Unikátní snímky kosmické stanice #ISS s připojeným raketoplánem

Můžeme diskutovat o efektivitě využití obrovských finančních prostředků vložených do Mezinárodní kosmická stanice ISS (ve srovnání s výdaji na zbrojení jsou sice pořád zanedbatelné - ale já sám chystám článek, ve kterém budu rozhodně hájit chystané soutěžení více menších soukromých firem o státní "kosmické" zakázky) - ale jedno je jisté - ISS je bezkonkurenčně největším a nejtěžším tělesem, které kdy člověk v kosmu sestavil a provozoval. Jde o unikátní inženýrské dílo raného 21. století - které povětšinou veřejnost tak nějak ignoruje, protože se o něm mluvilo už strašně dlouho, stavělo se to strašně dlouho, a celkově už od konce 70. let si lidé zvykli na to, že "nahoře" pořád někdo trvale krouží - většinou Rusové a většinou je to naprostá nuda. Jenže fakticky - stálá přítomnost člověka ve vesmíru je pořád jednou z nejzajímavějších věcí, které lidská civilizace kdy dokázala realizovat. A zajímavý je i duch mezinárodní spolupráce, ze kterého přímo čiší optimistická atmosféra 90. let 20. století, ve kterých byla ISS vyprojektována: rizika ekonomických a ropných krizí se tehdy zdála vzdálena (přesněji: krizí financování tehdy procházel spíše jen ruský kosmický výzkum, než západní civilizace jako celek - a ISS byla navržena částečně i jako východisko z této nouze). Spousta lidí zkrátka tak nějak věřila, že "bude líp" - ve všech oborech.

Před tím, že než se lidé vypraví na dlouhé lety aspoň třeba po sluneční soustavě, bez možnosti okamžitého návratu nebo doručení náhradních dílů, bylo samozřejmě nutné otestovat dlouhodobou spolehlivost a životnost jednotlivých dostupných technologií v méně rizkových podmínkách ISS představovala první příležitost, při které mohla paralelně soutěžit a doplňovat se ruská, americká (a nově i evropská a japonská) kosmická technologie. V 90. letech sice na ruské stanici Mir několikrát zkušebně dlouhodobě pobývali jednotliví američtí kosmonauti - ovšem tehdy šlo spíše o cosi jako "antropologické pozorování" jakéhosi kuriozního "domorodého kmene kosmonautů", kteří se improvizovaně, velice levně a bez dostatečného ekonomického zázemí ze strany své domovské země naučili dlouhodobě přežívat v kosmu. Spolupráce na Mezinárodní kosmické stanici probíhá na naprosto jiné úrovni - i za tu cenu, že na ní je zcela zakázána konzumace alkoholických nápojů (na rozdíl od stanice Mir).

Existuje spousta velice kvalitních záběrů částečně dokončené ISS ve velice vysokém rozlišení, které byly pořízeny posádkami odlétajících raketoplánů. Mají jedinou vadu - chybí na nich raketoplán (překvapivě :-). Při předchozím (posledním) letu raketoplánu Discovery dosáhla ISS jedinečné, rekordní konfigurace - kotvily u ní současně všechny dosavadní typy používaných osobních i nákladních kosmických lodí (kromě soukromé lodi Dragon, která bude od konce letošního roku použita nejprve ke komerční dopravě nákladů, a za několik let doufejme i osob na ISS). A ISS byla v této konfiguraci zdaleka nejtěžším člověkem vytvořeným kosmickým tělesem na oběžné dráze - a tento rekord nebude nejspíš překonán ještě celá desetiletí. Jenže Rusové tehdy testovali první kus nové verzi své vysloužilé kosmické lodi. Jejich druhý Sojuz zase kotvil příliš blízko ocasních ploch raketoplánu - a odlet z této kotvící pozice se nechtělo riskovat už vůbec nikomu. Uvedená jedinečná rekordní konfigurace ISS tedy nakonec nemohla být fotograficky zdokumentována.

Před současnou (opět poslední, pro danou loď) návštěvou raketoplánu Endeavour se od ISS odpojila japonská nákladní loď HTV, takže současná sestava je o něco málo menší/lehčí, než byla ta minulá rekordní. ISS je ale od té doby přeci jen zase nepatrně "více dostavěná". A Rusové s mírně riskantním snímkováním tentokrát souhlasili. Musel při něm být použit nestandardní manévr a postup při odletu. Jak jsem zmiňoval v nadpisu - NASA nikdy předtím nesouhlasila s přílety nebo odlety ruských bezpilotních i osobních kosmických lodí během doby, kdy byl u stanice zakotven zranitelný raketoplán (tato opatrnost měla určitě své opodstatnění: v 90. letech si totiž Rusové - poměrně zbytečně - udělali chybným manuálním manévrováním se svojí nákladní zásobovací lodi díru do Miru - čímž tehdy vyvolali asi nejdramatičtější havarijní situaci v otevřeném kosmu od letu Apolla 13). Ale nešlo jen o ten mimořádný odlet: Sojuzy jsou vybavené jenom černobílými televizními kamerami - takže snímky pořizoval kvalitním digitálním fotoaparátem z okénka kosmické lodi evropský kosmonaut, který tou dobou už dávno měl sedět připoutaný v křesle za zapečetěným průlezem - a duševně se připravovat na tvrdé a bolestivé brždění při návratu do atmosféry)

Dnes byly tedy konečně zveřejněny unikátní a nikdy v budoucnu neopakovatelné záběry dokončené ISS, u které kotví raketoplán Endeavour [spaceflightnow.com]. Tyto záběry se zařadí mezi jiné, už nikdy v současnosti ani budoucnu (jednoduše) neopakovatelné záběry z historie techniky a civilizace: předvším budou srovnatelné se záběry amerických přistávacích modulů na Měsíci z přelomu 60. a 70. let 20. století: návratové moduly tehdy pochopitelně zase odstartovaly, aby dopravily kosmonauty zpět na Zemi - a na Měsíci zůstaly jako pamětihodnost pro budoucí turisty jenom jejich "nohy". Dalšími podobnými extrémně unikátními fotografiemi jsou např. záběry dnes už neexistujících obřích vzducholodí (a některých letadel), fotografie obřích zaoceánských parníků (např. Titanic, ale i jiných), fotografie rozestavěné Eiffelovy věže, apod.

Kompletní fotogalerii pořízenou během manévru (tedy nejen vybrané záběry) najdete zde: The International Space Station and the Docked Space Shuttle Endeavour [www.flickr.com].

Jednu z (podle mě) nejpovedenějších fotografií sestavy raketoplán-ISS ve velmi vysokém rozlišení jsem si dovolil mirorovat - fotografie pořízené NASA již tradičně spadají do public domain, a jsem přesvědčen, že na to mám právo.

Na fotografiích se mi nedaří rozeznat rekordně drahý přístroj AMS-2 (Alpha Magentic Spectrometer [en.wikipedia.org]), který měl být namontován na příčný "výložník" se solárními panely a chladícími radiátory. Nejspíš jenom není v záběru. Tento přístroj má pátrat po různých exotických formách hmoty ve vesmíru, které měly pomoci vyřešit kosmologickou otázku "chybějící hmoty" ve vesmíru - ale kuriozní je, že tyto exotické formy hmoty dost možná nikdy nezpozoruje, protože jedna australská studentka nedávno víceméně náhodou objevila mezi dostupnými (již dříve naměřenými) daty doklady o existenci chybějící hmoty vesmíru v poměrně konvenční podobě (o tomhle případu zvláště, i o astronomkách, matematičkách a vědkyních obecně chystám samostatný článek).