Elektrická jednokolka: dopravní prostředek pro 21.století

Jak už jsem psal v záhlaví svého prvního článku o elektrických jednokolkách (návod: naučte se používat tagy v záhlaví článku !): cosi neurčitého mi nevysvětlitelně irituje na dvoukolém dopravním prostředku firmy Segway, který můžete v posledních letech stále častěji vídat i v ulicích Prahy, jak se na něm po chodnících prohánějí (zejména američtí) turisté. Možná je to to sebevědomí pilotů tohoto dopravního prostředku, kteří mají pocit, že mají daleko větší právo než cyklisté pohybovat se na chodnících a jiných pěších cestách, možná jsou to vzpomínky z dětství na toporné ruční sekačky na trávu, které uspořádání této svérázné samohybné stupačky připomíná, možná je to skutečnost, že společnost Segway má uspořádání svého samohybu patentované a já patenty nemám rád - nevím, prostě neplánuji si Segway v nejbližší době zakoupit nebo třebas i jenom zapůjčit. Nepokládám to z nějakého důvodu za řešení své dopravní situace - a pokud bych vyhledával adrenalinový sport zcela bez ohledu na případné dopady na životní prostředí, tak asi radši dám přednost tomu prohánět se mezi auty na kolečkových bruslích s vrtulí pro paragliding na zádech! A nebo, pokud bych měl mluvit vážně: často uvažuji o namontování pohonné jednotky pro elektrokola na lehokolo. Ale konec úvodu - přejděme k jednokolkám. Pocítil jsem po záplavě katastrofických zpráv z celého světa přijít s alespoň nějakou optimistickou informací - takže tady jí máte:

Klasické šlapací jednokolky představují jeden z nejhůře ovladatelných dopravních prostředků vůbec - a jako takové celá desetiletí sloužily hlavně jako dopravní prostředek pro klauny v cirkuse. A právě proto, že zábavní průmysl se rychle stává nejdůležitějším ekonomickým odvětvím dneška a počet možností, jak na veřejnosti ještě vůbec upoutat něčí pozornost rychle klesá, soudím, že samohybná elektrická jednokolka by se mohla klíčovým dopravním prostředkem blížící se éry energetické a palivové krize. Problémy s pravo-levou stabilitou řeší při dostatečné dopředné rychlosti gyroskopický efekt - ovšem, právě dosažení dostatečné dopředné rychlosti je u klasických šlapacích jednokolek limitováno omezenou výpočetní kapacitou lidského mozku (a hlavně jeho centra rovnováhy) co se týče udržování stability předo-zadní: a právě tento problém při použití elektromotoru a levné stabilizační elektroniky ve 21. století naštěstí odpadá! Přesením celé váhy na jediné kolo přitom současně dochází k zlepšení adheze: ta samozřejmě bude mít fatální následky v případě nutnosti prudkého zabrždění - ale to by snad mohl řešit nějaký "antipřeklápěcí" elektronický systém, který by pro jakoukoliv momentální rychlost dopočítal vhodný úhel náklonu před zahájením vlastního brždění: a ideální by bylo, kdyby tento úhel náklonu šlo získat nikoliv zrychlením, ale řízeným přesunem těžiště dozadu.

Maximální rychlost samohybů, které smí řídit i osoba bez řidičského průkazu, omezuje EU na 25 km/h a omezen je i výkon motorů. Je tedy zjevné, že další cestou ke snížení spotřeby a zvýšení dojezdu při konstantní velikosti (a hlavně hmotnosti) baterie je snížení celkové hmotnosti: a právě tady jednokolka nabízí více, než než jen pouhé "dělení dvěma". Nejen, že vám stačí jedno kolo místo dvou - ale eliminujete i potřebu rámu, který patří mezi nejtěžší součásti jízdního kola ! Navíc, čím lehčí dopravní prostředek - tím menší fakticky představuje nebezpečí pro svoje okolí, včetně chodců a dětí: nemluvě o tom, že "deformační zónou" v případě jednokolky bude s největší pravděpodobností právě tělo jejich řidiče - což pokládám z hlediska potenciálních cílů případné kolize za relativně humánní řešení: i u běžného jízdního kola to do vás nejdřív napálí přední kolo a řídítka - a pak teprve na vás spadne cyklista...

Štastným majitelem elektrické jednokolky zatím nejsem - a i když cena se mi jeví jako vcelku příznivá, tak přeci jen je velice podobná, jako cena za lehokolo: a vzhledem k tomu, že momentálně pracuji v místě svého bydliště, tak přeci jen spíše než avantgardní prostředek pro cesty do práce po městě teď sháním prostředek pro pohodlný únik "před tím vším": jako rozený individualistický eskapista tedy bohužel nakonec nejspíš dám přednost turistickému lehokolu - až nebudu vědet co se svými 20-30 000 Kč navíc...

Přes to všechno - když srovnáme trendy posledních desetiletí v autonomní městské dopravě, které podle mě reprezentuje hlavně poněkud příliš punkový skateboard (na rozdíl od snowboardu se mi ho nikdy nepodařilo ovládnout - všechny pokusy skončily okamžitým prudkým snížením nadmořské výšky mého velmi osobního těžiště, respektive snížením mé potenciální gravitační energie na nejnižší okamžitě dostupnou hladinu, respektive, laicky řečeno - prdelí na asfalt) a dále industriálně využívané kolečkové brusle (viz například doplňování zboží v supermarketech, ekonomicky velmi teoreticky zábavné by bylo jistě i využití pro účely městské policie), tak elektricky stabilizovaná jednokolka by mohla přispět k udržení některých tradičních evropských hodnot na ulicích našich měst: včetně toho, že by jí mohlo jít relativně snadno ukrást, a že jezdec na jednokolce má na rozdíl od cyklisty volné ruce pro použití nejen běžného, ale dokonce i chytrého mobilního telefonu: jednokolista může tedy během jízdy do práce nejen odpovídat na výhodné telemarketingové nabídky a tím přispívat k růstu hrubého domácího produktu - ale může dokonce i oběma rukama ovládat smartphone - takto by např. evropské úřady práce mohly dodávat uchazečům o zaměstnání přímo GPS souřadnice, na kterých by mohli neúspěšně absolvovat svůj příští přijímací pohovor. Nepřehlédnutelnou výhodou je i výrazně vyšší důstojnost např. strážníků městské policie pohybujících se na jednokolkách - ve srovnání se situací, kdy by je magistrát poslal do ulic na kolečkových bruslích.

Překvapivou nevýhodu malé velikosti jednokolky je to, že trh s tímto dopravním prostředkem by samozřejmě okamžitě ovládla Čína: řešením by snad vzhledem k uměle oslabované čínské měně mohl být DIY přístup, kdy by se kompletní elektrická kola dovážená z Číny a prodávaná v supermarketech DIY stylem přestavovala na elektrické jednokolky - a zbytky, tzn. přední kola s rámy, by se pašovala přes Sibiř zpět do Číny - a tam by se s chudými čínskými venkovany, kteří by si je rádi přestavovali na obyčejná kola šlapací, směňovala přímo za rýži :-)

Pokud vás moje směsice faktů a fikce zaujaly a/nebo pokud souhlasíte s tezí, že "ideologií revoluce je dynamický optimismus", tak další informace najdete zde:

• Jednokolka SBU jezdí na elektřinu [www.hybrid.cz]
• Homepage focusdesigns.com