Film: Muži kteří nenávidí ženy

Hodnocení 82% (resp. 71%) na ČSFD myslím hovoří jasně. Ale pokud vámto ještě nestačí, tak trochu čísel: Rozpočet $13 miliónů - tržby v USA $10,067,725 - tržby celosvětově $103,366,828 (jde asi o první díl) - ne toto není hollywoodský film. Ale není to ani béčkový nebo nezávislý/artový film. A pokud někdo ještě pořád netušíte, o co jde: jde o filmové ztvárnění prvního dvou knih ze série Muži, kteří nenávidí ženy [cs.wikipedia.org] - mimochodem, tyto knihy jsou zajímavé i tím, že jsou zatížené velice zvláštním sporem o autorská práva - protože autor Stieg Larsson [en.wikipedia.org] stačil zemřít dříve, než se jeho dílo stalo bestsellerem a bylo zfilmováno, ale nebyl formálně ženatý tak autorská práva po jeho smrti připadla jeho otci a bratrovi a ne jeho přítelkyni. Bez zajímavosti není ani to, že šlo význameného fanouška sci-fi a antifašistického aktivistu, který se léta skrýval inkognito kvůli pohrůžkám smrtí ze strany svých politických oponentů na krajní pravici.

Filmy byly natočené v koprodukci Švédsko / Dánsko / Německo (první díl ještě i Norsko) - a jasně ukazují, že v Evropě lze dnes s omezeným rozpočtem natočit film světového dopadu. Jde už jen o samotné exteriéry i interiéry - ano chci se koukat na lehce akční, dobrodružné či detektivní filmy - ale fakt už mám po krok toho, že americké společnosti utrácí všechny peníze za nej-nej-hvězdy a efekty, a exteriéry jezdí točit "za humna" na nudný kalifornský (a jiný americký, převážně západní) venkov, který už znám nazpaměť a který je jednoduše pro Evropana - nudný. Ano, jistě, příroda je tam krásná - ale kolik už jsem viděl detektivek či "gangsterek" (i těch víceméně nezávislých, pokud je režisér Američan), které se odehrávají ve stále stejném klišé amerických maloměst - rozpadlé kůlny, osamělé benzínky v prérii či na poušti, motely a fast foody? Evropská příroda nabízí stejně jako USA příležitosti pro překrásné, vizuálně úchvatné filmové scenérie - a není vůbec potřeba, aby to pořád byly jen pomalé, artové filmy, úmyslně stavěné tak, aby nudily každého kromě zarytých intelektuálů. A pak jsou tu samozřejmě města - jsou to města podobná těm, ve kterých žiju i já, a proto mě prostě film natočený v evropských městech a interiérech logicky baví více, než film točených v mě cizích interiérech amerických. Ano, byl jsem v USA 2x a strávil jsem tam celkem asi 7 týdnů, je mi to povědomé, co v těch filmech vidím - ale doma mám nábytek z Ikei, stejně jako hlavní hrdinka Lisbeth.

Co na tom, že je tento příběh podle kritků naprosto nepravděpodobný? Není o nic méně nepravděpodobný a umělý, než jakýkoliv jiný transoceánský akční, gangsterský, detektivní či kriminální nesmysl - a ve skutečnosti, je v řadě ohledů lehce pravděpodobnější! Lisbeth je samozřejmě daleko uvěřitelnější hrdinka, než co já vím, James Bond - a popravdě, i jako pro muže, tak je pro mě daleko zajímavější identifikovat se jako s kladnou hrdinkou s Lisbeth, než se všemi těmi hloupými chlapáckými akčními hrdiny - od hrdinských vojáků po hrdinské detektivy - kterými jsme jinak zásobeni v míře více než vrchovaté. Lisbeth je samozřejmě comicsová hrdinka - byť předlouhou je jen psané slovo, a ne kreslený comics. Evropa má také právo na své nepravděpodobné superhrdiny - konec diskuze.

Proč superhrdiny? Lisbeth totiž v obou dvou dílech filmu dává velice akčně přes držku všem možným stereotypům, které ve společnosti existují nejen o ženách: a na rozdíl od (tématicky vzdáleně příbuzného) oscarového hitu Thelma a Luisa ze začátku 90. let je zde odpor žen pro roli pasivně znásilňovaných objektů pojat o poznání méně lyričtěji, zmateněji a bezvýchodněji: Lisbeth je punkerka a hackerka, která se mimo území zákona umí pohybovat téměř s dynamikou obyvatel Matrixu. Kromě toho je bisexuálka a ráda se vozí na silných motorkách (toto je v prý knize rozvedené výrazně důkladněji, než v druhém díle The Girl who played with Fire), samozřejmě neváhá dát motorkářům přes hubu dříve, než oni dají přes hubu jí - no a navíc je to otcovražedkyně (opakovaná - nejdříve neúspěšná, později se jí to podaří dotáhnout - a samozřejmě má velmi dobrý důvod) a také (zřejmě i kvůli lepším šancím na oslovení pomalu už odrůstající emo generace, se kterou má i vizuálně lehce cosi společného) poloviční zombie (ale to až na konci druhého dílu - nechci vám zkazit překvapení, je to celé složitější!).

Jede jednoduše o pohádku, o příběh vítězství dobra nad zlem: ale je tam tak trochu jiné dobro a tak trochu jiné zlo, než jste zvyklí. A to je to, čím tyto filmy vydělaly peníze - a to je asi důvod, proč je vydělaly převážně mimo USA - protože američtí diváci zřejmě nemají rádi, když jim někdo podstrkuje jiné dobro a jiné zlo, než jsou zvyklí.

Je to příběh, kde ženy, novináři, hackeři, nesvéprávní, zamilovaní, nevěrní, lesbičky, atd. (často tedy v jednotném čísle - jde o jedinou osobu), apod. dávají masivně na prdel monstrózním zrůdám - převážně mužům - jak z těch nejvyšších, tak i z nejnižších vrstev společnosti: je to skutečná ženská variace na Jamese Bonda, která se přitom obešla bez hloupých dějových klišé co já vím - Lary Croft. Ano, samozřejmě, že hackerské výkony Lisbeth jsou krajně nepravděpodobné - ne kvůli tomu, že jde o ženu - ale prostě z čistě technických důvodů. Jenže toto platí o každém druhém hollywodském filmu s touhle tématikou taky - takže není důvod, proč by tato svébytná rekvizita (podobný tolika jiným, pouze ve světě filmu existujícím jevům) neměla být využita.

Recenzenti na ČSFD hodnotili obvykle druhý díl hůře, než první - ale já s tím tak docela nesouhlasím: naopak, v prvním díle vidím řadu klišé ("rodina s historií kolaborace s nacisty"). Zato druhý díl se zabývá masovějším, reálnějším, palčivějším problémem, i když samotný děj se stává ještě krkolomněji nepravděpodobným: ve společnosti je relativně málo patologických násilníků, se kterými se většinová mužská populace naprosto neidentifikuje - ale zato prostituce je reálný fenomén, prorůstající i do vyšších společenských vrstev, a toto je ve filmu rozvedené náramně. Samotnou zápletku 2. dílu tedy pokládám za v podstatě realističtější či provokativnější, než v některých bodech celkem nepravděpodobnou a komplikovanou dějovou konstrukci 1. dílu (ale podotýkám, že hodnotím jen filmy - knihu jsem zatím nečetl). Ale kvalita filmu asi není jen o ději, a první díl nastavil laťku nečekaně vysoko.

Postmoderní evropská levice zkrátka přišla na to, že jestli chce v dnešní době šířit svůj pohled na svět, tak to bude muset udělat způsobem, který bude v podstatě zábavnější, než to, co předvádí zábavní průmysl: a tahle knižní/filmová série je zkrátka důkazem, že to jde - že se není nutné nechat svázat různými klišé, který pro vás předem vymyslí v podstatě vaši odpůrci. A finální střet Lisbeth s jejím otcem je nejen úplně novým převyprávěním freudovského tématu střetu otce a syna, kde dcera se opakovaně o dokonání otcovraždy pokouší, ale opakovaně neúspěšně - ale je hlavně daleko uvěřitelnější a pravděpodobnější, než to, že Darth Vader je ve skutečnosti otcem Luka Skywalkera :-)

A mimochodem - pod vlivem knihy prý ve Švédsku došlo k přehodnocení právních postupů týkajících se osob zbavených svépravnosti... (zdroj teď honem nevím). Takže tento film mění svět už nyní.