Had Cold Fusion in 1989 [consciouslifenews.com]

Co se mi nelíbí na celé záležitosti?

Inu... na jedné straně je to snaha prodávat celý proces jako zajíce v pytli ještě předtím, než je když už ne pochopen, tak alespoň zdokumentován. Chápu, že toto byl romantický přístup šílených vynálezců 19.století, kteří často stáli v zaryté opozici vůči oficiální vědě své doby - a to ani tehdy na vědu nebyly alokovány tak astronomické zdroje jako dnes, šlo spíše o poloamatérský koníček bohatých excentriků. Ale tento přístup končí někde u Nikoly Tesly, posledního pre-moderního alchymisty, a dnes vidíme trendy přesně opačné: v postindustriální éře je na poli např. open source software (a jiných technologií) vidět maximální snaha o otevřenost a dokumentaci všeho - zatímco v roli "šílených vynálezců", žárlivě střežících své patenty, se nyní ocitá spíše mainstream, tedy korporátní sektor.

Na druhé straně je až komické, jak moc se dnešní oficiální věda stydí připustit, že něčemu vlastně vůbec nerozumí - a tedy že nepochopitelné a nevysvětlitelné jevy je schopná pouze škatulkovat jako omyl, chybu měření nebo cílený podvrh, nebo o nic dokonce preventivně mlčet. Přitom řada zásadních přírodních fenoménů, na kterých stojí naše dnešní technologie a civilizace, byla poprvé pozorována v době, kdy pro neexistovala žádné rozumné teoretické vysvětlení - a stejně tak je běžné, že první teoretická vysvětlení byla chybná. Příklad? V 19. století sice chemici už běžně věděli, že hmota je tvořena atomy - ale jejich (matematicky jistě velice elegantní) teorie atomů coby vírů v éteru, tvořících topologicky více či méně složité "uzly" se v průběhu dalšího výzkumu ukázala chybná (teorie to nebyla nepodobná soudobé teorii "superstrun" - až na to, že ta do hry poněkud Lovecraftovsky vnáší ještě více rozměrů a ještě "podivnější geometrii"). Stejně po většinu 20. století známe fenomén supravodivosti - ale jeho počáteční interpretace byly spíše chybné, nebo alespoň zaručeně nepoužitelné pro vysvětlení pozdějšího fenoménu "vysokoteplotní" supravodivosti (rozuměj: kapalný dusík místo hélia), která hodně "frčela" asi před dvaceti lety. Inu - supravodivost není tolik na očích, jako třeba gravitace, a tak není naštěstí potřeba zodpovídat dotěrné otázky žáků základních škol... :-)

Představa nízkoteplotního slučování jader atomů v čemsi neodbytně připomíná půvabné Cimrmanovo "štěpení atomů dřeva". V podstatě kritici studené fúze (jak té původní "perestrojkové" před dvaceti lety - ano, studená fúze byla velmi zhruba současníkem vysokoteplotních supravodičů i pádu berlínské zdi, kdy jsme tak nějak všichni byli ochotni věřit ve světový mír, lásku a brzký nástup létajících aut a kosmických výtahů - tak i té současné "krizové") mají pravdu v jedné věci: pokud nejsou detekovány odlétající neutrony (nebo jiná forma radioaktivity), tak je dost předčasné mluvit o tom, že dochází k fúzi (nebo jakékoliv jiné jaderné reakci). Je ale celkem těžké si představit, že by v tomto rozsahu docházelo k nějaké "přehlédnuté" exotermické chemické reakci (moje původní podezření na nikl-vodíkovou baterii bylo asi příliš zjednodušující a tak jednoduché to asi nebude, vzhledem k daleko menším objemům vodíku ve hře). Zřejmě si lze představit nějaký dosud přehlížený fyzikální princip: určitý druh fázového přechodu, apod. - tomu, že množství dostupné energie je daleko menší, než kdyby skutečně šlo o jadernou fúzi, odpovídá i poměrně krátká životnost všech dosavadních experimentálních zařízení - což nemusí být dané jejich nízkou kvalitou, ale zkrátka tím, že páni vynálezci doopravdy nechápou, co se uvnitř jejich křivulí a tyglíků doopravdy odehrává.

Ovšem právě tento alchymický moment, kdy experiment předchází teorii, která by byla schopná předpovědět, co se sakra k čertu má stát (nebo přesněji_ proč se stane něco jiného, než předpovídané nudné nic) je to, co je na tom tak sexy. Ne všichni patří k té správné partě, která ve jménu výzkumu nepředvídatelného dostala na hraní LHC v CERNu - a je nanejvýš logické, že se archetypální příběh o možnosti objevit "kámen mudrců" v prosté garážové laboratoři rozhrává znovu a znovu. (O čem jiném by pak taky nezávsilí blogeři po celém světě asi tak měli psát? O politice??)